"Když mi o ní spolužačka řekla, bála jsem se, jestli Maki není moc divná, naštěstí se ukázalo, že ne. Ona dělala gymnastiku, proto měla takový dres," směje Kolocová. Od té doby posbíraly v mládežnických kategoriích řadu medailí z mistrovství Evropy a letos nakoukly i do světové série žen. Z grandslamu v Klagenfurtu si přivezly 9. místo.
Vidíte se často, navíc netvoříte zvlášť početný kolektiv. Hádáte se?
Sluková: Tak hádáme se, to je jasný. Ale myslím, že vzhledem k tomu, kolik spolu trávíme času, to není tak hrozný . V sezoně jsme spolu každý den a občas je to náročné, ale nehádáme se nějak hodně.
Jedna z brazilských reprezentantek nedávno prohlásila, že pokud má beachvolejbalový tým fungovat, musí jedna z hráček suplovat roli muže.
Kolocová: U Brazilek to může být tím, že jsou většinou lesbičky. (směje se)
Sluková: Asi to mají tak, že jedna je víc chlap. Ale to není náš případ.
Jak tedy máte rozdělené role?
Kolocová: Ono se to nedá dělit. My jsme povahově podobné a navíc se známe dlouho. Máme harmonii.
Sluková: Je to dané i při hře: Kristýna je zodpovědná za pole, já za blok, máme jasné pozice. Ale co se týče komunikace, tak jsme si rovné.
Tak jinak. Kdo má poslední slovo?
Kolocová: Jó, to je otázka.
Sluková: Já o něj hodně bojuju. Když je nějaká hádka, tak musím pořád něco dodávat a dodávat. A Kristýna pak raději ustoupí.
Kolocová: To je pravda, moudřejší ustoupí. (smějí se) Letos už jste nakoukly do světové série.
Byl to velký výkonnostní skok?
Kolocová: Obrovský! V mládežnických kategoriích nikdo neřeší posilovnu, kolo, nějaké doplňky stravy. Každý hraje, jak umí.
Sluková: Na vrcholové úrovni jsou jen profesionálky. Pokud s nima chce člověk udržet krok, je to strašná dřina a odříkání.
Jaké odříkání?
Sluková: Během sezony má člověk velkou odpovědnost. Nikdo si nedovolí jít někam posedět. Ale naši vrstevníci jdou v pátek do hospůdky, v sobotu na diskotéku. Člověka to občas mrzí.
Kolocová: Ty jsi hrozně ukecaná. (s úsměvem)
A jistě vám to řada lidí ještě závidí. Objíždíte svět, chodíte na pláže...
Kolocová: Občas závidí, no. Ale když je člověk úspěšný, tak na nás koukají jinak, než kdyby se nám nedařilo. To by pak říkali, že se jen jezdíme válet. Třeba v Paříži je grandslam, který se hraje přímo pod Eiffelovkou, ale spousta z nás se na ni ani nedostala.
Jak jste zapadly do té uzavřené komunity kolem světové série?
Kolocová: Na jednu stranu je tam konkurence, na druhou stranu je to prostředí docela přátelské.
Říká se, že ta společnost je hodně specifická. Čím?
Sluková: Asi úplně vším, protože žijeme kočovným životem.
Kolocová: Všichni mají problémy třeba se školou nebo s odloučením od domova. Máme si o čem povídat. Třeba: Jak na další turnaj letíte? Kolikrát přestupujete? Pětkrát? My sedmkrát, jéé, vy se máte. (smějí se)
Jak hodnotíte uplynulou sezonu?
Sluková: Jsme hodně spokojené. Tenhle rok jsme začaly hrát světovku a máme velkou šanci, že na začátku roku bychom si mohly zahrát další tři turnaje. Nečekaly jsme, že to půjde takhle rychle. Navíc jsme získaly stříbro na mistrovství Evropy třiadvacítek. Ale pořád to má své mouchy, mohlo to být lepší...
Kolocová: (skočí do řeči) Ale kdyby nám někdo na začátku roku řekl, že to takhle dopadne, tak bychom to braly všema deseti.
Přechod z juniorek bývá velmi těžký. Vy jste ho ale zvládly dobře, že?
Kolocová: Juniorky, které jsme dřív viděly kolem sebe, byly dobré, ale slehla se po nich zem. Věděly jsme, že prosadit se bude strašně těžké. Tak jsme rády, že jsme se uchytily alespoň takhle. Jiným týmům trvá déle, než se prosadí do světovky.
Sluková: Já si hlavně myslím, že pro nás to byl jen přechod. Máme ještě strašných rezerv. Každý mladý tým nejdřív spadne z hrušky na zem. Všechny týmy zjistí, že když vyhrály stříbro v juniorech, tak to nic neznamená. A zaoceánské státy, ty ani nevědí, že nějaké mistrovství Evropy máme.
K jakému konkrétnímu cíli teď míříte? Je to olympiáda?
Kolocová: Určitě bychom si tam chtěly zahrát. Byla by to třešnička na dortu. Ale ani nevíme, jestli o olympiádě mluvit jako o snu, nebo jako o cíli. Teď je to spíš sen.
Sluková: Není to tak, že by s olympiádou vše stálo a padalo.
