A ještě něco unikátního: tým kouče Predraga Benačka vyhrál všech pěti zápasů na palubovkách soupeřů. Zůstává tak jediným týmem v soutěži, který je venku stoprocentní.
"Venku hrajeme poctivě a velmi efektivně," libuje si Chad Barnes, osmadvacetileté americké křídlo v kolínských službách. Chlapík, který Kolín posílil před letošním ročníkem Mattoni NBL a upsal se na jednu sezonu, byl v posledních dvou utkáních svého celku vyhlášen nejlepším hráčem.
Kolín prožívá nejlepší start do sezony Mattoni NBL ve své pětileté historii. Čím to podle vás je?
Podle mě máme skvěle složený tým. Trenér nám naordinoval agresivní styl hry a všichni členové týmu se v tomto pojetí našli. Každý si ten styl uzpůsobil podle svého. A další podstatnou věcí je, že na palubovce spolu velmi dobře komunikujeme.
Takže skvělá souhra celého mančaftu?
Ano, hrajeme zodpovědně a to nám pomáhá nejen dobře bránit, ale také dostávat se v útoku do dobrých pozic.
Zatím se vám neuvěřitelně daří především venku, kde jste vyhráli všechna utkání. Čím to?
Na tohle jsem asi nejpyšnější ze všeho, co se nám při startu do sezony povedlo. Je velmi příjemný zážitek, když přijedete do cizí haly s tamními fanoušky, kteří vám nepřejí, vy přesto odvedete skvělý výkon a odjíždíte s vítězstvím.
A co za těmi úspěchy venku stojí?
Hrajeme tam poctivě a velmi efektivně. A nedůležitější je to, že pokaždé dokáže tým podržet někdo jiný. Třeba si toho kluci ani nemusí všimnout, ale pokaždé jim poděkuju za sebemenší maličkost, kterou na hřišti udělali a která nám pomohla vyhrát zápas.
Je současné místo v popředí tabulky odpovídající reálným možnostem klubu?
Občas o svém dobrém postavení v tabulce s kluky hovoříme a říkáme si: Proč ne? Je přece na nás, abychom si v této sezoně vše pohlídali. Pokud budeme i nadále hrát poctivě a nesobecky, tedy týmově, nemohou se naše výsledky zhoršit.
Jaké má tým ambice?
Nikdy jsme si neurčili, na jakém přesně místě chceme skončit. Náš trenér vidí, že má tým plný kluků, kteří skutečně chtějí vyhrávat a budou se o vítězství zuby nehty rvát. Tímhle stylem nás kouč také vede. Zatleská nám, když vyhrajeme, a pak nám řekne, na co se zaměřit při dalším utkání.
S kým si na palubovce nejlépe rozumíte?
Rozumím si skvěle se všemi spoluhráči. Jak už jsem řekl: výtečně spolu komunikujeme a to je základ. Pořád sleduju jejich pečlivou práci. Pochválím Romana Marka, když ho vidím ve správné obranné pozici, pogratuluju Rahsaanu Amesovi za úžasné vypíchnutí míče, protože vím, jak skvěle brání, ocením Riche Fielda za souboje kolem koše a útočné doskoky, totéž se Standou Zuzákem a Davidem Machačem, kteří navíc parádně střílí i z těžkých pozic. Každý se něčím podílí na úspěchu a já jsem šťastný, že jsem součástí tohoto týmu.
Jak hodně jste znal českou ligu, než jste přišel do Kolína?
Než jsem poprvé do Česka přijel, něco jsem o zdejší lize věděl. Třeba to, že má poměrně slušné renomé a je považována za jednu těch evropských soutěží, které se výkonnostně zvedají. Znal jsem i některé hráče, kteří tu dříve působili. Něco o české lize mi řekl například bývalý spoluhráč Damien Argrett.
Měl jste i jiné nabídky z Česka? Případně z jiných evropských zemí?
Z Česka ne, ale z několika jiných zemí ano. Byly to šílené chvíle, protože ta nejzajímavější nabídka přišla zrovna ve chvíli, kdy jsem si řekl, že půjdu do Kolína. Ale dnes svého rozhodnutí určitě nelituji. Naopak jsem velmi spokojený. V Kolíně jsem hrát chtěl, chtěl jsem se stát součástí zdejšího klubu.
Působil jste i v Polsku a v Estonsku. Jaké je Česko a jeho nejvyšší liga v porovnání s těmito zeměmi?
Česká liga je na nižší úrovni než estonská. V ní totiž hraje více týmů, které mají na soupiskách hodně cizinců. Polská liga je na tom stejně jako Mattoni NBL. I když mi možná přijde, že víc polských klubů má vyšší rozpočty nebo hrají ve větších halách. Na druhou stranu úroveň soutěže je každou sezonu stejná, kdežto v Česku má basketbal spoustu příznivců, ti se starají o mládež, a sport tak tady má rozvojový potenciál. Bude silnější. Je to vidět už teď - talentovaní hráči odcházejí do kvalitních evropských klubů. Anebo do NBA.
A jak jste se dostal k angažmá ve Venezuele? To je pro Evropany hodně exotická země.
Jasně, to byla zajímavá éra. Hráli tam totiž dva z mých bývalých spoluhráčů. A jeden z nich odtamtud přímo pochází. Manažer se mě ptal, jestli bych to tam nechtěl zkusit. Jeden z týmů zrovna sháněl hráče na mou pozici. Tak jsem kývnul, cítil jsem to jako zajímavou příležitost. Užil jsem si to, byla tam ohromná sranda. Mají totiž bláznivé fanoušky. Tamní liga není špatná, ale sezona je mnohem kratší než v NBA nebo v Evropě. A to jejímu jménu nepřidá. Ale jinak opravdu dobrá štace, zábava, lidé, kteří se umí bavit, a nádherné prostředí. Venezuelu se vyplatí navštívit.
A jak se vám líbí v Kolíně?
Pěkné město. Není malé, ale ani žádné obří. Jsou tu dobré možnosti, jak strávit volný čas. Jinak mě baví předvádět kolínským fanouškům cokoliv, co je pobaví. Podle mě pochopili, že máme šanci dokázat něco extra. Že máme tým, který pro ně vždycky bude tvrdě makat.
Bydlíte přímo v Kolíně nebo někde v blízkém okolí?
Bydlím přímo v Kolíně. Dokonce vedle místa, kam s oblibou chodím. Bazén! (Barnes to řekne lámanou češtinou a směje se u toho.)
Američanům, kteří v Kolíně kdy působili, vždy scházela provozovna světoznámého amerického rychlého občerstvení. Vám také?
Tak samozřejmě, jsem Američan, tudíž se nechovám jinak, když do jejich bistra přijdu. Ano, přál bych si, aby byl v Kolíně tento řetězec také. Ale ono je vlastně dobře, že tu není. Jinak bych tak ztloustl, že bych pak mohl hrát leda pivota místo Davida Machače.
Co děláte ve volném čase?
Líbí se mi spousta aktivit. Třeba rád objevuju Kolín. Moc rád si zahraju biliár a bowling. A zamiloval jsem si golf. Už jsem viděl mnoho hřišť mezi Kolínem a Prahou, ale zatím jediné, co mohu dělat, je dívat se. Zatím totiž nevím, jak se ke zdejším klubům přidat. Pokud by mě někdo vzal s sebou tam, kde ještě mají volno, budu ten nejšťastnější hráč v Evropě.
Před utkáním s Pardubicemi vás zastihla smutná zpráva o těžké nemoci vaší maminky. Přesto jste nastoupil. Jak na tom matka je?
Díky za optání, teď se jí zrovna daří dobře. Když mi volala, tvrdila, že to nebude tak vážné, protože lékaři její nemoc zjistili poměrně brzy. Přesto se bojím, protože dvě moje babičky zemřely na stejné onemocnění. V ten den, kdy jsme hráli doma proti Pardubicím, zrovna podstoupila operaci. A když mi těsně před utkáním z USA volali, okamžitě mě napadlo, že musím odletět domů. Jsem jedináček a ona je všechno, co mám. Občas je to hodně složité, když jsem tady v Česku a ona je ve Státech. Přestože jsem tak daleko od ní, dělám, co je v mých silách. A mamka mi pořád jen opakuje: "Dokud ty budeš šťastný, já budu spokojená."
