Chtěla jste si ale splnit další, že si zahrajete v zahraničí. Proč to nevyšlo?
Bohužel to v jednom případě nedopadlo, ačkoliv jsem v maďarském Miškolci byla už kousek před podpisem smlouvy. Jenomže oni nakonec do Euroligy nešli a nebylo jasné, jestli nějaký pohár hrát budou, tak jsme se nedohodli.
Euroliga pro vás byla tak důležitá?
Určitě, vždyť jsem si ji ještě nikdy nezahrála. Navíc jsem chtěla hrát poháry i proto, aby bylo víc zápasů a nehrálo se jen o víkendu.
Trutnov ale Euroligu před deseti lety hrál a to už jste byla v jeho kádru.
Byla, ale to mi bylo šestnáct, naskočila jsem do pár zápasů v lize, ale v Eurolize ne. Proto jsem si ji ještě v kariéře zahrát opravdu chtěla.
Zahrát si ji v zahraničí nešlo?
Měla jsem řeckého agenta, který mi nabídky sháněl, ale asi jsem na něj málo tlačila, takže nic zajímavého nepřišlo. Až se na štěstí na konci července před odletem reprezentace na soustředění a zápasy do Japonska ozval Imos, to už jsem si vyřídila sama.
Kateřina HindrákováŠestadvacetiletá basketbalistka z Trutnova. V Trutnově hraje od dětství, v prvním týmu žen hrála deset sezon a postupně se vypracovala v jednu z jeho opor. Podílela se na šesti bronzových medailích Trutnova v domácí nejvyšší soutěži. Už v průběhu minulé sezony oznámila, že chce zkusit hrát jinde, nakonec se dohodla s brněnským Imosem. Je v širším kádru reprezentace, z něhož vzejde tým pro letošní mistrovství světa v Turecku. Loni úspěšně hrála za Česko na mistrovství Evropy. |
Jak to manažer přijal?
Ačkoliv jsme měli ve smlouvě, že nabídky z Česka si budu řešit sama, tak to neskousl a skončil. Ale já nevidím důvod, proč bych v Česku měla jednat přes agenta, přijde mi to zbytečné, zejména za to vyhazovat peníze.
Musela jste se dlouho rozmýšlet, zda Imos vzít?
Měla jsem na to čas v Japonsku, ale vzhledem k tomu, co Brno v sezoně čeká, a také k tomu, že nabídky z ciziny nebyly takové, jaké jsem si představovala, rozhodla jsem se takhle. Jde o přední český tým, který má zvuk v Evropě, bude hrát Euroligu a já bych nemusela sedět na lavičce, ale hrát, což byl také jeden z důležitých důvodů. Nabídka to pro mě byla výborná.
O vašem zájmu zkusit po deseti sezonách v Trutnově něco jiného se vědělo už od zimy, kdy jste se s klubem dohodla na odchodu s tím, že byste nejraději zahraničí. Nechtěla jste ještě počkat, třeba by přišly nabídky i s Euroligou?
Těžko říct, ale právě euroligové kluby své soupisky poměrně rychle plní a za chvíli už budou mít místo jen kluby, které budou mimo ni. Když se na to podíváte, Euroligu hraje šestnáct družstev, to je nějakých 180 hráček z celého světa, to není moc. Proto si vážím toho, že bych mohla být jednou z nich.
Poprvé ve své kariéře opouštíte Trutnov, s jakým pocitem?
Že jsem tam stále doma, na tom se nic nemění. Basketbalové vzpomínky jsou také výborné, deset let v jednom klubu už asi nikdy nikde hrát nebudu. Budu vzpomínat na trenéry, třeba na pana Petrovického, bez kterého bych dnes nebyla tam, kde jsem.
Ještě před nástupem do Brna byste si mohla zahrát na mistrovství světa. Jak vidíte svou šanci na místo v reprezentačním kádru?
To se uvidí, ale určitě ji mám, jsme tam čtyři hráčky na tři místa. Bude to záležet i na momentální formě a připravenosti.
Jak na tom jste před pondělním začátkem dalšího soustředění, které proběhne na šumavském Špičáku?
Fyzicky určitě dobře, takže se toho nebojím. Trénovala jsem dost, teď jsem si dokonce dala i triatlon a přežila jsem to.