Přesto nemá manažera, sponzory si shání sám. Jeho tvář na vás nekouká z každého rohu. Dávám přednost tréninku, peníze si zkrátka musím vydělat na závodech," říká v klidu domova, kde doutná dříví v krbu.
Z garáže vyndá lyže, u plotu si je nasadí a rovnou od svého domu v Božím Daru vyběhne na trénink. A pak vysvětluje: "Mohl bych jet do Prahy a tam se prezentovat, hledat sponzory a objíždět média. Ale času je málo. A když nebudu mít čas na trénink, půjdu dolů. Já přitom chci pokračovat ve výsledcích. Jsem sportovec."
Nechce se prodávat jako dříve Neumannová či Valenta. Bojí se, že by jej sponzorské povinnosti zahltily. "Reklamní agentura by mě tahala od čerta k ďáblu a výsledek by byl kdovíjaký. Ne, to nechci," odmítá.
Na často rozbahněných cestách kolem Božího Daru by uživil terénní automobil. "Nějaký dovozce aut by mi ho třeba sponzorsky dal. Ovšem co pak? Vyžadoval by, abych pětkrát za zimu postával někde na autosalonu.
V létě by mu to bylo k ničemu." Nevydělá 12 milionů korun na olympijskou přípravu jako před turínskými hrami Kateřina Neumannová. Neobestírá jej ani její aureola.
Není mužem, jehož obličej vás udeří do očí. Vlastně ani nestojí o davy ctitelů. "Jsem ten, koho baví vyhrávat, ale kdo už nemusí stát na stupních vítězů." Při triumfu ve finském Kuusamu si na trati těsně před cílem plácl rukou s koučem Miroslavem Petrás
kem.
"V tu chvíli jsem byl v euforii a nejvíc si to užíval. Věděl jsem, že už mi vítězství nikdo nesebere, že jsem prodal svou i Mírovu dřinu." Zato za cílem? Nejraději by už přemýšlel o dalším závodě. Kdyby mohl.
"Jenže okamžitě se vás zmocní pohárová mašinerie," posteskne si Bauer. "Popadnou vás, nenechají ani oblíct, každý s vámi chce mluvit, rozdáváte autogramy, podepisujete dopingový protokol, řešíte, jak správně nastavit lyže fotografům, a už vás ženou na stupně vítězů. Ten mumraj nemám rád."
Znám všech 180 obyvatel
Na Božím Daru naopak panuje ospalý vesnický klid. "Kdysi jsem v létě přespával v Praze u bráchy na koleji. Od pěti ráno jsem tam slyšel auta, jak jezdí po kostkách. Tady otevřu okno a pohoda." Sto metrů od domu je pekárna, kam chodí pro čerstvé pečivo.
Ve vsi žije 180 obyvatel. "A všichni mě znají. Já je taky znám od pohledu a vím, kde bydlí. Jen na všechna jména bych si nevzpomněl, přece jen tu třetinu roku nejsem. Ale zdravím každého," popisuje Bauer.
|
Momenty kariéry Lukáše Bauera |
Když kráčí na poštu, potká starší paní, od které byste nečekali, že ji zajímá lyžování. Jenže ona mu přeje: "Tak ať vám ta Tour de Ski dobře dopadne." U radnice ukazatel zase láká do běžecké stopy: "Tour Lukáše Bauera. 8 kilometrů."
Jeho běžecká trasa se vine přes kopec, až do německého Oberwiesenthalu. "V první chvíli mi připadalo divné, že by nějaký okruh pojmenovali po mně. Jsem obyčejný kluk, který si nepřipadá extra výjimečný," namítá Bauer.
Právě do nedalekého Oberwiesenthalu chodí do školky jeho syn Matyáš. Potkává tam i potomka René Sommerfeldta, špičkového německého běžce na lyžích. "Říkal jsem Matesovi: Nemůžeš bejt blbej jak táta, budeš se učit jazyky. Umí německy líp než já," líčí Bauer.
