Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Basketbalistka Vojtíková je v reprezentaci, byť Ostravanky prohrávají

Pivotka basketbalistek SBŠ Ostrava Klára Vojtíková se pokouší vymanit ze sevření protihráčky v ligovém utkání s VŠ Praha. | foto: Jiří Seidl, MF DNES

17 2016
Basketbalistky SBŠ Ostrava jsou téměř u dna nejvyšší domácí soutěže. Přesto Klára Vojtíková dostala pozvánku do reprezentace. Za tu si poprvé zahrála včera v Polsku proti domácímu výběru, Češky prohrály 52:72. „Už v listopadu jsem byla s reprezentací na soustředění, omlazuje se,“ usmála se jednadvacetiletá pivotka. A teď si poprvé za národní družstvo mohla i zahrát.

Co to pro vás znamená?
Zase další motivaci ještě více na sobě pracovat.

Nepřekvapila vás nominace, když jste s Ostravou už čtrnáct utkání v řadě nevyhrály?
Potěšila mě. My ale máme hodně mladý tým, každý vidí, že tady trenéři těm mladým holkám dávají příležitost. Je tu hodně šikovných hráček, ale třeba ročníky 1999 mají ještě čas na ženský basketbal, ještě nejsou tak vyzrálé, ale všechny jsou mládežnické reprezentantky. To je plus.

Jak těžké pro vás bude porvat se o místo v národním týmu?
Teď v Polsku se snažím podat co nejlepší výkon. Ale je mi jasné, že v tomto roce se do užšího výběru nedostanu. Ale každá taková příležitost je obrovská zkušenost.

Do Ostravy jste přišla před sezonou ze Žabin, které už sice nehrají o titul jako dříve, ale pořád jsou výše než ostravský celek. Nelitujete změny?
Ne, minulou sezonu jsem byla nespokojená. Dostala jsem větší minutáž jen v jednom zápase. Tady si nemohu stěžovat, že bych proseděla zápas na lavičce. Jedině když mám problém s fauly...

Takže pro vás je nejdůležitější hrát?
To určitě, i když se nám nedaří. Nemohu stát na místě, sedět, jako tomu bylo v Žabinách. My jsme sice druhé od konce, ale zato pořád hraju. Sama na sobě cítím, že dělám kroky dopředu.

Jaké to však je, pořád prohrávat?
Trochu frustrující. Dorostenky, které máme v týmu, si aspoň spraví chuť ve své soutěži, kterou hrají zároveň s ženskou ligou. My ostatní se s tím musíme poprat.

Jde to?
Musí. Už jsme si však na to trochu zvykly, občas si z toho děláme i srandu.

Není chyba zvyknout si na porážky?
Nemyslela jsem, že bychom už ani nechtěly vyhrávat. Do každého zápasu jdeme naplno, chceme podat co nejlepší výkon. A to se nám podařilo i proti silnějším celkům z horní poloviny tabulky, držely jsme se Slavií, Hradcem, Trutnovem.

Sezonu jste začaly se třemi cizinkami. Teď už nemáte žádnou. Je to lepší?
Cizinky byly více vidět ve statistikách, ale hrály celkem dost na sebe. Bez nich nám to funguje líp, máme zápasy, kdy dokážeme hrát týmově, a to je více než jednotlivec. Určitě by to ale chtělo mít jednu dvě zkušenější hráčky, aby hru podržely v těžkých chvílích. Aby nás usměrňovaly. Bohužel tady nejsou, ale uvidíme, jak to bude dál.

Autor:


Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze