Jitka Landová po večeři zaskočí do hotelové kuchyně, kde má v lednici uschované kozí mléko. „Měla jsem ho na balkoně, ale tam mi zmrzlo,“ vysvětluje, zatímco si ho odlévá. „Doma si ho vždycky před spaním dávám s medem.“
V českém týmu platí Landová za expertku na složení stravy, ale i na zásobování. „Jo, jsem sysel. V každé kapse mám nějaký kus jídla,“ přitaká s úsměvem. Občas si připadá, že má v hlavě nastavený mód: Brzy bude konec světa, tak se ještě pořádně najez.
Spalování má evidentně skvělé. „Před zimou jsem se dokonce snažila přibrat, připadala jsem si podvyživená. S takovou muší váhou by to ani na lyžích nebylo dobré.“
Doma si sama peče žitný chleba. Vyhýbá se glutamátům či palmovým olejům. „Nedala bych si tatranku nebo Studentskou pečeť. Radši sním kvalitní hořkou čokoládu než Milku. U té hned cítím, že nemá tu správnou konzistenci.“
Její jídelníček je nejvíc postavený na vařené zelenině, rýži, pohance, bramborách. „A na masu. Bez něj bych nemohla existovat.“
Šlesingr: Bez masa je mi líp
Michal Šlesingr je pravým opakem. Loni začal maso cíleně výrazně omezovat. „A osvědčilo se mi to. Můj organismus je míň zatížený trávením, připadám si celkově lehčí. Sice se mi pak někteří lidé v diskusích smějou, že jsem anorektik, ale tomu se zase směju já. Pořád mám 77 kil.“
Ne, maso nevyloučil absolutně. „Nechci přepínat organismus na úplný protipól, když byl na maso léta zvyklý. Ale jím ho jen tak třikrát týdně, menší porce.“
Upřednostňuje kaše, vločky, sladší jídla typu palačinek či ovocných knedlíků. V areálu závodiště využívá salátových bufetů, ovoce. Jindy si dá jen přílohu k hlavnímu jídlu s omáčkou, ale bez masa. A na hotelu Rupertus ze tří nabízených jídel v menu vybírá k večeři ta vegetariánská. „Dnes jsem měl zeleninové karbanátky.“
Boj o přední příčky je i hrou na detaily. Včetně stravování. Šéftrenér Ondřej Rybář si to uvědomuje.
„Nejsem zastáncem vegetariánství nebo bezlepkových diet. Nic se nemá přehánět. Ale zabýváme se intolerancemi na některé složky potravy,“ tvrdí hlavní kouč Čechů. Na mistrovství světa i na soustředění berou vlastního kuchaře. „Ten pak může více vyhovět přáním sportovců.“
Při zahajovacím Světovém poháru v Östersundu kuchaře neměli. V hotelu musel Rybář žádat, aby se namísto všudypřítomných brambor objevila na jídelníčku také rýže.
Co se týče stravy, má v týmu sportovce bezproblémové, mírně problémové... a pak do žádné škatulky nezařaditelný unikát jménem Gabriela Soukalová. „Gábina je ve spoustě věcí jiná. I v jídle,“ přitaká.
V Östersundu ji uprostřed noci probudily křeče z hladu, a tak spořádala zeleninové lupínky. „Vidíš, kdybys bydlela se mnou jako loni, v noci bych ti dala sušené banány, oříšky nebo něco zdravějšího,“ dobírá si ji vždy připravená Jitka Landová. Letos má totiž Soukalová pokoj sama pro sebe, zatímco Landová bydlí s Lucií Charvátovou.
„Jo, Jíťa pro mě vždycky měla nějakou svačinku. Ale v Hochfilzenu už naštěstí v noci spím dobře,“ hlásí Soukalová. Kdysi si během sezony klidně dopřála i svíčkovou s pěti. Vylepšovala si tak náladu. Teď už je knedlíkům odzvoněno, vládnou u ní saláty a ryby. „Ale ujíždím na sladkém.“
Přesto Rybář nad jejími prohřešky přivírá oči. „V tréninku vydá spoustu energie a nemá teď problém s váhou. Pokud si dá mysl do pohody, když v noci něco sní, a pokud při tom nevybílí celou ledničku, nevadí mi to. Potřebuje k dobrému pocitu i pozitivní emoce z jídla.“
Vítková: Bráním těstoviny
Eva Puskarčíková o svých stravovacích specifikách sděluje: „Jsem vločková. Ovesné vločky, třeba se semínky, jím pořád, i ke svačině. Staly se mou základní potravinou. Zato nejsem moc masová.“
Spolubydlící Veronika Vítková je pro změnu jednou z posledních zastánkyň trendu konzumovat před závody těstoviny. „Poslední dva roky se to změnilo a nikomu z týmu se už do nich moc nechce, ani před tréninkem. Ale já těstoviny bráním. Zasytí mě a jsou lehké.“
Zároveň se Vítková považuje i za typ strávníka, kterému nedělá problém spořádat cokoliv. „V hlídání energetických hodnot jídla jsem trochu barbar.“
Brzy se to možná změní. V Brně začala na univerzitě studovat obor regenerace a výživa. „Bude ze mě poradkyně přes výživu,“ říká.
Jednotu v jídelníčku české biatlonové reprezentace rozhodně nehledejte. Michal Šlesingr se nicméně domnívá: „U biatlonu nehraje strava zase až takovou roli jako u vytrvalostních sportů, nebo jako u gymnastiky a sportů, kde si musíte BMI index (váha dělená výškou na druhou) držet pod nevím jakým prahem. Máme závodní zátěž do hodiny. Za tu dobu nevyšťavíte tělo natolik, aby nemohlo zvládnout širší okruh stravy.“