Na lednici má syn i certifikát za absolvování dětského kurzu angličtiny. Se studiem Bauera-otce je to trochu horší. "Pořád na vysoké báňské dálkově dodělávámčtvrťák. Bakalářku nestíhám, termíny mi hoří. Taky se bojím jít do školy, abych tam během sezony nechytil bacil," vysvětluje posluchač dálkového studia.
Studuje obor ekonomie, management a informatika v oblasti veřejné správy. Plány do budoucna? Možná budou překvapivě spojené i s lyžováním.
"Líbila by se mi funkce manažera, který pro mančaft vyjednává materiál. Mít jednou penzion jako Katka Neumannová, tomě neláká," ujišťuje. "Nejsem ani typ, který by se pak chodil za peníze někam ukazovat a říkal: Před dvaceti lety jsem měl medaili. Až skončím, nechci už být pro lidi nějaká persona. Dělám lyžování hlavně pro sebe, že mě nějakým způsobem naplňuje."
Chtěl s lyžováním končit!
Nížiny se dusí v mlhách, zato nad Krušnými horami se klene modrá obloha. "Dopoledne dvě hodiny klasiky. Odpoledne další hodinu a půl na lyžích a navrch 40 minut posilování v garáži. Pořídil jsem si činky," vypočítává Bauer.
Tak vypadá jeho zimní trénink. Aby mohl trávit čas s dětmi, někdy jej odloží až na tmavý večer. To pak chodí běhat s lampou na čele.
"Všechno a vždycky bych chtěl vyhrát. Dokonce i sprinty. Ale při nich jsem realista. Vím, že na ně rychlostně nemám," uznává.
Je tvrdohlavý a perfekcionista. "Míru Petráska tím někdy na tréninku dovádím k šílenství." Kouč Petrásek dodává: "Občas není není úplně jednoduché se s ním dohodnout." Právě trenér jej podržel, když měl Bauer letos v létě takový splín, že chtěl s lyžování nadobro skončit.
Zdeptaly ho problémy s kolenem a následná operace. "Začal jsem trénovat, jenže všechno mě bolelo a utíkali mi i dorostenci, kteří by si jindy ani neškrtli. Takhle už to dál nejde, vztekal jsem se. Tři měsíce trvalo, než jsem dokázal znovu trénovat bez problémů."
V tu chvíli jej Petrásek nabádal: "Hele, když sezona nebude dobrá, můžeš si říct: Kdo má medaili z olympiády? Já už jo. A zkusíme to zase další rok." Bauer tedy zůstal.
Nelitoval.
Začala zima a on před závodem v Davosu oblékl žlutý trikot pro lídra Světového poháru. Zase jej sice ztratil, ale přesto dál živí naději na absolutní pohárový triumf. A najednou je srovnáván s Kateřinou Neumannovou.
Lukáš Bauer, nástupce první dámy českého lyžování? "Tomu srovnávání se nemůžu vyhnout," pochopil. "Lidi to dlouho brali tak, že české lyžování rovná se Katka. A teď si mnozí mysleli, že Katkou to končí."
Jako by dosud neexistovala mužská reprezentace, která také vozila medaile. Stín Neumannové všechny ostatní zakryl. "Občas jsem zajel stejně dobře jako Katka, ale o ní se přesto psalo víc. Ale s tím se musíte sžít, ona jezdila totální špičku. Teď mě tedy napadlo: Konečně máš prostor ukázat lidem, že je tu i nějaký Bauer. Ale rozhodně to není hlavní motivace, která mě žene." Jiný už nebude.
Bauer – dříč, samorost a především závodník.
|
Pozor, šprýmař! I takový je Bauer Působí jako hodný kluk od vedle, co nechodí po večírcích, typický klaďas, táta od rodiny. Nesype ze sebe květnaté hlášky jako jeho kolega Martin Koukal. Možná i proto byste do Lukáše Bauera neřekli, že umí být pořádný vtipálek. I když... 
