Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Být kapitánem v Děčíně, to je o zdraví. Zranilo se jich už pět

Děčínský pivot Jakub Houška se ocitl na palubovce. | foto: Ondřej Bičiště, MF DNES

2 2016
Být kapitánem bývá pro sportovce ctí, ale v basketbalovém Děčíně to začíná být o strach. Nebo spíš o zdraví. Každý, kdo pomyslné céčko převzal po zraněném Jakubovi Houškovi, sám brzy skončil na marodce. Postupně odpadli Landa, Jelínek, Stria i Pomikálek!

„Je to velká smůla, mrzí mě to. Buď jsem smolík já, nebo je zakletá ta kapitánská pozice,“ nechápe nevídanou souhru okolností pivot Jakub Houška, jenž se sám kurýruje z vícenásobné obličejové zlomeniny.

Jak to vypadá s vaším zraněním?
Lepší se to, otok mi splaskává. V Ústí mi udělali masku, od příštího týdne bych chtěl začít trénovat sám na fyzičce, na střelbě, abych z toho úplně nevypadl. Tak za 14 dnů bych chtěl nějak zkusit, co to udělá, když zkusím hrát s maskou. Doufám, že to půjde, že vymyslíme nějakou dobrou, abych mohl naskočit. I když samozřejmě to riziko, že se ta zlomenina roztříští, tam pořád je. Paní doktorka říkala, že by to chtělo čtyři týdny klid, lepší by bylo pět, uvidíme, jak to vyjde. Rád bych byl co nejdřív zpátky.

Třeba už na čtvrtfinále NBL, v němž narazíte na USK Praha?
Uvidím, jak se to bude vyvíjet. Můj cíl pořád je být zpátky na semifinále, ale když vidím, jak se to tady kazí... nechávám to otevřené, my jsme takoví blázni, že jsme schopní všeho. (smích)

Naposledy Děčín ukázal, že si umí poradit i bez opor. Bez pěti hráčů základní sestavy jste porazili rivala Pardubice. Co jste říkal na výkon „juniorky“?
Já myslím, že bomba. Dali jsme do zápasu entuziasmus, srdce Válečníka, nenechali jsme nic zadarmo. I když Pardubice měly snad 150 útočných doskoků, stejně jsme to ubojovali. Oni nedávali, my ano, někdy to tak prostě je. A my jsme toho využili. Hráli jsme asi nejlíp, co jsme dovedli. Jsem hrdý na svůj tým.

Fotogalerie

Ale na vaší marodku zase přibyl během zápasu křídelník Tomáš Pomikálek.
To mě moc mrzí, vypadá to na koleno. Naše masérka si zvrtla kotník při zápase, nějak se nás to drží. Musíme to odněkud sklepat, snad se dáme do play-off do kupy. Úspěch s Pardubicemi, to je takové malé velké vítězství, ale musíme být hlavně zdravotně v pořádku, to je teď to nejdůležitější. Předvedli jsme, že můžeme hrát skvělý basket i v této sestavě, ale musíme se dát dohromady, protože v play-off to bude fakt o něčem jiném.

Pamatujete, že by někdy v minulosti byla mimo hru v podstatě celá základní pětka?
Asi ne, ale bohužel to tak je. Luboš Stria to nemá nadlouho, jen jsme nechtěli něco riskovat. Doufám, že Pomi (Pomikálek) to nebude mít taky nadlouho. My ostatní už víme, co s námi je a kdy se můžeme vrátit. Snad bude i Pomi v pohodě.

Kvůli zranění jste přišel o Utkání hvězd, jak jste si ho užil coby divák?
Mrzelo mě, že jsem to musel vynechat, ten dres pro mě tam mohl být někde připravený. Vybírali to fanoušci, o to víc to zamrzí. Ale zase to není taková věc, na které by člověk stavěl. Podíval jsme se aspoň na kluky z tribuny, moje malé kluky to taky bavilo. Bylo to fajn, aspoň jsem se najedl ve vipce. (smích)



Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze