Prvních tří ročníků tradičního golfového klání Turnaj mistrů byl Lukáš Bauer pravidelným hostem, další tři roky ovšem téměř nehrál - hole vzal do rukou znovu teprve před týdnem.
„Neměl jsem na to absolutně čas,“ vysvětluje. I předtím však hrál golf téměř výhradně v Olšových Vratech u Karlových Varů - právě na turnaji pořádaném agenturou Müller Production, která osmatřicetiletou českou hvězdu v běhu na lyžích marketinkově zastupuje.
„Taky jsem se tady vždycky totálně vytočil, když jsem viděl, jak to všem jde a jen mně ne,“ zasměje se lyžař z Božího Daru. Pokud není čas, věnovat se golfu pořádně, nebudu to dělat vůbec, zařekl se naposledy na golfu. Jenže loni si už začal říkat, že by možná i šel... „vzít to jen jako procházku s kamarády,“ vysvětloval sám sobě. Kvůli nedostatku času to sice nevyšlo, letos ale bag s holemi oprášil a vyrazil. „Nebyl jsem si jistý, jak mi to půjde. Nakonec se mi ale hrálo parádně,“ usmíval se pak při vyhlašování výsledků turnaje.
Takže jak se vám letos hrálo?
Nestresoval jsem se nad svým výkonem, chtěl jsem si to hlavně užít. Měli jsme výborný flight (promotér a někdejší laufař Martin Müller či skikrosař Tomáš Kraus), těch šest hodin jsem si opravdu užil. A nakonec mi to i šlo mnohem lépe, než v těch předešlých sezonách. Jestli ale teď odložím znovu golfovou výbavu na další tři roky, abych šel do ještě lepší formy, to vůbec netuším (smích).
Golfové hole ale přece patří k roli úspěšného managera, kam vy úspěšně se svým laufařským týmem směřujete. Není i za tím to nenadálé zlepšení?
To si nemyslím. Je to jako u každého sportu. Pokud chcete moc, pak to nejde. A já jsem samozřejmě chtěl být vždycky mezi těmi, komu to jde líp než hůř. Letos jsem to ale pojal spíš jako procházku, víc jsem od toho nečekal, a nebyl jsem tak ničím svázaný, možná proto mi to celkem šlo. Mezi tím, co jsem hrál já anebo třeba Tomáš Kraus, byl ale pochopitelně velký rozdíl.
A nevytvářeli na vás spoluhráči ve flightu nějaký tlak?
Ne, všichni věděli, že můžu jenom překvapit. Na deváté jamce jsme si navíc chvilku poseděli nad občerstvením a na třináctce zase vyzkoušeli některá vína z Valtic, takže bylo veselo (smích).
Prozradíte svůj nejlepší výkon dne?
Na tříparu na osmičce se hrály všechny míčky moje a zahráli jsme par (hrál se texas scramble dvojic). Na turnaj jsem přitom přijížděl s tím, že pokud se zahrají dva tři míčky moje, budu naprosto spokojený, takže tohle byla bomba. Měl jsem na druhou stranu samozřejmě spoustu nepovedených odpalů, s tím se ale muselo počítat.
Na golf jako hru jste tedy nezanevřel?
Proč? Je to skvělá věc. Na vyčištění hlavy, na procházku v přírodě... přiznám se, že párkrát mi během turnaje i hlavou problesklo, že bych možná za týden šel znovu. Stejně ale jako každý rok dojedu na nedostatek času.
Aby ne. Pokračujete v reprezentaci, k tomu úspěšně provozujete laufařský tým, za který i závodíte...
...ta moje rozpolcenost, rozhodnutí pokračovat ještě jednu sezonu ve světovém poháru a zaměřit se na mistrovství světa, ten nedostatek času fakticky prodloužil. Mým původním cílem bylo skončit s aktivním závoděním ve světových pohárech a v rámci hobby sportování jezdit už jen dálkové běhy, zejména se ale zaměřit na to, aby po manažerské stránce byl dálkový tým (v uplynulé sezoně závodil pod názvem Pioneer Investment-Craft) zajištěný a měl ještě mnohem lepší podmínky a mohl jsem angažovat víc nejen českých, ale také zahraničních závodníků. Tedy už se pomalu přesouvat s té závodní roviny do zákulisí. No a to se tímhle rozhodnutím trochu odsunulo.
Stíhat to všechno, asi není jen tak. Jak vůbec aktuálně dělíte svůj čas?
Mezi rodinu a zajišťování podmínek pro svůj dálkařský tým. V nadcházejících dnech navíc začne příprava směrem ke světovému poháru a vlastní trénink nedostatek času ještě umocní.
To bude mít rodina asi radost.
Určitě by si toho času zasloužila mnohem víc, než jsem v tuhle dobu schopný jí věnovat, to upřímně přiznávám.
S laufařským týmem jste chtěli ve Ski Classics atakovat hranici první pětky celkového pořadí, skončili jste šestí. Spokojený?
Šesté místo celkově jsem hodnotil po sezoně kladně, Petr Novák byl dvanáctý ve Vasově Běhu, na závěrečném Aarefjällsloppetu šestnáctý, Lina Korsgrenová se několikrát v sezoně dostala na stupně vítězů, druhá skončila na Jizerské padesátce. To všechno bylo výborné.
Dokážete na druhou stranu vyčíslit, nakolik jste využili všechen svůj potenciál k ještě lepšímu výsledku?