"Už si ze mě nedělá takovou srandu jako dřív. Co máme děti, myslí spíš na spoustu věcí, které musí udělat," vyřkne jeho paní Kateřina v odpovědi na otázku, jak se Bauer změnil od jejich seznámení. Než se na něj sesypaly starosti o rodinu se dvěma dětmi, míval Bauer ve zvyku ji pošťuchovat "výživnými" žertíky. "Jako s Martinem Koukalem," říká Bauerová. Jejímu muži září oči, když vypráví o klukovinách z podzimního soustředění ve finském Muoniu. Třeba o tom, jak si rozhodl vystřelit z Koukala, který si toužil v kraji a čase dlouhých nocí odpočinout od tréninkové dřiny třeba někde na diskotéce. "Kukín nám pořád nevěřil, že jedeme pryč. Tak jsme pozvali holky, aby přišly na půl desátou. Já s Martinem Jakšem jsme si začali brát džíny, voněli se. Kukín se začal těšit, ani mu nepřišlo divné, že v deset večer je už dost pozdě." Až když se oblékl a vyšel ven před chatku, zjistil Koukal, že je napálen. "Chvíli s námi nemluvil," líčí Bauer. "Je to taková naše oběť." Parta lyžařských šprýmařů znejistěla i trenéry. To když za okno vylepovala různé vzkazy. Třeba: "Méně tréninku je někdy více." Bauer se rozesměje: "Pak se ptali, jestli nejsme opravdu přetrénovaní." To vše se dělo v chatce "U bludného kořene". Tak svoje ubytování s parťáky pojmenovali poté, co v lese našli roztodivný kořen a přibili ho na budovu. V další chatce odřízli od světa marody včetně bronzového medailisty z mistrovství světa Milana Šperla. Kdo by lezl tam, kde na dveřích v angličtině visí: "Moribundus, nevstupovat." BARBORA ŽEHANOVÁ Bauer očima manželky je stydlivý i tvrdohlavý Na lednici nalepila Kateřina Bauerová fotku manžela Lukáše se stříbrnou olympijskou medailí na krku. "To je pro děti, aby aspoň občas viděly tatínka. Díky ní se Áňa naučila říkat táta," líčí dcera bronzové olympijské medailistky Heleny Šikolové, za svobodna Balatková. 
Sama vrcholově závodila na lyžích, ale sportovní kariéru vyměnila za starost o rodinu. "Třikrát denně na trénink, tu dřinu už si představit nedovedu. Teď jsem se šla jednou projet a pak mě bolela hlava, celé tělo." S manželem se seznámila – jak jinak – při lyžování, na soustředění na Dachsteinu. "Už to bude jedenáct let. Ovšem jsme spolu tak půlku, je pořád v čudu. Aspoň není ponorka," říká. "Ale jak byl skoro celé léto tady, zvykla jsem si. Až jsem si říkala, že by nebylo špatné, kdyby chodil do práce a o víkendech byl doma." Ovšem když na něj padal splín a chtěl s lyžováním končit, stejně jste mu neřekla, aby to udělal. Když se měl Lukáš sám popsat třemi slovy, řekl: třikrát blázen. Jaké vlastnosti byste vybrala vy? V čem je netrpělivý? Hlídá se jako perfekcionista v jídle? Trenér Miroslav Petrásek o něm říká, že je tvrdohlavý. Souhlasíte? Ze své zkušenosti závodnice můžete posuzovat. Je podle vás něčím výjimečný v tréninku? Chce být nejlepší v lyžování, ale přitom se neukazuje na veřejnosti tolik jako jiní úspěšní sportovci. Jste za to ráda? Váš manžel ještě neví, co bude dělat, až jednou skončí s kariérou, ale uvažuje o firmě či o pozici trenéra či manažera. Co by mu podle vás sedělo nejvíc?
Multisportovní Bauer
|
