Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Krušný začátek. Holuša věří, že se na Julisce odrazí k lepším časům

AMERICKÝ SEN. Běžec Jakub Holuša slaví na halovém mistrovství světa v Portlandu stříbrnou medaili. | foto: Reuters

2 2016
Zatím se spíše trápí. Do sezony běžec na 1500 metrů Jakub Holuša vstoupil sedmým místem na Zlaté tretře, poté přidal jedenáctou příčku v běhu na jednu míli na Diamantové lize v Eugene. "Nebylo to úplně špatné, ale moje představy byly jiné," říká atlet. O návrat k lepším časům bude usilovat v pondělí v hlavní disciplíně Memoriálu Josefa Odložila v Praze na Julisce.

Sám cítí, že dosažené časy byly na dvojnásobného halového vicemistra světa, loňského evropského šampiona z 02 areny a českého rekordmana málo. Proto zrušil plánovaný start na mítinku Diamantové ligy v Oslo 9. června. „Nemá cenu chodit s kůží na trh, když není forma. Pak by se mohlo stát, že mě příště nepozvou,“ přemítá osmadvacetiletý závodník.

„A kdyby to nešlo ani na Odložilově memoriálu, odjel bych příští pátek na tři týdny do italského Melaga, kde se budu připravovat na červencové mistrovství Evropy v Amsterdamu - do italských Alp bych ale jel stejně, jen na o něco kratší dobu. Teď to musím nějak opravit, obnovit a dostat se z toho srabu. Nebýt Odložilův memoriál na mém domovském stadionu, neběžel bych ani tam. Teď ale doufám, že to před domácími diváky konečně zlomím, jsem odhodlaný bojovat,“ dodává.

Sám ale říkáte, že časy z Ostravy a Eugene nebyly úplně špatné...
Pevně věřím, že v pondělí to bude lepší, ve startovním poli jsou kvalitní běžci. Jediný klad z Tretry je, že se mi tam podařilo splnit nebo potvrdit limity pro Amsterdam a pro Rio. Je pravda, že do dosažených časů se mohla v Ostravě promítnout viróza a v Eugene dlouhé cestování i velký časový posun, přesto ale nemůžu být spokojený. Je to spíš trápení.

Druhý start Špotákové

Jedním z magnetů pondělního 23. ročníku Memoriálu Josefa Odložila by měl být start oštěpařky Barbory Špotákové, po čtvrtečním Římu druhý v sezoně. Závodů se zúčastní kompletní česká špička včetně Pavla Masláka, Jaroslava Báby, tyčkařů, koulařů a dalších, jen překážkářka Zuzana Hejnová dohání tréninkové manko. „Věřím, že souboje s kvalitní zahraniční konkurencí přinesou další splněné limity pro účast na mistrovství Evropy a na olympijských hrách,.“ pravil šéftrenér reprezentace Tomáš Dvořák. Předprogram začíná na Julisce v 15.20, hlavní program v 17.00.

Na Zlaté tretře se stal největším překvapením dvacetiletý Filip Sasínek, který nečekaně ovládl právě váš závod na 1500 metrů. Překvapilo vás to?

Ano, ale jsem rád, že se doma konečně objevil kvalitní soupeř. Protože když je člověk sám a nikdo na něj nevyvíjí tlak, tak to může způsobit útlum. Je dobré mít někoho těsně za sebou nebo i před sebou, to může přinést dobré časy. Když vás nikdo neohrožuje, tak na sobě třeba tolik nepracujete.

Vzpomenete si, kdy jste naposledy prohrál s českým běžcem?
Filip mě porazil už loni při mistrovství republiky družstev, ale to bych nepočítal, protože na konci sezony se už nikomu dalšímu nechtělo běžet. A předtím... V roce 2013 mě porazil Honza Kubista, bylo to na Tretře a na osmistovce, ten rok jsem se taky trošku trápil. A pak můj předchůdce Michal Šneberger, on pomalu končil, já začínal. Myslím, že naposledy mě porazil v roce 2008. Ale teď mám jiný problém než skutečnost, že mě Filip porazil.

Zmínil jste ostravskou virózu a dlouhé cestování do Eugene včetně časového posunu. Máte ještě nějaké jiné vysvětlení pro pokles formy?
Nemám, protože příprava na sezonu ničemu takovému nenasvědčovala. Teď jsem absolvoval rozbory krve a různé testy, jestli něco není špatně, ale všechno vypadá v normě. Ještě se nabízí varianta, že jsem to třeba mohl přehnat s tréninkem, že je tělo zavařené, což je možné. Jediná možnost, jak se z toho dostat, je odpočinout si a volnějším tréninkem se dostat zpátky.

Teď ale vzhlížíte k pondělní Julisce, je to tak?
Je, chci si spravit náladu. Z toho začátku sezony nejsem nadšený, možná jsem neměl letět do Ameriky, ale chtěl jsem tam běžet, i kvůli partnerům, byla to pro mě taková nutnost. Ale nějak jsem tam zabojoval a nevytuhl tolik jako v Ostravě. Jenže pořád jsem to nebyl já, chyběl mi drajv, jako kdyby tělo nechtělo spolupracovat. Doma si to ale nechci nechat ujít - udělám všechno pro to, abych se na Julisce odrazil k lepšímu času.

Autor:






Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze