Mari Laukkanenová, tak srdnatě, byť nakonec neúspěšně bojující o medaili, se svíjí na sněhu.
Gabriela Koukalová vykládá: „Mám křeče do nohou.“
Evu Puskarčíkovou sužují silné bolesti kyčlí.
A vítězná Laura Dahlmeierová se za cílem opírá o hrazení, hlava skloněná, hluboce vydechuje. Při převlékání se jí udělá špatně, je blízko kolapsu, pečuje o ni lékař německého týmu. Dýchat musí za pomoci respirátoru.
S opožděním přichází na květinový ceremoniál. Šampionka, která si sáhla na samé dno. Po něm si musí znovu lehnout. Omlouvají ji dočasně i z tiskové konference: „Chce přijít, ale ještě není vůbec schopna.“
Na TK medailistek zatím chybí Laura Dahlmeier. Kolaps po zlatém závodě. Údajně je tak zničená, že ještě není schopna ani přijít. https://t.co/r7QiVmGkjQ
Stříbrná Koukalová a překvapivě bronzová Italka Runggaldierová se vypovídají a odcházejí, Dahlmeierová stále nikde.
Když do sálu se zpožděním přece jen dorazí, usedne na židli, ale zatočí se jí hlava a radši hned zase vstane. Nádech, výdech, nádech, výdech. Hlavně klid. Znovu usednout. Teď to snad půjde.
„Měla jsem problém s krevním tlakem,“ vysvětluje všem.
V úterý, den před startem, o vytrvalostním závodě tvrdila: „Těžko se v jeho cíli najde někdo, kdo poví: Byl to super závod. Spíš si tam každý uleví: Uf, to bylo zničující.“
Tehdy ještě netušila, čemu všemu budou závodnice vystaveny. Teplota 11 stupňů, bořící se sníh, dlouhá a těžká trať. „Už na nástřelu byly všechny na ostrém slunci. To jim dodalo,“ připomíná kouč Zdeněk Vítek.
Šlo posléze o závod mnoha zničených žen.
„Kombinézu jsem po něm mohla od potu ždímat,“ líčí Dahlmeierová. „Připadala jsem si jako na letních závodech. Proto jsem tolik pila. Přesto jsem byla v cíli úplně vyšťavená.“
RADŠI SI ZASE STOUPNU. Laura Dahlmeierová po příchodu na tiskovou konferenci.
Petr Koukal ponouká manželku: „Hlavně teď pij.“ Gabriela Koukalová říká: „Už před startem jsem vypila celý bidon.“ Otočí do sebe další. Ještě se fotografuje s medailí. A víc už nic, mizí.
„Oči Gábině padají, není jí vůbec dobře,“ tvrdí Koukal.
Fyzioterapeut Roman Karpíšek večer tuší: „Každá je zbitá. Dneska budu mít hodně dlouhou šichtu, musíme na to skočit už před večeří. Spodek zad, bedra, dýchací svaly. Všechny to budou potřebovat.“
Štěstím i bolestí tak končí další český medailový den. „Ještě že tady nejezdíme tři závody ve třech dnech jako na svěťáku,“ uleví si Koukalová. „To bych tedy rozhodně nedala.“
