Jak jste reagoval, když se naskytla tahle šance?
Byl to pro mě šok. Jel jsem v autě, když mi zavolal manažer od agentury IMG, jestli bych nechtěl trénovat Dáju. Kontaktoval jsem jejího otce, se kterým se dobře známe, a on mi potvrdil, že se rozcházejí, že to tak Dája chce. Věděl jsem, že mezi nimi byly nějaké problémy, ale úspěchy spolu měli.
Váhal jste?
Jako problém jsem cítil rozloučení se Štvanicí, kde jsem strávil čtyři fantastické roky. Setkal jsem se tam s velkými jmény, poslouchal rady Hřebce, Šavrdy, Kurze, mluvil párkrát i s Kodešem. To mi dalo moc. Naštěstí se vztah podařilo vyřešit. Mám s Bedáňovou smlouvu na rok. Díky skvělému přístupu I. ČLTK se pak do klubu můžu kdykoli vrátit.
A co říkala manželka?
Ví, že takový je tenisový život a že jdu za zajímavou prací. Podporuje mě. Stejně s nadsázkou říkala, že jsem byl pořád na Štvanici.
Přibližte svou hráčskou kariéru
Hrával jsem v Karlových Varech ve středisku u Jiřího Medonose. Když mi bylo patnáct, rodiče se stěhovali do Prahy. Přešel jsem na Bohemians. V republice mezi juniory jsem se pohyboval kolem dvacátého místa a hrál národní ligu dospělých.
Jak jste se dostal k trénování?
Aktivní tenis u mě kvůli vysoké škole ustoupil. Po ČVUT jsem dělal v cukrovaru v Modřanech, do čtyř jsem byl v práci a pak jezdil trénovat jiné. Vydělal jsem si stejně v cukrovaru i jako trenér - padesát korun na hodinu. Přišla revoluce a začal jsem dělat trenéra naplno.
Kdy jste poprvé viděl Bedáňovou?
Před šesti lety, když jsem jako trenér byl s juniorkami na Floridě. Skamarádil jsem se s jejím tátou a konzultoval jsem s ním hodně věcí, protože on znal všechny hráčky. Měl přehled, bavili jsme se o tréninku, o taktice. Víc jsem Dáju poznal, když jsem trénoval tým Fed Cupu.
Jak Jan Bedáň bral fakt, že ho nahradíte zrovna vy?
Je to trochu zvláštní situace. U Bedáňových v Německu jsem dokonce minulý měsíc bydlel, když jsem s Dájou jel na první turnaj do Filderstadtu. Otce mrzelo, co se stalo, hledá chyby... Někdy si říkám, že jsem mu vzal práci, ale on mě, myslím, bere.
Co budete dělat jinak než on?
Nic zásadního měnit nechci, otec Bedáň odvedl skvělou práci, vždyť Dáju dostal do špičky. Jde o to, stabilizovat se v první dvacítce a přežít sezonu bez většího zranění. Sázím na trochu jiné tréninkové metody a jinou komunikaci. Z tréninků nedělám velkou vědu, ale chci, aby byly intenzivní. Je důležité, aby Dája u tenisu vydržela ještě deset let a aby ji bavil. Jednou vyhraje velký turnaj. Tenis umí, jen musí nabrat sebevědomí a trochu svalové hmoty.
Jak vidíte Bedáňovou?
Je pracovitá, bezproblémová, komunikativní, příjemná. Baví ji cestovat, trénovat i hrát.
Co jste před odletem na Floridu musel zařídit?
Předal jsem agendu na Štvanici, bankovnictví převedl na internet a koupil si třípásmový telefon. Beru si dvě tašky, dvoje tepláky, pár triček a oblek. Bydlet bychom měli v Bradentonu v domě Jirky Nováka, trénovat budeme v Bollettieriho akademii. Půjčíme si auto, ve volnu budeme chodit na hokej Tampy. Těším se.
Byl to pro mě šok. Jel jsem v autě, když mi zavolal manažer od agentury IMG, jestli bych nechtěl trénovat Dáju. Kontaktoval jsem jejího otce, se kterým se dobře známe, a on mi potvrdil, že se rozcházejí, že to tak Dája chce. Věděl jsem, že mezi nimi byly nějaké problémy, ale úspěchy spolu měli.
Váhal jste?
Jako problém jsem cítil rozloučení se Štvanicí, kde jsem strávil čtyři fantastické roky. Setkal jsem se tam s velkými jmény, poslouchal rady Hřebce, Šavrdy, Kurze, mluvil párkrát i s Kodešem. To mi dalo moc. Naštěstí se vztah podařilo vyřešit. Mám s Bedáňovou smlouvu na rok. Díky skvělému přístupu I. ČLTK se pak do klubu můžu kdykoli vrátit.
A co říkala manželka?
Ví, že takový je tenisový život a že jdu za zajímavou prací. Podporuje mě. Stejně s nadsázkou říkala, že jsem byl pořád na Štvanici.
Přibližte svou hráčskou kariéru
Hrával jsem v Karlových Varech ve středisku u Jiřího Medonose. Když mi bylo patnáct, rodiče se stěhovali do Prahy. Přešel jsem na Bohemians. V republice mezi juniory jsem se pohyboval kolem dvacátého místa a hrál národní ligu dospělých.
Jak jste se dostal k trénování?
Aktivní tenis u mě kvůli vysoké škole ustoupil. Po ČVUT jsem dělal v cukrovaru v Modřanech, do čtyř jsem byl v práci a pak jezdil trénovat jiné. Vydělal jsem si stejně v cukrovaru i jako trenér - padesát korun na hodinu. Přišla revoluce a začal jsem dělat trenéra naplno.
Kdy jste poprvé viděl Bedáňovou?
Před šesti lety, když jsem jako trenér byl s juniorkami na Floridě. Skamarádil jsem se s jejím tátou a konzultoval jsem s ním hodně věcí, protože on znal všechny hráčky. Měl přehled, bavili jsme se o tréninku, o taktice. Víc jsem Dáju poznal, když jsem trénoval tým Fed Cupu.
Jak Jan Bedáň bral fakt, že ho nahradíte zrovna vy?
Je to trochu zvláštní situace. U Bedáňových v Německu jsem dokonce minulý měsíc bydlel, když jsem s Dájou jel na první turnaj do Filderstadtu. Otce mrzelo, co se stalo, hledá chyby... Někdy si říkám, že jsem mu vzal práci, ale on mě, myslím, bere.
Co budete dělat jinak než on?
Nic zásadního měnit nechci, otec Bedáň odvedl skvělou práci, vždyť Dáju dostal do špičky. Jde o to, stabilizovat se v první dvacítce a přežít sezonu bez většího zranění. Sázím na trochu jiné tréninkové metody a jinou komunikaci. Z tréninků nedělám velkou vědu, ale chci, aby byly intenzivní. Je důležité, aby Dája u tenisu vydržela ještě deset let a aby ji bavil. Jednou vyhraje velký turnaj. Tenis umí, jen musí nabrat sebevědomí a trochu svalové hmoty.
Jak vidíte Bedáňovou?
Je pracovitá, bezproblémová, komunikativní, příjemná. Baví ji cestovat, trénovat i hrát.
Co jste před odletem na Floridu musel zařídit?
Předal jsem agendu na Štvanici, bankovnictví převedl na internet a koupil si třípásmový telefon. Beru si dvě tašky, dvoje tepláky, pár triček a oblek. Bydlet bychom měli v Bradentonu v domě Jirky Nováka, trénovat budeme v Bollettieriho akademii. Půjčíme si auto, ve volnu budeme chodit na hokej Tampy. Těším se.
