V minulosti jste hrál fotbal za jihlavskou Vysočinu, co vás přivedlo ke konci fotbalové kariéry?
Když jsem hrál fotbal, tak jsem nastupoval na pozici útočníka. Skončil jsem z více důvodů. Ten hlavní byl, že mě to nebavilo, a k tomu byla ještě v týmu obrovská konkurence. Ta byla také jedním z faktorů, proč jsem skončil. Přesto jsem ale poté fotbal hrál, zkusil jsem to ve Velkém Meziříčí, ale tam už to bylo spíše pro zábavu.
Po odchodu z Velkého Meziříčí jste se rozhodl pro jiný sport, nebo jste již šel hrát kuželky?
Již během své fotbalové kariéry jsem kombinoval fotbal s kuželkami, které byly spíše jako vedlejší sport.
Na území naší republiky to oproti fotbalu třeba tak oblíbený sport není. Co vás ke kuželkám přivedlo?
Kuželky se u nás mediálně nikdy nevyrovnají sportovním odvětvím, která denně plní stránky tisku, rozhlasu a televizního zpravodajství, ale v zahraničí je tento sport mnohem viditelnější. S kuželkami mě seznámil táta, který je jedním ze zakladatelů tohoto sportu v Jihlavě a zároveň předseda klubu. Jezdil jsem s ním od svých sedmi let na různé zápasy i turnaje, a tak mě to chytlo.
Z bývalého fotbalisty jste se stal obratem talentem v kuželkách, kolik času jste na začátku věnoval tréninku?
V kuželkách se musí trénovat postupně, protože je to jednostranný sport a koule má necelá tři kila, takže ta zátěž na jednu stranu je poměrně velká. Z počátku jsem tedy trénoval dvakrát až třikrát týdně, a čím starší jsem, o to víc si přidávám. Člověk u toho musí být trpělivý, protože je to zátěž i na psychiku.
Jak často jste jezdil na začátku své kariéry na turnaje?
Pořádně jsem začal hrát až v dorostenecké kategorii (14 až 18 let - pozn. redakce), kde jsem několik let hrál první ligu. Ta byla složena ze dvanácti nejlepších mládežnických týmů ČR a hrála se každý víkend - třeba jako fotbalová liga. Musím říct, že se nám dařilo, protože jsme pravidelně hráli mistrovství jednotlivců a družstev. Navíc jsme v sezoně 2008/09 vyhráli národní pohár družstev mužů, což byl do té doby můj největší kuželkářský úspěch.
Díky tvrdé píli a práci jste v sezoně 2010/2011 dostal možnost zahrát si na MS U-18 v Bosně a Hercegovině.
Za tu šanci jsem byl opravdu šťastný a chtěl jsem dokázat, že na to mám. Byl to pro mě první mezinárodní start a vláčel jsem s sebou "kýbly nervů". V Bosně a Hercegovině se nedávno ještě střílelo v ulicích, což bylo vidět na každé druhé budově, takže tam nálada nebyla optimální. Přesto zdejší kuželna vypadala skvěle a byla připravena. Navíc byla postavena v olympijském areálu Zetra z roku 1984 a musím říct, že jsem lepší kuželkářskou atmosféru nikdy neviděl.
V individuální kategorii jste získal bronzovou medaili, bylo to pro vás znamení, že jste si tento sport vybral správně?
Rozhodně ano. Když to srovnám s fotbalem, tak ta konkurence zde přece jen není tak markantní. Podobný úspěch pak člověku dodá obrovský impulz a žene hráče kupředu.
Navíc jste v celkovém hodnocení národů skončili také na třetím místě, jaký to je pocit být třetí na světě?
Pocit je to skvělý. Těžko se popisuje. Celou cestu zpátky domů jsme oslavovali a zpívali, takže propukla správná euforie. Člověk si až zpětně uvědomí, co vlastně dokázal.
Myslíte, že to bylo zasloužené, nebo se k vám přiklonilo štěstí a byl jste překvapen?
Štěstí je jako v každém sportu potřeba a nás rozhodně neminulo. Ale bohužel nás potkaly i smolné okamžiky.
Díky velkému úspěchu a následném odchodu opor do zahraničí jste dostal v klubu KK PSJ Jihlava šanci v A-týmu. Myslíte, že vám šampionát otevřel šanci do mužské kategorie?
Určitě nabídl a této zkušenosti si nesmírně vážím. Dostal jsem šanci pracovat na sobě v úspěšném týmu jak na národní, tak i na mezinárodní úrovni. Parta v klubu je skvělá a já jsem rád, že zde mohu hrát.
Pokračoval jste ve skvělých výkonech a po roce byl nominován na ME klubů, které se konalo v italském Bolzanu, prožíval jste skvělý rok, že ano?
V Bolzanu nám to tolik nesedlo. Skončili jsme na 12. místě a možná kvůli tomu, že byl materiál dráhy trochu odlišný od našeho. Velký rozdíl byl i ve složení jednotlivých týmů. Například Maďaři a Němci s sebou měli maséry a měli dotace od svých sponzorů, takže ta úroveň byla oproti nám, co jsme přijeli čistě jen hráči, odlišná.
Řada sportovců se po mimořádné sezoně trápí, ale vy jste dostal šanci na druhém šampionátu. I když jste skončili na 12. místě, je pro vás úspěch, že jste se mohl zúčastnit?
Já jsem s tímto umístěním spokojený, protože jak už jsem říkal, zahraniční kluby jsou úplně na jiné úrovni. Pro mě to byl zážitek.
Když tedy srovnáte s ostatními státy úroveň kuželek, jsme na tom špatně?
Česká republika, co se týče aktuální výkonnosti, se zatím drží na vrcholu s evropskou špičkou. Potvrzují to i reprezentační úspěchy. Navíc u nás v poslední době roste počet mladých kuželkářů, což je do budoucna velké plus. Co považuji za největší rozdíl, to jsou zřejmě finanční odměny, které jsou v zahraničí vyšší. U nás se hrají kuželky spíše pro zábavu, kdežto v zahraničí si tím člověk může slušně přivydělat.
Po úspěšné sezoně jste se dostal do užšího výběru reprezentace U-23, která v květnu příštího roku pojede na MS do německého Bautzenu, už se na to připravujete?
Nominace je teprve na začátku, každopádně jsem rád, že mám šanci se tam dostat. Především bude záležet na aktuální formě těsně před šampionátem a občas už na tréninku přemýšlím, co pro to musím udělat, abych se tam dostal.
Po zkušenostech už tak můžete uvažovat, s čím byste tam jel. Myslíte na to?
Kdybych byl na mistrovství světa nominován, tak byl jel určitě s pokorou. Jak už se mi osvědčilo, tak je nejlepší hrát s respektem k soupeřovi a samozřejmě i s klidem.
