Jak byste představil Ski klub Šumava Vimperk?
Ski klub vznikl na začátku devadesátých let. Ale kdybychom šli ještě dál, tak základem klubu byly sportovní třídy při Základní škole T. G. Masaryka. Ty ve Vimperku fungovaly od roku 1970. My jsme vlastně nástupce oddílu TJ Šumavan Vimperk a v době změn v roce 1989 se změnil i klub. Původním záměrem bylo sdružovat nejlepší sportovce ze Šumavy a na začátku zde také působila Kateřina Neumannová, sestry Hanušovy anebo i já.
Petr Steinbach39 let Pochází z Volar. Absolvoval sportovní gymnázium ve Vimperku, pak vystudoval trenérskou školu na FTVS Univerzity Karlovy. Je členem Dukly Liberec, za kterou závodil na běžkách i horských kolech. Trenérem sportovního gymnázia ve Vimperku je od roku 2004. V roce 2015 se na rok stal trenérem české ženské reprezentace v běžeckém lyžování. Je ženatý a má čtyři děti. „Můj největší sportovní úspěch? Mám jeden nelyžařský, to jsem byl třetí na juniorském mistrovství Evropy v duatlonu. A můj největší úspěch mezi lyžaři bylo asi to, že jsem proháněl taková závodnická jména, jako je Jiří Magál, Lukáš Bauer či Martin Koukal. Na mistrovství světa juniorů jsem v závodě na 30 kilometrů porazil Lukáše Bauera o jednu vteřinu. Jinak na velkých akcích jsem výrazné sportovní štěstí a úspěchy neměl,“ vzpomíná Petr Steinbach. |
O kolik dětí se teď staráte?
O zhruba dvě stovky lidí od šestiletých dětí až po dospělé členy. Máme juniory v národních týmech a končíme Andreou Klementovou, která je v české reprezentaci, což je pro nás velký úspěch.
Kde nabíráte nové členy? Dělají se například klasické nábory?
Máme velkou výhodu, že je tu dlouholetá spolupráce právě se zmíněnou základní školou a pak i se sportovním gymnáziem ve Vimperku, kde mají jako kmenový sport běžecké lyžování. Máme radost, že za posledních deset let se klub posunul nejen v kvantitě, ale i v kvalitě. Máme řadu reprezentantů a jsme ve sportovním centru mládeže.
Dalo by se s nadsázkou říci, že každé dítě na Šumavě by mělo umět jezdit na běžkách?
Bylo by to hezké. (směje se) I proto se snažíme takto klub vést. Lyžování k Šumavě prostě patří, i proto k máme v klubu nejvíce dětí z Vimperka a okolí. Běžecké lyžování je krásný sport, jste na čistém vzduchu a možná je ještě relativně levný. U nás děti dostanou lyže a hůlky a jediné, co musí koupit rodiče, jsou boty a oblečení.
Staráte se čistě jen o běžecké lyžování?
Ano, jsme běžkařským klubem, sjezdové lyžování nemáme. Tím, jak je lyžařská sezona krátká, tak řada sportovců dělá v létě horskou či silniční cyklistiku, triatlony a podobně. Můžu zmínit Šárku Grabmüllerovou, která je skvělá triatlonistka. Jsou mezi námi i běžci, atleti.
Kam jezdíte trénovat, když ještě ani pár dní před Vánocemi není na Šumavě sníh?
Ale pozor, dlouhodobě vrcholové partie Šumavy mají nejvíce sněhu z celé republiky. To je můj názor. Ale to jsou místa, kam my se nikdy s lyžemi nedostaneme. My jsme odkázáni spíš na Kvildu a Churáňov. Ale jen když je tam sníh. To přichází v úvahu tak v lednu a v únoru. Teď se nám však osvědčuje trénování skoro ‚doma‘.
Myslíte Lyžařský areál Vodník?
Jistě, to je i náš základ úspěchu. Máme tři sněhová děla a dokážeme tam zajistit podmínky pro lyžování třeba už od listopadu. Kdybychom neměli Vodník, byli bychom odkázání jen na přírodu a klub by sice fungoval, ale trochu krkolomně. Teď bychom v podstatě nelyžovali, možná jen pár nejlepších jedinců by vyjelo trénovat do Itálie či do Rakouska do Alp. Kde ale také trénujeme.
Nevadí vám, že stopy nejsou na Vodníku příliš dlouhé?
Ani ne, aktuálně máme zasněženou zhruba kilometrovou trasu. Ale jsou tam krátké a prudké výjezdy a sjezdy, drobné skoky, a byť je to na malém okruhu, tak se zde děti lyžařské dovednosti velice rychle naučí. V tom je naše výhoda.
Je to zřejmě současný trend, trénovat v podobném areálu, že?
Spíš je to dnes nutnost. Kdyby byly zimy, které pamatuju na Šumavě ještě jako závodník a kdy jsme od listopadu lyžovali na Zadově, tak by asi nikdo nekupoval děla a nestavěl areály. Takže my děláme to, co dělají všichni ve světě, i když v daleko skromnějších podmínkách.
Byl jste jeden rok i trenérem české ženské reprezentace, takže už musíte poznat, kdo na to má, a kdo ne. Vidíte na Šumavě nějaký výrazný talent, máte v týmu novou Kateřinu Neumannovou?
Vychovat hvězdu je také otázka celého systému trénování a starání se o mládež. Je jasné, že člověk už musí mít na lyžování talent, ale je tam ještě celá řada dalších záležitostí, které potom umožní, aby dotyčný měl skvělé výsledky. My tedy napřed chceme mít dobrý systém, abychom si z něj talentované závodníky našli. Z ničeho nic nám nová Kateřina Neumannová nevzejde.
A prozradíte pár talentů z vašeho klubu?
Určitě máme jeden velký talent a tím je Barbora Havlíčková. Je jí 16 let a v současné době je na tom s výkony velice dobře. Například na světové olympiádě mládeže v Norsku dojela do desátého místa. Navíc na ní vidím, že ona se chce hodně zlepšovat, a může jí to pomoci k tomu, že bude jezdit hodně dobře na světové úrovni i mezi dospělými. Pak můžeme zmínit Ondřeje Mánka a Tomáše Kalivodu, oba dva junioři jsou velice šikovní. O těch dalších schválně nechci mluvit, aby jim brzy nenarostl nos moc nahoru. (směje se)
Nyní je v Česku populárnější biatlon než klasické lyžování. Soustředíte se také na tento sport?
Už jsme ho k nám zařadili. Dokonce se můžeme pochlubit zmíněným Ondřejem Mánkem, který je jedním z největších mládežnických talentů v republice. Do biatlonového oddílu chodí přibližně šedesát procent našich lyžařů. V době, kdy klasickému běžeckému lyžování chybí hvězdy typu Neumannová, je tak biatlon i pro nás cesta. A to i jak vylepšit areál na Vodníku.
Zájem na vytvoření biatlonového centra ve Vimperku má i Česká biatlonová unie, ale záměr má i své odpůrce.
Samozřejmě by to byl souběžně i běžecký areál, a dokonce by se tam dalo trénovat v létě. Bylo by to jen plus pro město Vimperk, které nás už teď dost podporuje. Ale narazili jsme na kritiku. A to je podle mého obrovská škoda, protože si biatlonový svaz může nejen peněžní podporu rozmyslet. Vítáme diskusi, ale mám obavu, abychom dlouhým projednáváním nepřišli o lyžování na Vodníku úplně. To bychom nesli hodně těžce.
Jak sháníte peníze pro chod klubu? Cesty na tréninky do zahraničí asi levné nebudou.
Máme sponzory a pak využíváme klasické možnosti cestou krajských i státních grantů. Ale abychom přežili, tak si musíme peníze i sami vydělat. Proto pořádáme letní Šumavský maraton na kolech a v zimě Šumavský skimaraton. To je jeden z největších podniků v republice. Takže to ve ski klubu není jen o trénování, ale i o vyřizování povolení, značení tras, připravování občerstvovacích stanic a podobně.
Dostanete se vy osobně ještě na lyže? Jakou část Šumavy byste běžkařům doporučil?
Občas ano. Sice jsem měl velké zdravotní problémy, kvůli kterým jsem skončil s velice aktivním lyžařským životem. Samozřejmě i teď se snažím o režim, který mi dovoluje se trochu na lyžích hýbat. Krásné je dojet si na Březník, zdolat Černou horu anebo se podívat na Knížecí Pláně. To jsou oblíbená místa, pak mám rád i jižnější část Šumavy, jako je Českožlebsko, Nové Údolí, ale tam bývá sníh bohužel jen krátkou dobu.
