Chybí vám už zima?
Soukalová: Chybí. Mám mnohem radši normální lyže než ty s kolečkama.
Moravec: Já taky. Na kolečkových vám ten asfalt neuhne, zato v zimě je to mnohem víc o citu pro lyže a sníh. Ale příští týden jedeme na sníh do tunelu, zase si to osaháme.
FAKTAGabriela Soukalová Ondřej Moravec |
Hry v Soči skončily před pouhými šesti měsíci. Přesto, připadají vám už na hony vzdálené?
Soukalová: Hrozně moc. Jako by od nich uteklo několik let.
Moravec: A je divné, že v olympijském biatlonovém stadionu neplánují v dalších čtyřech letech ani Světový pohár. Je to povedený a kompaktní areál, s bydlením hned u něj. Škoda ho nevyužít.
Nejsilnějšími vzpomínkami ze Soči pro vás zůstaly chvíle, kdy probíháte cílem a máte medaili?
Soukalová: Tehdy jsem z toho byla tak v šoku, že si je ani moc nepamatuju. Já si uvědomila, co se stalo, až když jsem na vyhlášení viděla stoupat vzhůru tu vlajku.
Moravec: To mám jinak. V závodech, kde jsem získal medaile, jsem už na posledních 30 metrech věděl, že o ni nepřijdu. Ty metry jsem si užíval nejvíc. Vyhlášení pro mě už tolik emotivní nebylo. Možná ještě kdyby mi hráli hymnu...
Zahráli vám ji nyní v Rusku po šampionátu v letním biatlonu.
Moravec: Ta se neoposlouchá. Tedy pokud ji nehrají tolikrát jako tu ruskou, kterou tam už den před závody pouštěli snad třikrát po sobě.
Trenér Ondřej Rybář chtěl po olympiádě od týmu odejít, aby mohl být víc s rodinou. Ale nějak se to nepovedlo, že?
Soukalová: A my jsme rádi za každý den, co s námi Ondra dál je.
Moravec: Už předtím nám slíbil, že týmy s nejlepším svědomím trenérsky zabezpečí. Ale nikoho dost dobrého místo sebe nesehnal, tak mu nic jiného nezbývá než zůstat. Pravda, doma je to teď pro něj asi horší, když nasliboval hory doly...
Soukalová: Asi mé zastrašování Tomáše Kose (potenciální Rybářův nástupce) zabralo a Tomáš ten flek nevzal. Nejspíš si párkrát v novinách přečetl, jaký jsem zmatkař, a odmítl do toho jít.
Už loni jste se připravovala s týmem mužů. Nyní se trenér žen změnil, stal se jím Zdeněk Vítek. Neuvažovala jste, že byste se vrátila k ženské skupině?
Soukalová: Vůbec. Ale absolvovala jsem v létě s holkama několik tréninků a teď jsem s nimi byla týden v kuse. Je prima občas změnit prostředí. Aspoň si kluci ode mě nervově odpočinou. A Ondra Rybář taky. Musel ze mě mít psychické následky, tak asi řekl: Zdendo, už na to nemám, vem si ji aspoň na týden.
Moravec: Gabče prospěje, že si ten holčičí kolektiv občas vyzkouší, v zimě přece s nimi taky bude. A s námi má zase šanci daleko víc se posunout dopředu.
Změnila vám olympiáda život?
Soukalová: Ano. Máme najednou mnohem méně soukromí.
Dokonce se objevil váš falešný účet na Twitteru, který vás provdal. A bulvár pitvá vaše vztahy.
Soukalová: To vše je pro mě takové zocelení. Vždycky se tomu zasměju. Když jsem v dubnu zjistila, že mě provdali, dostala jsem záchvat smíchu doma na sedačce.
Moravec: Mě už oženit nemůžou. Ale víc mě lidi poznávají. Jsou období, kdy se medializaci a nejrůznějším akcím nevyhnu. I když to není tak, že bych byl na roztrhání.
Gabrielo, loni jste tvrdila: Musím se naučit říkat ne.
Soukalová: Už to umím! Řekla bych, že jsem teď i víc od rány. Chráním svůj klid, jak to jde.
Moravec: V Rusku nás chtěli dostat ještě na nějakou tiskovku a Gabča je ve vší slušnosti odpálila. Jinak by se z toho člověk občas zbláznil. Musíme si určovat priority.
Na konci minulé sezony jste se také těšili, jak odhodíte lyže a budete dělat milion jiných věcí. Povedlo se?
Soukalová: Tak jsem si život už dávno neužívala. Pět týdnů jsem netrénovala, stihla jsem výstavy, výlety, seskok padákem, projížďky na koni i nějakou tu party. Řádně jsme ty medaile oslavili.(Moravec se rozchechtá)
Proč ten smích, Ondro? Vy jste snad u těch večírků byl?
Soukalová: On o všech slyšel...
Moravec: A jeden jsme zažili společně po exhibici v Moskvě. Všechno teklo proudem. Jednou za čas to kvůli pročištění hlavy přežene každý. Nikdo není tak svatý, aby dodržoval životosprávu celý život.
Také jste si užil jaro?
Moravec: Taky. Včetně nádherného pětidenního výletu na skialpy do jižního Tyrolska. Šel bych na nich i do větších výšek a na delší dobu, ale to mi trenér nedovolí. Nikdy nevíte, co s vámi výška udělá.
Soukalová: Já se na jaře tak rozjela, že jsem se potom musela trochu uklidnit. Nikdy v životě jsem nevynechala tolik týdnů tréninku. Potom jsem měla tendenci lenivět a asi měsíc mi trvalo, než jsem zase naskočila do tréninkového rytmu. Bylo to psychicky náročné. Ani jinak se mi ani nic neobvyklého nepřihodilo. Asi stárnu...
Moravec: .. a jsi rozumnější.
Už nezapomínáte věci?
Soukalová: Ondro, zapomněla jsem něco?
Moravec: Jo, flintu na letních závodech v Puttlingenu. Rybíz ti ji musel donést.
Soukalová: Ale néé, tu jsem tam nechala schválně. Chtěla jsem si ji vyzvednout po vyhlášení. Zato lidi, co se mnou na jaře trávili hodně času, začali najednou zapomínat. Asi jsem to na ně přesunula.
Dochází vám, jak těžké bude zopakovat minulou sezonu snů?
Soukalová: Bůhví jestli se to ještě někdy podaří. Ale s jídlem roste chuť. Když uspějete, automaticky si dáváte vyšší cíle. Nejdřív jsem chtěla body, pak první desítku, bednu. Rok co rok se to stupňuje.
Takže na řadě je ta hymna. Na mistrovství světa v Kontiolahti.
Soukalová: Každý chce jednou mít zlatou...
Moravec: Jenže načasovat formu přímo na vrchol sezony, je vážně složité. I když nám se to naposledy v Soči povedlo.