"V některých chvílích to dokonce vypadalo, že už závodit nepojedu nikdy nikam," netají sedmadvacetiletá lyžařka z Trutnova krátce před koncem sezony, během níž se kvůli špatné formě s aktivní reprezentační kariérou v myšlenkách chvílemi loučila.
Nakonec se nechala přesvědčit: nejen že se nevzdá mistrovství světa, ale že bude s běháním na lyžích pokračovat i dál.
Kdo vás definitivně obrátil zpět k lyžování?
Nejvíc jsem o tom diskutovala s manželem, byly to dlouhé rozhovory a dohady, v některých chvílích už jsem byla skoro přesvědčená, že pokračovat nebudu.
Čím argumentoval?
Že to ještě musíme zkusit, že se přece medaile z juniorského mistrovství světa, které z minulosti mám, nemohly někam úplně ztratit, že ještě musí být cesta jak se zlepšit a navázat na ně.
Mistrovství světa jste absolvovala, pomohly vás přesvědčit i vaše výsledky na něm?
Byly hlavně lepší než před ním a opravdu mě to trochu nakoplo. I když to nebylo nijak zázračné, už jsem po trati nepochodovala, ale aspoň jela. A také jsem viděla, že holky, které jezdily se mnou, jsou teď někde kolem desátého místa.
Eva Vrabcová-Nývltová
|
Vy jste umístění nejlépe dopadla v závěrečné třicítce klasicky s hromadným startem. 26. místo berete?
Musím, je mé nejlepší, co jsem kdy na mistrovství světa zajela. Trochu mě mrzí ztráta na nejlepší, což občas slyším i s připomínkou, že některé dobré běžkyně chyběly. Ale na druhé straně jen pětadvacet holek z celého světa bylo lepších než já. Takže alespoň to.
Před sezonou jste měla vyšší cíle, tvrdě jste trénovala s mužskou reprezentací a vše vypadalo nadějně. Nakonec z ambicí zbyly úvahy o konci sezony a možná i kariéry. Proč?
Protože sezona byla až na výjimky hodně špatná, vlastně skoro o žádném letošním závodě nemůžu říct, že se mi v něm jelo dobře, nikdy jsem z toho neměla excelentní pocit.
Kde se to vzalo?
Na začátku sezony po soustředění s týmem mužů přišly první závody ve Švédsku, kde jsem si vyjela nejlepší body v životě. Jenomže pak přišlo Finsko a moje forma šla dolů.
Zkoušela jste to s trenéry řešit?
Už po Finsku se mi to nezdálo, ale tehdy to skončilo na tom, že po jednom špatném závodě není co řešit. Nelepšilo se to, špatně jsme začala i Tour de Ski, ale jeho konec byl vcelku obstojný. Vyšlo z toho, že mám vydržet, že je všechno směrováno k mistrovství světa.
Před ním se vám ale také moc nedařilo.
Závody hlavně ve Francii, ale i ve švýcarském Davosu, které se běžely před šampionátem, to byla doslova hrůza, až jsem se styděla, jak jezdím.
Jak vypadá takové špatné závodění?
Vyrazíte do závodu, nechcete přepálit začátek, ale po kilometru ztrácíte třeba minutu. Chcete proto přidat, ale není z čeho brát.
Z nejhoršího jste se dostala, teď váš čeká závěr světového poháru na severu Evropy, pak plánování příští sezony. Co na ni vymyslíte?
Na definitivní plány je ještě hodně brzy, ale na mistrovství světa jsme o tom diskutovali s Petrou Novákovou, docela jsme si v tom rozuměly. Třeba zkusíme vytvořit tým, trénovat spolu a snad se naše výkonnost zvedne.
