Po závodě se oblékl do ruského kroje a převzal obří symbolický šek. A to v době, kdy světový sport trpí recesí, a dokonce i fotbalovým hvězdám se sahá na platy.
"Nevidím na tom nic nemorálního," říká český běžec Štěpán Tesařík. "Když někdo Gatlinovi takové peníze dá, proč by si je nevzal? Musíte si uvědomit, že špičkoví atleti jsou obrovsky talentovaní lidé, kteří celý život dřou. Proč by mu to měl někdo závidět? Každý si mohl zkusit dělat to co on."
Mítink s názvem Moskevská výzva měl rozpočet čtyři miliony dolarů, jenom v běhu na 100 metrů se závodilo o milion. To si v současnosti asi žádný jiný podnik dovolit nemůže, přestože je stovka možná nejpřitažlivější disciplínou.
JAK SI MOHOU ATLETI VYDĚLAT |
"Stovka je pro diváky maximálně atraktivní. Ale zase je to závod na deset vteřin," říká Tomáš Petera, šéf ostravského mítinku Zlatá tretra.
Ukázalo se, že si ruská elita může zaplatit téměř cokoliv. V hokejové superlize berou hráči statisíce v dolarech, miliardář Abramovič nedávno vstoupil do fotbalové Chelsea.
Teď na velikášství bohatých vydělalo několik špičkových atletů. Bylo ve státním zájmu, aby mítink pořádně zářil. Moskva ho pojala jako součást kampaně o získání olympijských her 2012. "Ty peníze, to nebylo klasické startovné.
Moskva chtěla ukázat, že se časy mění a že má na to, aby uspořádala takový mítink," řekl Miroslav Ševčík, ředitel Odložilova memoriálu, jednoho ze dvou významných českých mítinků.
Špičková atletika stojí velké peníze, ale nemusí jich být zase tolik.
Ostravská Zlatá tretra byla podle bodování mezinárodní federace letošním šestým nejlepším mítinkem světa a vystačila si přibližně s čtvrtinovým rozpočtem, než měla moskevská monstrakce.
Pořadatelé atletických mítinků získávají peníze prodejem reklamy. A aby byla účinná, lákají pozornost známými jmény. Jenom start takových atletů je přijde na miliony korun.
Vybraná elita, marocký vytrvalec El Guerrouj nebo americká sprinterka Marion Jonesová, stojí až 80 000 dolarů. Kdysi přitom atletika bývala příkladem amatérských ideálů. Slavného finského běžce Paava Nurmiho nepustili na olympijské hry 1932, protože si vydělal na turné po Americe.
Americký vícebojař Jim Thorpe dokonce přišel o dvě zlaté medaile z her v roce 1912. Až v osmdesátých letech je vrátili jeho příbuzným. Teprve když olympijské hnutí pozvedl Španěl Juan Antonio Samaranch k milionové show, se z atletiky stal výdělečný podnik.
DALŠI ČLÁNKY NA TÉMA ATLETIKA A PENÍZE PŘINÁŠÍ STŘEDEČNÍ MF DNES