Eva Horáková, tehdy hrající pod dívčím jménem Němcová, korunovala skvělý rok 1997 euroligovým titulem a trofejí pro nejlepší basketbalistku Evropy "až" desátým místem mezi českými sportovci.
Hana Horáková letos dovedla národní tým ke stříbru z mistrovství světa, navíc se stala nejužitečnější hráčkou turnaje. A v Česku se zařadila mezi sportovní osobnosti. Při vyhlašování ankety 22. prosince se znovu tohle postavení potvrdí.
"Vypadá to, že budeme mít přes Vánoce pět dní volna. Vůbec nevím, jak to bude," vzkazuje rozehrávačka Fenerbahce Istanbul. Potvrzuje, co se o ní ví. Že se jí na světla ramp moc nechce.
V rozhovoru promluvila jednatřicetiletá sportovkyně nejen o svém vztahu k anketám, ale i o svém novém působišti a basketbalových i nebasketbalových zážitcích s Tureckem.
Byla jste vybrána mezi deset nejlepších sportovců České republiky. Co na tuto volbu říkáte?
Když vás někdo takhle ohodnotí, tak je to pocta, ale těžko můžete měřit sportovce z kolektivních sportů s jednotlivci. Podle mě to ani nejde.
Takže předpokládám, že si více vážíte nominace ženské basketbalové reprezentace mezi kolektivy.
To určitě ano, protože já - kdybych tým kolem sebe neměla - bych v životě nemohla být mezi jednotlivci. To je pro nás spravedlivější ohodnocení.
Koho byste za nejlepšího sportovce roku vybrala vy?
Na první místo bych dala Martinu Sáblíkovou.
A co jiná anketa - o basketbalistku Evropy za rok 2010?
Mistrovství světa byl jeden turnaj. Podařil se, ale to neznamená povedenou celou sezonu. Zatím to tak ani moc nevypadá. Bylo to jen jedenáct dní, které se našemu družstvu povedly.
V Eurolize má vaše Fenerbahce šest výher a žádnou porážku. Navíc jste porazily i ruský Jekatěrinburg. Panuje spokojenost?
Družstvo se sešlo týden před Euroligou a to na něm v prvních zápasech bylo vidět. Pomohlo nám, že se Turkyně znají a byly spolu už delší čas pohromadě. Teď si začínáme užívat basket a sehrávat se. Ukázalo se, že jsme silné.
Ze střeleckých statistik se zdá, že většinu míčů dostávají hvězdy Diana Taurasiová a Penny Taylorová.
A patří tam i naše pivotky Matovič nebo Yilmaz. Ty mají taky spoustu balónů. To je tak, když máte na hřišti pět střelkyň. Musíme se o to podělit. Ale když má Diana dobrý procento střelby, proč by nestřílela? Totéž Penny a taky pivotky mají dobrou ruku. To se hodně těžko brání. Je to naše velká výhoda.
Jaké jsou ambice klubu? Rovnou vyhrát celou Euroligu?
Myslím, že hlavní je uhrát Final four. Strašně by ho chtěli pořádat. A pak už se uvidí.
Co vy osobně? Jak se vám do nového týmu podařilo zapadnout?
Tak jako po mistrovství jsem ještě v životě unavená nebyla. První měsíc jsem se z toho jenom hrabala. Teď už se konečně začínám cítit líp. Hrála jsem, ale i nehrála. Dostala jsem čas na oddech. Říkali nám, že chápou, že jsme se vyšťavily a že forma musí jít dolů. To bylo příjemný. Do družstva jsem naskočila, ale nezáleželo moc na tom, jak budu hrát. Mohla jsem si odpočinout.
Dotkla se vás rivalita mezi kluby Fenerbahce, Galatasaray a Besiktas?
Na to koukám jako Alenka v říši divů. To je skoro smrtelná nenávist. Na zápas s Galatasarayem se dostali fotbaloví fanoušci. Hrálo se snad tři hodiny, protože po každých dvou minutách museli rozhodčí zastavit hru a uklízela se plocha. Pak museli fanoušky vyvést. Pokud zrovna nesedíte na lavičce pod stříškou, může na vás něco přilétnout. Peníze, mandarinky, taky telefony už tam byly... Prostě to, co mají po ruce. Už to není moc o basketu. Posunuli to někam, kam to nepatří. Je to bláznivina.
Zkuste popsat popularitu basketbalu v Istanbulu.
Už dřív tu byl basketbal populární, po druhém místě na mistrovství světa mužů se to asi ještě zvýšilo. Určitě se chodí podívat na Dianu Taurasi či Penny Taylor, to jsou už nějaké pojmy v basketbalu. Každé družstvo v turecké lize má dvě či tři Američanky. Zápasy se s českou ligou nedají srovnat. Když nemáte den, můžete prohrát s každým.
Do Turecka přišel také Allen Iverson. Vydala jste se už na zápas jeho Besiktase?
On je tu strašný problém s dopravou. To je šílené. Navíc oni hrají ve stejné dny jako my. V televizi jsem ho viděla, ale to byl první zápas a on nepatřil zrovna k oporám. Chtěly jsme se třeba jít podívat na naše chlapy, kteří hrají Euroligu, ale to je přes celý Istanbul. Hodina a půl cesty.
Jaký je život v Turecku? Potkaly vás už nějaké netradiční mimosportovní situace?
Ale ani ne. Já jsem se toho bála, že budu poprvé mimo republiku. Ale lidi jsou natolik fajn, že mi ani nepřijde, že bych tu byla první rok. Navíc za mnou lítá na návštěvu rodina a kamarádi. Jsem tu jako doma.
Potvrdila se některá varování od Ivany Večeřové, která loni hrála za Galatasaray?
Véča mi strašně pomohla, když mi dala různé informace o Turecku. Ale musím říct, že Fenerbahce funguje úplně jinak. Ty problémy, které měla ona, tady vůbec nejsou.
Komunita českých a slovenských sportovců v Istanbulu prý drží pevně spolu. Zapadla jste mezi ně?
To já vůbec nevím. Je tu ten problém s cestováním. My máme trénink klidně jen jednou denně, ale večer. Bavili jsme se o tom s Péťou Tučkem (basketbalista na vozíku hrající za Galatasaray - pozn. red.), ale jenom přes Skype. Skloubit společné volno není snadné.
Popularitě basketbalových vícemistryň světa v Česka jste se vzdálila. Utekla jste jí úplně?
Teď mi došel z Přerova moc krásný dopis. To je straně příjemné si to přečíst, když vidíte, kolika lidem jsme udělaly radost. Takže jsou toho jenom střípky - a ty jsou moc hezké, to si užívám. Na druhou stranu musím říct, že jsem ráda, že teď nejsem v Česku. Když sleduju, co všechno musejí holky absolvovat, to by se mi asi nechtělo.
