Obvyklých sedmdesát kilometrů letos změní nedostatek sněhu mezi italskými středisky Val di Fiemme a Cavalese na sedmapadesátikilometrovou distanci a vynechané táhlé stoupání v úvodu závodu zařazeného do kalendáře sérií Ski Classics i FIS Marathon Cup tak podle všeho nerozdělí našlapané startovní pole. „Letos to bude maso,“ odtuší Petr Novák, aktuální lídr druhého ze seriálů, který své účastníky v letošním ročníku poprvé vyzkouší v klasické technice.
Karlovarský lyžař si už letos svou soupaž vyzkoušel na La Sgambedě, kde po druhém místě v bruslařském závodě FIS Marathon Cupu skončil o dva dny později mezi specialisty na soupaž v závodu Ski Classics jako desátý a také zítra na trati slavné Marcialongy chce znovu předvést, že muž s červeným číslem pro vedoucího závodníka patří mezi favority.
„Mým cílem je samozřejmě udržet si červené číslo, bude to ale asi hodně těžké,“ předvídá druhý muž posledního Dolomitenlaufu, kde o minulém víkendu obhajoval loňský titul.
V červeném na trati... to musí být hezký pocit, že?
Byl to můj cíl a rád bych si tenhle dres udržel až do konce sezony (usměje se). Chtěl jsem to číslo moc, ale věděl jsem, že to nebude jednoduché. Benoit Chauvet jezdí ve skvělé formě a to samé se dá říct i o Toni Liversovi. Dolomitenlauf mu extra sedl, tak uvidíme, jak si poradí s Marčou.
Že vám Livers všem na Dolomitenlaufu tak ujel, bylo to mazáním?
V mazání jsme tady odvedli perfektní práci, mázu jsem měl skvělou. V tak proměnlivých podmínkách to ale bylo spíš o lyžích samotných. Pokud to provnám s ostatníma klukama z jeho týmu, tak Mougel byl třetí, Chauvet pátý... mažou společně, ale lyže lepší neměli. Livers měl ale něco speciálního. Ten svůj „top“ pár a k tomu samozřejmě tu svou skvělou formu. Jet s ním, to bylo v tu chvíli bohužel téměř nereálné. Odjel mi sice z kopce, to bylo ale způsobené tím, že jsem si za ním nechával ve sjezdu dva metry mezeru, on byl ale o hodně rychlejší a prostě mi ujel. Byla to otázka udržet se s ním ve dvou dalších těžkých kilometrech, pak myslím, že bych to s ním už odjel celé, ale tohle se stalo v místě mezi těžkými kopci a já ani nečekal, že tak lehce mi odjede. Pak jsem se už soustředil na to udržet si druhé místo. Nehrálo roli, o kolik nám Livers ujede.
Dušan Kožíšek skončil osmý a hodně se ve své silné disciplíně sprintu vytáhl také v posledních závodech Světového poháru. Nevíte, co jej přimělo, že startoval na Dolomitenlaufu?
Dušan tady pravidelně jezdíval sprinty v rámci doprovodného programu, ty se ale letos kvůli nedostatku sněhu nejely, pořadatelé se soustředili výhradně na hlavní závod, takže to nejspíš bylo kvůli jeho sponzorům. Spolu jsme o tom ale nemluvili, takže to nevím. Na Dušanovi bylo vidět, že si jede pro prémii na osmém kilometru, pak bylo tempo stále tak vysoké, že už zůstal ve druhé skupině. Překvapilo mě ale, že vzhledem k tomu nasazenému tempu jel Dušan takhle dobře.
Vy jste věděl, že na čelo průběžného hodnocení seriálu vás posune i druhé místo?
Věděl jsem, že musím být nejhůř druhý, abych měl jistotu červeného čísla. Teď je pro mě důležité, nejen že ho mám, ale že v něm můžu hlavně startovat. Loni jsem ho měl na dva závody, ale jeden z těch závodů jsem kvůli olympiádě nejel, takže mi doma sice visí na zdi, ale nikdy jsem ho nenavlékl.
Jako vedoucí závodník seriálu jste tady přitom mohl jet už loni, vždyť v té době jste nikde nezávodil.
Po domluvě s reprezentačním trenérem jsem ale tady svůj start zrušil. Vím, že vzhledem k olympiádě to bylo od sebe ještě daleko a nepopírám, že mě to tehdy mrzelo. Myslím, že bych byl schopný to odjet a na olympiádu by to nemělo vliv. Štafetu jsem pak stejně nakonec nejel a kvůli té se to vlastně tehdy takhle dělalo.
Tak teď si to můžete vynahradit.
Už se těším. Jen čekám, jestli mi to červené číslo pomůže nebo mě bude svazovat.
V seriálu FIS MArathon Cupu je Marcialonga prvním závodem, který se pojede klasikou, bude ale zkrácený, změní to nějak letošní „Marču“?
Myslím, že dost. Nevím, jak to bude letos, ale pokud se v minulosti Marcialonga zkracovala, vždycky se vynechával hned ten první kopec. To je šest nebo sedm těžkých kilometrů. Pokud se teď pojede jenom seshora dolů a na konci bude tak střecha do Cavalese, bude to hrozný úprk z kopce a to pro mě není zrovna ideální. S tím ale nic nenadělám, musím počítat s tím, že skupině bude daleko větší, trochu se rozdělí jen v tom stoupání, kde se zřejmě pole rozdělí do skupin. Bude to maso (smích).
Tak pozor na hůlky, ať se nestane to samé jako na Jizerské padesátce. Jak je to vůbec na Marcialonze se zajištěním na trati?
Hodně složité. Jen se dostat na trať... Jede se sice podél silnice, člověk ale musí být hodně otrlý řidič, aby mohl přejíždět. Musí jet skoro pořád v protisměru, aby mohl předjíždět všechny ty kolony a turisty, kteří se přijeli podívat. Občas to je o život (smích). K sobě tady ale budu mít celkem dost lidí, letos poprvé se mnou jedou dvě doprovodná vozidla, která se pak budou na trati střídat. Na Jizerce to byla prostě smůla, tady jsem to měl taky dobře ošéfované, stalo se to ale na nejméně vhodném místě a na to člověk nemůže být samozřejmě nikdy stoprocentně připravený. Pak už je to na benevolenci přihlížejících a jestli vám tu hůlku podají nebo ne.
A teď přichází ta klasická otázka: S jakým umístěním budete na Marcialonze spokejený?
Klasická odpověď: Spokojenost do dvaceti, protože protačit se tam bude hrozně těžké a ta trať mi vůbec nesedí. No a do deseti by to byl špičkový výsledek. Můj sen je samozřejmě top ten, tady bude ale hodně vysoko.
