Ve vaší skupině A Koračova poháru zatím všechny týmy doma vyhrály a venku prohrály. Čím to je?
Je to zajímavé, snad je to štěstím. My však poslední zápas hrajeme doma, takže pokud pravidlo domácích výher vydrží, mohli bychom postoupit. Navíc už budeme znát výsledek zápasu Amsterdam - Sopoty, který se hraje o den dříve.
Nebude vás svazovat, když budete vědět, že musíte vyhrát třeba o deset bodů?
Snad ne. Vyhrát musíme stejně, s tím ostatně jdeme do kadého zápasu.
Je na výkonech vašeho týmu účast v poháru znát?
Určitě, vždy hrajeme s kvalitními evropskými celky. Je to úplně něco jiného než liga. V útoku i obraně musíme hrát o sto procent lépe než v domácí soutěži, kde je jen málo kvalitních zápasů. Evropský basketbal je rychlejší, tvrdší, už je to basket.
Leden máte náročný. Kromě boje o postup v Koračově poháru vás čekají s reprezentací zbývající dva zápasy kvalifikace mistrovství Evropy.
Za celý rok je toho dost, nejen tento měsíc, a proto je důležitá regenerace. Dá se to zvládnout.
Takže šanci na postup vidíte s reprezentací i klubem?
Jistě, i s reprezentací se o to pokusíme. Všechno je otevřené. Jen je škoda, že jsme loni nešťastně prohráli doma s Estonskem. Nebýt toho, mohli jsme mít boj o postup jednodužší.
K postupu potřebujete porazit v Opavě Polsko a pak vyhrát v Estonsku o šestnáct bodů. Není to nad síly mužstva?
Vše se ještě může zamotat tak, že nám v Estonsku bude stačit jakékoliv vítězství. Ale, ať už bude situace jakákoliv, chceme postoupit.
V Opavě jste po příchodu z Brna půl roku. Novému prostředí jste už přivykl?
Naprosto. Jsem velice rád, že jsem do Opavy přestoupil. Jediné, co mi tady dělá problémy, je cestování. V evropských pohárech to není nic nového, to jsem delší cesty zažil i v Brně, ale v lize je to horší. Z Brna jsme měli všude tak dvě hodiny, ale z Opavy jedeme do Prahy přes čtyři hodiny a do Děčína ještě déle.