Podle mého tak na osmdesát, pětaosmdesát procent. Tým měl našlápnuto ještě na mnohem víc, ale je to sport, jedna věc jsou plány a druhá realita.
A pokud se dostaneme k vašim týmovým jedničkám?
Petr Novák v průběhu sezony ještě trochu laboroval s následky zranění ramene, které utrpěl v průběhu přípravy, tuším někdy na začátku července, a také se u něj trochu projevil přestup na jinou značku lyží. Chvíli trvalo, než se s novými lyžemi sžil a našel si takové modely, které mu vyhovují, takže první polovina sezony byla v jeho podání spíš průměrná, ta druhá už ale velmi slušná. U Liny Korsgrenové to bylo naopak, ze zdravotních důvodů musela vynechat tři závody.
Z vašeho pohledu jste asi tohle zrovna vy musel chápat, že?
Taky jsem nenastoupil v tolika závodech, v kolika jsem mohl. Zdravotní problémy mě odstavily i ze tří čtvrtin světových pohárů. Se zdravím jsme letos opravdu trochu bojovali.
Už víte, jak bude vypadat tým pro příští sezonu ve Ski Classics?
Snažil jsem se to dát do kupy hned po sezoně, už když jsme se vraceli z finálového závodu. Kontaktoval jsem některé zahraniční závodníky, které jsem do téhle doby v týmu neměl a o které bych chtěl tým doplnit, a zároveň jsem rozjel diskuzi se stávajícími členy. Se všemi jsem měl uzavřenou smlouvu jen na tenhle rok, ale chtěl jsem, aby pokračovali dál.
A budou pokračovat?
To se musí rozhodnout taky sami. Vyhodnotit, jestli jim tým přinesl, co očekávali. Komu se dařilo, jeho cena na sportovním trhu vzrostla a může klidně dostat ještě lepší nabídku, než kterou jsem schopný zajistit já.
Dali jste si nějaký termín?
V tuhle dobu jsem už chtěl mít celou věc vyřešenou, ale v příští sezoně bude mistrovství světa v Lahti, takže někteří závodníci vyčkávají, s čím přijde reprezentace, a to trvá mnohem déle, než jsem čekal. V tuhle chvíli tým tedy ještě uzavřený není, ale stále platí, že bych rád i v příští sezoně pokračoval se sestavou, která byla v té minulé, a doplnil jí o některé další závodníky.
A platí, že víc závodníků rovná se i vyšší cíle?
Chtěli bychom dosáhnout na první pětku. To jsme si sice stanovili už v uplynulé sezoně, ale je to opravdu hodně vysoký cíl.
Vysoký a taky drahý, že?
Všechno stojí peníze a přiznávám, že naplnit rozpočet je celkem náročné. V týmu máme navíc také zahraniční závodníky, takže v určitých momentech trochu bojuju s otázkami, proč by cizince měly platit české pobočky mezinárodních firem.
Budete tedy své portfolio stáčet i směrem k zahraničí?
Rád bych. Ta původní vize byla taková, že český tým budou doplňovat zahraniční závodníci, a tak by i naši partneři měli být z části ze zahraničí. Aby tým nebyl přímo závislý pouze na tom, jak se právě daří české ekonomice, a partneři z jiných zemí by nám pomohli tyhle výkyvy stabilizovat. To je ale samozřejmě ideál, dotáhnout jej do konce, to bude ještě velmi náročné.
Šanci v týmu jste chtěl dávat i mladým českým závodníkům, jako je třeba Jakub Rádl, kteří jsou na hraně reprezentačního týmu a potřebují kvalitně závodit. Dá se ale vůbec skloubit mládí s vytrvalostními závody?
Reálné to je. A podle mého dokonce nezbytné. Že chci dávat šanci mladým závodníkům a poskytnu jim v týmu určité podmínky, to ještě neznamená, že mi mají ještě tu samou sezonu přinést nějaké výsledky. To v žádném případě. To je i případ Kuby Rádla. Věděl jsem, že pokud všechno dobře půjde, jeho doba by stejně měla přijít až někdy za tři roky. U závodníků, kteří jsou na hraně nebo i za hranou národního týmu, je pravděpodobné, že se tímhle sportem nemohou zabývat dál na určité úrovni a musí do školy nebo do práce. O takové lyžaře pak přichází nejen české lyžování, ale padá i možnost využít je v dálkových bězích.
A nabízí se nějaké řešení?
Pro letošní rok jsem chtěl také vybudovat allround skupinu zaměřenou právě na mladší závodníky, kde by ideálním cílem bylo pokusit se nominovat na mistrovství světa do Lahti. Tady by se tak trochu paradoxně nezaměřovali na dálkové běhy. Mohli by si některé vyzkoušet, ale jinak by se zaměřovali na obvyklé distance. Pokud by se v řádu několika dalších let pak nedostali do reprezentace, aby byli její pevnou součástí, mohli by se rozhodnout, jestli nechtějí pokračovat v laufech. A já se pak nespoléhal na současné české laufaře, kteří jsou v podstatě tři: Petr Novák, Stanislav Řezáč a Jiří Ročárek.
Tak proč je nespojit do jednoho týmu?
To by bylo ideální a já se o to také na začátku pokoušel. Ale po určitém úsilí jsem dospěl k názoru, že jsou to takové individuality, že je to naprosto nereálné.
