“Ještě nevím, jak to se mnou bude dál,” hlásil tradičně dobře naladěný osmatřicetiletý lyžař po návratu z Kanady.
Sezona Světového poháru, kterou ve vašem případě notně poznamenaly zlomeniny žeber, už je pryč, nakonec se vám v posledních dvou z osmi závodů kanadského seriálu podařilo bodovat. Jak ji tedy hodnotíte?
Dopadla ještě výborně na to, v jakém stavu jsem byl - myslím, že řada lidí by po takových problémech už v sezoně nepokračovala. Já ale měl po loňské medaili z Falunu takový „americký sen“, určitě jsem chtěl závodit před domácími diváky v Novém Městě na Moravě, kde jsem kdysi poprvé vyhrál závod Světového poháru, což se mi nakonec podařilo. A kanadský seriál byla taková třešnička navrch.
V jakém světle dnes vidíte vaše 43. místo z Nového Města?
Po sedmidenním tréninku? Mně to ani trochu nevadilo. Jenom jsem na domácí půdě nechtěl zametat, což se povedlo.
V této sezoně už počítáte jen s laufy, je to tak?
V sobotu mě čeká Birkebeinerrennet v Lillehammeru na 54 kilometrů, 2. dubna pak Årefjällsloppet ve švédském Aare, kde se pojede 65 km, finále seriálu Ski Classics.
A potom?
Potom bude jaro! (smích)
Co vám říká další zima?
Těžko říct, asi nebude... Tedy pokud jde o Světové poháry. Vyloučit to ale nemůžu, ještě nejsem stoprocentně rozhodnutý.
Co by se tedy muselo stát, abyste ještě jednou naskočil do sezony elitního seriálu?
V první řadě bych musel chtít já, teď jsem tak půl napůl. Potom bych se samozřejmě potřeboval domluvit doma, protože už dva roky slibuju, že je to poslední sezona, taky by to asi chtělo nějaké rozumné podmínky od svazu. Teď to ale neřeším, myslím na poslední dva dálkové běhy.
Dá se tedy říci, že nejspíš se rozloučíte se Světovými poháry a zůstanete u laufů?
Chtěl bych se starat o svůj tým dálkových běžců a sám si pár takových závodů objet, tři nebo čtyři, takový byl původní plán. Teď si ale myslím, že jsem pořád schopný atakovat první desítku, což mi rozhodnutí ani trochu neulehčuje. Jenže už jsem říkal, že mám rodinu, dvě děti, taky už jsem v tom kolotoči dlouho... A upřímně řečeno, nejsem moc nadšený z vedení českého lyžování, chtělo by to víc podpořit mládež.
Na tom ale vaše závodní budoucnost asi nezáleží...
Je to tak, ta se bude odvíjet čistě od toho, jak já budu chtít. Prostě se mi nechce končit takhle blbě. A taky jestli doma dostanu zelenou...
To už ale říkáte několik let, že?
A možná ještě několik roků budu! (směje se)
Je to tak, že rozum říká dost a srdce pokračuj?
Taky se to tak dá říct.
Kdo je silnější?
Počkejte si na zimu! (smích)
