„Na některých venkovních hřištích se sami zabíjíme tím, že nám to nepadá ze střední a dlouhé vzdálenosti,“ ví děčínský trenér Pavel Budínský. „Je statisticky dokázané, že jsme v trojkách nejslabší, ale to je zkrátka basketbal; pod tlakem trefujete terč malý 45 centimetrů.“
Válečníci mají trojkovou úspěšnost jen 31,5 procenta, což jim v průměru na zápas zajistí 8,08 trojky. Čísla Slunety jsou zářivější: 34,6 a 9,62. A to si uškodila naposledy v Pardubicích, na sedm trojek spotřebovala 33 pokusů. Teď je v nich pátá nejlepší.
„Děčín má hru jinak založenou. U nás to vyplynulo z typů hráčů a z útočných systémů, co jsem do týmu dal. Kluci to chápou, baví je to,“ řekl Antonín Pištěcký, kouč Ústí.
Podle něj je už dnes i pro pivota nutností ovládat dalekonosnou palbu. A statistiky Slunety to potvrzují, jejím nejlepším trojkařem je právě pivot Houška. Pištěcký obdivuje i Američana Wallaceho. Letos drží ligový rekord v trojkách, v Brně jich dal sedm: „Jak říkal můj trenér Stavěl, jeho trojka, to je, jako když se vykadí kráva.“
Být trojkař není ve škole žádné terno, zato v basketbalu ano. A protože se o Děčínu ví, že z dálky není za premianta, soupeři s tím kalkulují.
„Hrají zataženě a riskují, že nám to nebude padat z dálky, protože si přečtou naše čísla,“ líčí Budínský. „Řeknou: Děčín hraje tempo basket, zpomalte ho, faulujte, zacpěte vnitřní prostor, ať brzy neskóruje. Když to uděláte, máte z půlky vyhráno. Venku to je náš problém, některé týmy to dělají i u nás. Ale když pak proměňujeme a dáme 100 bodů, všichni říkají, že Děčín je skvělý tým. Jsme. Místy nás však trápí, že chceme vymyslet něco lepšího než otevřenou střelu, přitom nic lepšího nevymyslíte.“
Rozdíl je i střelba ve své hale, na kterou je tým navyklý, a v soupeřově. „Doma pálíme v lepším procentu, cítíme se jako každý komfortněji. Venku jsme někdy hlavou minus 30 bodů,“ tvrdí Budínský. „V sezoně 2014/2015 jsme byli v trojkách druzí, ale to tu byli Vyoral, Stria, Tucker, Bosák, Jelínek. Měli víc talentu na střelbu z dálky. Dnes moji hráči můžou chodit střílet každý den, ale mozek se ve frenetické zápasové atmosféře dostane do jiných emočních vln, které v tréninku nenabudíte. A když pak útok nezhodnotí trojkou, nahlodává jim to sebevědomí a leze do hlavy.“
Což platí i naopak. „Proměněná trojka každého nakopne. Jsou to spojené nádoby,“ míní Pištěcký.
Paradoxem je, že nejlepším trojkařem soutěže je křídlo nejslabší trojkařské ekipy: děčínský Lamb Autrey se 48,7 procenty. Trojky jsou důležité, ale jen ony nestačí, vždyť Děčín má o výhru víc než Ústí. Jak statistiky změní víkend? Válečníci hrají v sobotu na půdě Olomoucka, Sluneta v neděli od 17 hodin vyzve doma Opavu.
I pivoti už umí trojky, hra zády ke koši se vytrácíOčima Antonína Pištěckého, ústeckého trenéra Basketbal se mění. Dřívější podkošoví hráči byli chlapi vysocí přes 205 cm a vážící 120 kilo, jenže v současnosti by nebyli schopni vůbec vystřelit, hráli by jen zády ke koši. Teď jsou víceméně všichni včetně pivotů schopní střílet za tři body, jejich hra zády ke koši se vytrácí. Těch bodů, které dostanete nebo dáte, že to někdo dobouchá a domlátí zpod koše, už je minimum. Obrany jsou na to připravené. Když se tak někdo snaží hrát, dochází ke zdvojení, vyhození na perimetr a to už zase jsme u těch trojek. Pořád se to okolo nich motá. A my se snažíme v tom trendu jít. Nemáme hráče, který by neuměl zdálky ohrozit koš. Loni jsme měli hrozně málo vystřelených trojkových pokusů a já na tom letos chtěl stavět. Zatím se nám to dařilo, úspěšnost máme dobrou, ale důležitá je hlavně ta četnost. Snažíme si vytvářet vícero pozicí zpoza oblouku. Čím líp pohybujeme balonem a čím líp hrajeme jako tým, tím jsou potom ty střely otevřenější a stoupá naše trojkové procento. Je to jednoduchá matematika: dvakrát tři je třikrát dva. Trojky nám pomáhají a úspěšný pokus za tři každého hráče nakopne. |
