"Ze začátku jsem si myslela, že mě to bude svazovat, ale když zazněl poprvé gong, už jsem přemýšlela nad úplně jinými věcmi," vrací se devatenáctiletá kickboxerka k titulu.
Byla oslava titulu bouřlivá?
Slovem bouřlivá bych to nenazývala. Hned po zápase jsem se sešla s dalšími kámoši, co taky dělají kickbox. Provedla jsem je po Olomouci, bavili jsme se do brzkého rána. Ale nešli jsme se opít do němoty, jen tak zlehka.
(rozesměje se)
Jak dlouho jste se vlastně po šampionátu musela dávat zdravotně dohromady?
Mistrovství mi dalo hodně zabrat, je to něco úplně jiného než trénink, i když při něm páruju s klukama. Naštěstí jsem měla jen trošku rozkopanou holeň, a to proto, že v prvním kole jsem měla přetočený chránič. Jinak jsem byla celkem v pořádku.
Co přesně si představit pod rozkopanou holení?
Pořádné modřinky a nějaké bebínka. (rozesměje se)
Kdy jste to při kickboxu nejvíc schytala? Už jste byla i v bezvědomí?
Tak to se mi naštěstí ještě nestalo, hned to musím zaklepat. Ještě jsem se neprobudila na zemi, nikdo mě nemusel probírat na zemi.
Ale stává se to, ne?
To jo.Mně se ale zranění spíš stávají mimo ring, mimo kickbox.
Když jste nejlepší na světě, dá se kickboxem uživit? To určitě ne.
Není to škoda?
Kickbox není tak rozšířený jako třeba fotbal a hokej. Ale díky titulu teď budu mít nějaké nabídky na zápasy a za galavečery už se něco dostává. Každopádně to ani zdaleka není na uživení, spíš jen na přilepšení. Člověk z toho zaplatí tréninky, doplňky stravy nebo vybavení.
Co byste tedy ráda v životě dělala?
No, dostala jsem se na studium rekreologie na FTK olomoucké univerzity. Rekreologie se zabývá vyplněním volného času obyvatelstva, takže tam máme hodně sportovních aktivit. Škola mi k tomu rozhodnutí hodně pomůže. Určitě bych chtěla dělat něco se sportem, jsem u něj odmalička.
Jaká jste vlastně mimo ring? Snažíte se, aby z vás šel strach?
Jé, to vůbec ne.
Takže ten, koho potkáte, by do vás neřekl, že jste kickboxerka?
Přesně tak. Lidi poznají, že dělám nějaký sport, protože nemám žádné kostnaté ručičky, nejsem nějaký střízlíček. Ale když jim řeknu, že se věnuju kickboxu a občas i boxu, tak jsou překvapení. Prý by mě spíš tipovali na tancování.
Kdy jste se poprala mimo ring?
Nikdy. (rozesměje se) Opravdu. Všechny stresy nechávám v tělocvičně. Navíc od té doby, co dělám kickbox, tak jsem mnohem vyrovnanější a veselejší.
Přítel je taky bojovník?
No, přítel teď není.
A jakou o něm máte představu?
Nemusí se v této oblasti vůbec pohybovat, ale měl by mě podporovat v tom, co dělám. Mám zkušenosti, že většina kluků říká, jak je super, že dělám kickbox. Když ale trávím víc času před důležitým zápasem v tělocvičně nebo pak přijdu domů rozbitá, tak se jim to vůbec nelíbí. Přitom stačí, aby si se mnou třeba občas vyběhl na nějakou delší trasu. Měl by to být aspoň trošku sportovec, ale kickbox dělat nemusí.
