Jak se vůbec nápad, hrát plážový volejbal v noci, před čtyřmi roky zrodil? "Hledali jsme další využití pro náš areál," řekl sportovní manažer Nové huti Ostrava Václav Peklo.
"Přes den je o kurty velký zájem, a tak nás napadlo, zkusit udělat turnaj přes noc. A byli jsme překvapeni, kolik dvojic přišlo."
Tentokrát do turnaje zasáhlo 33 týmů. Přitom rekord z minulého roku je 37. Účastníci se scházejí pomalu. Ještě v osmnáct hodin se zdá, že bude jen takových dvacet dvojic. Najednou jich je třiatřicet.
A můj spoluhráč Zbyněk je zklamaný, když vidí přicházet kamaráda Petra. "Zase tady nebudu nejstarší," usměje se Zbyněk, který překročil padesátku. Petr je ještě o něco starší. Většinu dvojic však tvoří náctiletí a dvacetiletí.
První zápasy se rozjíždějí ještě za světla, o půl sedmé večer. My se na kurt dostáváme kolem osmi. Proti nám stojí mladý pár hrající pod názvem Bůhvíkdo.
Zásadou plážového volejbalu je hrát na slabšího z protivníků. Přece však nebudeme směrovat všechny balony na holku, i když hraje obstojně. Na podcenění soupeře doplácíme a prohráváme první set. Druhý získáváme a máme základ k postupu ze skupiny.
Střetávají se amatéři i špičkoví hráči. Například Tereza Petrová, která s partnerem nakonec skončila čtvrtá, ale i Filip Hanák. Ten s Lubomírem Kuchtou patří mezi českou špičku, leč do turnaje nastupuje s přítelkyní Radkou. "Někdo mu to musí kazit," směje se Radka. "Na písku hraji poprvé v životě."
Přesto končí na 8. až 12. místě, když porazili i dvojici Poláků, pro které je Noční liga příjemným povyražením. "Nejde jen o sport, ale i o zábavu," potvrzuje další bývalý extraligový volejbalista David Pravdík. Ten však na kurt nejde. "Jsem nějaký nachlazený," říká.
Je sice chladno, ale neprší. Když však čekáte dvě hodiny a někdy i více na další utkání, zima je hodně citelná. Zahřát se můžete v restauraci, kde je krb. Jenže u stolů je pořád plno. Pivo i jiné nápoje tečou proudem.
S přibývajícími hodinami jemná zrnka písku bodají do nohou jako sněhové krystaly. Nohy mrznou jako byste hráli ve sněhu. "Je to studené," souhlasí Michal Provazník, nahrávač Opavy. Než vstoupí na hřiště, z obrubníku zkouší prstem nohy písek jako by lezl do ledové vody.
Většina účastníků se klepe zimou a stále více se obaluje mikinami a bundami. Ne však trenér volejbalistek NH Ostrava David Zahradník. "Byl jsem ve vířivce, a pořád mi je ještě teplo," usmívá se.
Se Zbyňkem vypadáváme v prvním kole vyřazovacích bojů s Krtečky. Je asi půl hodiny před půlnocí. To už se některým účastníkům klíží oči a do studeného písku se jim příliš nechce.
Je tři čtvrtě na tři, když končí finále. V něm tým Linda (Lindovský, Holaň) poráží Čuka a Bzuka (Miku s Hladíkem) 25:20. "Byla pořádná kosa," ulevuje si vítěz Martin Lindovský. Připouští, že hrát v noci není nic moc, jenže... "Přes den takový seriál turnajů tady není, a tak musíme hrát v noci. A mě beach ohromně baví."
Rád přijde i na další noční turnaj, který bude v pátek 25. června.
