Devátým místem v nabité konkurenci domácích závodníků se vmáčkl do první desítky za švédskou smečkou v Bruksvallarně dálkový běžec na lyžích Petr Novák. Na patnáctce volnou technikou s intervalovým startem tady napodobil svůj výsledek z loňska. To aby si koncem listopadu připomenul, jak skvěle mu předešlá sezona sedla.
Kvůli olympijské nominaci do Soči obětoval úspěch ve skvěle rozjetém FIS Marathon Cupu, kde i přes tři své starty z celkových šesti skončil nakonec na čtvrtém místě a obhájil tak své předešlé umístění. Teď si chce Petr Novák vše vynahradit a svůj loňský útok na titul tentokrát dotáhnout až do konce. „Na FIS Marathon Cupu letos postavím celou svou sezonu. Konečně se chci dostat na bednu celkového pořadí seriálu,“ slíbil si.
Doma na Božím Daru se po návratu od polárního kruhu ze závěrečné fáze přípravy ohřál sotva týden a už vyrazil za prvním ostrým startem letošní sezony. O víkendu zahájí nový ročník FIS Marathon Cupu v italském Livignu, kde loni ve finiši La Sgambedy nestačil pouze na norského rychlíka jménem Petter Northug a do cíle závodu volnou technikou na 42 kilometrů dojel jako druhý.
Jaké máte plány na blížící se víkend, letos první místo?
To se dá těžko naplánovat, Livigno je jeden velký vabank. Stačí se podívat do výsledků, každý rok je tady prvních patnáct lidí srovnaných do nějakých čtyřech vteřin. Je to hrozný fofr. Trať je tady relativně úzká, je to rovina. Navíc sem jezdí dost často spousta závodníků ze Světového poháru, takže startovní pole tady bývá hodně nabité a konec je hodně o štěstí. V jednom roce mi tady hůl zlomili hned dvakrát, loni sice taky, ale to jsem měl štěstí, že to bylo v polovině závodu, takže jsem stihl ještě všechno dojet a srovnat se.
Češi v LivignuLivigno letos rozšířilo svůj závodní kalendář a původní La Sgambedu na 42 kilometrů volnou technikou doplní nově klasici ve své sérii Ski Classics. Také na pětatřicetikilometrové trati bude mít karlovarské lyžování v osobě Jakuba Rádla o víkendu své zastoupení. „Těším se moc a bojím se asi stejně,“ píše na webu Teamu Pioneer Investments další z talentů z líhně karlovarského Slovanu. Na startu se objeví v dresu nově poskládaného týmu okolo Lukáše Bauera a kromě téhle dvojice dres nového týmu letos obléknou další z českých reprezentantů: Ondřej Horyna, Adéla Boudíková nebo Eva Vrabcová-Nývltová. V dresu druhého z českých celků Silvini Madshus Teamu v seriálu se objeví na startu Sgambedy Swix Ski Classics nově král bílé stopy z roku 2013 Stanislav Řezáč. Závody z Livigna přenáší sportovní kanál České televize. |
A dojet druhý za Northugem. A v dalším ze závodů rakouském Dolomitenlaufu vyhrát. Obhajovat letos body jako v tenise, asi byste měl na začátku sezony celkem honičku.
Co k tomu můžu říct? Že udělám všechno proto, abych obhájil (smích). Oba to jsou mé oblíbené závody, ale tohle se mi povede asi těžko.
Zas ale můžete letos své síly rozvrhnout do více závodů. Loni jste polovinu z nich vůbec nejel a třeba Marcialonga si o výraznější výsledek říká, nemyslíte?
Tak tam se opravdu těším, je to nádherný závod. Těžký závod. Laufařský závod. Čistá soupaž, hrozná dřina. A většinou tady bojuju s lyžema. Už loni jsem dostal lepší lyže na ty podmínky, které tam jsou: hodně umělého sněhu, taková zvláštní směsice, jinde se to nevidí.
No a letos se sem chystá kromě vás a Stanislava Řezáče také Lukáš Bauer.
Bude to hodně nabité... Každý rok tady chci být mezi prvními dvaceti, to stejné chci i letos. A udělám všechno proto, abych byl ještě lepší.
Co letos znovu zkusit Vasův běh? To přeci musí lákat.
Láká to, ale je tady jeden problém. Kryje se s Engadinem (předposlední závod seriálu FIS Marathon Cupu se ve Švýcarsku letos posunul na 8. března), takže s Vasákem letos nepočítám. Alespoň zatím, v průběhu sezony se uvidí podle vývoje. Šance tady vidím tak na dvacet procent, podrobnější scénáře ale teď říkat raději nebudu (smích).
Jaké starty jste si letos do závodního kalendáře vůbec naplánoval?
Chci jet všechny závody FIS Marathon Cupu a startovat budu znovu na Jizerské padesátce, tedy pokud bude v té době nějaký sníh (usměje se).
Začíná se o víkendu v Livignu, kde se letos nově setkáte také s klasiky.
Pojedu oba závody, dvaačtyřicítku volně a o dva dny později i pětatřicítku klasicky. Pak budu stejně měsíc odpočívat, až do Jizerské padesátky. Ta je pro mě určitě druhý z vrcholů sezony.
Nabízí se i další, třeba mistrovství světa ve Švédsku.
To už je letos asi opravdu uzavřená kapitola. Loni se mi sezona vydařila, čekal jsem, že svaz přijde ohledně reprezentace s nějakou nabídkou. To se ale nestalo a popravdě mě to hodně zklamalo.
Reprezentační trenér Petrásek ale vyhlásil, že nominace pro MS je otevřená i mimo současnou reprezentaci a jmenoval přitom také vás.
