Francie po výhře 80:66 nad Litvou oslavuje své šampiony a o Parkerovi deník Le Monde píše: "Vstoupil mezi legendy francouzského sportu." Pro rozehrávače vítězů titul znamená především obrovskou satisfakci. Ani jako uznávaná persona NBA nepřestal jezdit na akce národního týmu. A dočkal se.
"Dlouho jsem musel myslet na porážky, které jsem s reprezentací zažil," líčil Parker; nejvíc jej bolel finálový pád z minulého evropského šampionátu. "Ale na druhou stranu pořád tvrdím, že jsem se narodil pod šťastnou hvězdou. Teď je ve mně tolik emocí... Na boj o titul proti Litvě jsme si věřili. A dokázali jsme to!"
Parkerovi, jenž byl vyhlášen nejužitečnějším mužem šampionátu, by se přitom nikdo nemohl divit, kdyby Eurobasket vynechal. Měl za sebou dlouhou sezonu v NBA zakončenou hořkým finále proti Miami. Jeho San Antonio na LeBrona Jamese a spol. nestačilo - a finálové porážky bolí nejvíc.
"Sport umí být krutý, to jsem přesně zažil," líčil Parker. Přesto nedal přednost odpočinku jako jiné osobnosti NBA: "Nejsem tu od toho, abych soudil ostatní. Já osobně jsem hrdý na to, že můžu bojovat za svou zemi."
Navíc mu pomohla podpora přímo ze San Antonia. Ačkoli kouč Gregg Popovich věděl, jak moc sil tažení za zlatem jeho klíčovému hráči sebere, neustále jej na dálku povzbuzoval. "Po čtvrtfinále mi Pop zavolal jako úplně první, telefonoval i pak. Dával mi drobné rady a i když tušil, jak moc unavený jsem, věděl, co pro mě tohle zlato znamená," uvedl Parker. "Vždyť já o něj usiloval 13 let!"
Ano, tak dlouhá je Parkerova cesta od triumfu a zase zpátky. V roce 2000 dobyl zlato s francouzským týmem do 18 let a slíbil, že si pro něj dojde i mezi dospělými. Léta se snažil marně, ovšem víru nikdy neztratil.
Tony Parker ve finálovém souboji mistrovství Evropy proti Litvě. Francie vyhrála 80:66.
Když letos před mistrovstvím natáčel reklamu s hvězdou španělské zlaté generace Pau Gasolem, připomněl mu finálovou prohru z roku 2011: "Kvůli tobě se musím snažit znovu a znovu. Kvůli tobě a Španělsku. Ale jsem čím dál blíž."
Sen se mu splnil. A teď sbírá pochvaly ze všech stran.
Tuhle mu vysekl jeho parťák ze zlatého týmu Nicolas Batum: "Tony toho pro náš sport ve Francii udělal tolik! Je jistě nejlepším basketbalistou v dějinách země a jedním z nejlepších Evropanů vůbec. Pokud tedy rovnou není nejlepší."
Parkerova slova o narození pod šťastnou hvězdou mají oporu ve faktech. V NBA dostal už třikrát na ruku prsten pro šampiony; díky jeho věrnosti (v klubu je od roku 2001, nikdy nehrál jinde) se stal nezpochybnitelnou ikonou San Antonia. "Spolu s Gasolem, Nowitzkým či Kirilenkem ukončili éru, kdy Amerika nerespektovala hráče z Evropy. A otevřel cestu dalším Francouzům," velebí jej Le Monde.
No a když se dočkal i s reprezentací, vypadá sbírka jeho úspěchů kompletně. Však jej výše zmíněný list srovnává i s legendami fotbalu: "Na to, aby se dostal konečně na úroveň Michela Platiniho či Zinedina Zidana, potřeboval velké zlato. Teď je má." Deník Le Figaro pak doplnil: "Parker konečně dostal odměnu." A do třetice ohlas, tentokráte ze zámoří, kde ESPN shrnula zlatý sen Tonyho Parkera do pouhých tří slov: "Euforie. ÚIeva. Triumf."
Parker hned po vítězném finále oznámil, že nejspíš vynechá světový šampionát v příštím roce, dvakrát po sobě by léto bez pauzy po náročných bitvách NBA asi nezvládnul. "Ale pokud se dostaneme na mistrovství Evropy v roce 2015 a o rok poté na olympiádu v Riu, budu u toho."
Ale i kdyby nebyl, zůstane ve Francii hrdinou. Mužem, který splnil zlatý slib.