Teoreticky tady připadá v úvahu asi jen ta štafeta, jenže já nepojedu žádný kvalifikační závod a nevím, jestli mě někdo pozve na mistrovství světa proto, že budu jezdit dobře ve FIS Marathon Cupu.
Loni jste jezdil dobře, přesto jste se do nominace pro olympijskou štafetu nevešel.
A to jsem loni už od půlky sezony směřoval ke štafetě veškerou přípravu... Dopadlo to zkrátka jinak, ale abych kvůli tomu znovu obětoval celou sezonu, do toho se mi letos už moc nechce.
Olympiáda se ale neodmítá, že?
Neměnil bych, to je jasné. V žádném případě. Jen říkám, že mě zamrzelo, když to pak v Soči se štafetou ve finále nevyšlo. I kdyby tahle situace měla nastat znovu, rozhodl bych se stejně a na olympiádu bych chtěl, vůbec bych se nerozmýšlel. Za čtyři roky ale na vrcholové úrovni už s nejvyšší pravděpodobností lyžovat stejně nebudu.
To už jsme slyšeli i od vašeho souseda na Božím Daru.
Jasně, Lukáš (Bauer) to tvrdil taky (smích). V tu chvíli to prostě ale tak myslíte. Jinak byste to přeci neříkali.
Oba máte také už svůj laufařský tým. Proč jste nevytvořili jeden?
Celkem dlouho jsme to řešili. Lukášův tým je ale teď nastavený pro mladé lidi, a rozpočet je s ohledem na to relativně malý. Nepokrylo by mi to v žádném případě mé náklady a já si nemůžu dovolit tak velké závody, jaké v sérii Ski Classics jsou, objíždět na svoje náklady a šance vydělat si tady nějaké peníze je strašně malá. Musel jsem Lukášovi říct, že je mi to líto, ale za těchto podmínek to prostě nejde.
Nejde letos, třeba za rok bude situace jiná.
Pokud se tým osvědčí a pro příští rok se jeho rozpočet navýší, seženou se noví partneři, proč ne. Třeba se nám pak podaří společný tým vytvořit.
Petr Novák na trati olympijského závodu na 50 km s hromadným startem.
A jaká je současná situace kolem vašeho „Novák“ týmu?
Podobná jako loni. Závody budeme dál objíždět přibližně v pěti lidech, někdo pojede ještě pár vedlejších závodů. A dveře jsou dál otevřené i pro všechny hobíky, potřebné informace jsou snadno dostupné na mých stránkách skola-bezky. cz, budeme rádi, když se k nám ještě někdo přidá.
Ve startovním poli FIS Marathon Cupu jste letos přišel o českého parťáka. Martin Koukal vyhlásil, že s lyžováním končí.
Je mi to líto... Je na tom trochu jinak než já. Má rodinu, nemůže cpát do svého lyžování peníze a pak čekat, jestli něco vyhraje nebo ne.
To chápu.
Spolu jste se pohybovali ve špičce, bude spolupráce s ním chybět?
V poli jsme si vždycky pomohli. Je důležité, když tam máte člověka, se kterým si vyměníte místo, to se hned jede líp.
Co další změny ve startovním poli pro letošní rok? Skončil hvězdný rakouský Snow Proof Racing Team, bývalý Skinfit, za který kdysi jezdili Martin Koukal a Stanislav Řezáč a jako servisman a trenér tady působil i Jan Baranyk.
Měli problémy s penězi, museli odstoupit. Závodníků se to ale netýká, takže torzo týmu v seriálu vlastně zůstává.
U vás problémy letos nebyly? Jak probíhala příprava?
Všechno bylo podle plánu, přesně podle očekávání. Zvolil jsem loňský model.
Aby ne, když se vám sezona tak vydařila.
Sice to bylo z části způsobené také tím, že jsme se cítil hodně unavený. Necítil jsem se moc dobře, tak jsem přípravu změnil a osvědčilo se to.
Neustále na špičce Marathon Cupu, do toho několik republikových soutěží, kde jste musel reprezentačnímu trenérovi dokazovat, že patříte do olympijské nominace a pak Soči... Měl jste za sebou náročnou sezonu, to jste se asi cítil unavený znovu, že?
Právě že ne, cítil jsem se dobře. Stejně mě ale lákalo vyzkoušet stejný model přípravy jako loni, jen jsem trochu přidal, abych se znovu o něco posunul. Dvakrát jsem byl na ledovci a na závěr přípravy jsem odjel do Švédska. Bruksvallarna je mé oblíbené místo, cítím se tam dobře.
A nebyly letos potíže se sněhem?
To byly, v celé Evropě byly sněhové podmínky mizerné, takže lyžování tady nebylo úplně ideální jako v předešlých letech. Díky bohu za ten čtyřkilometrový okruh, kde jsme se mohli připravovat.
Čtyřkilometrové kolečko, to není zrovna moc prostoru pro finální fázi přípravy.
Na začátek to tady chtělo určitě lehčí profil na rozjetí, objemové tréninky jsme najížděli na relativně těžkém profilovém kole, takže jsem byl potom hodně unavený, ale nic lepšího nebylo. Taky na tom tady trénovalo hodně lidí, chvilkami si člověk připadal jako někde na Václaváku. Byla to vlastně už taková příprava na hromadné závody. (smích)
Jedny závody už máte za sebou. Sice s individuálním startem, ale deváté místo z Bruksvallarny v tak velké konkurenci se určitě nezahazuje.
Tohle jsou pro mě především kontrolní závody, každý rok mi mají ukázat, jak na tom v sezoně budu.
