Člověk nemusí být anglofil, aby lehce pochopil nápis, který hlásá: „Basketball forever.“ Na plácku na říční promenádě u Dunaje se zase osmička chlapů střídá ve streetballových zápasech; tohle hřiště má dokonce malou tribunu, jinde stojí koše spíš osamoceny. Někdy dokonce i zrezivělé, avšak srbská láska k basketbalu, ta nekoroduje.
„Chorvati mají basket rádi a Slovinsko je taky hodně basketbalová země. Ale Srbsko je nejhrdější,“ srovnává kapitán reprezentace Jiří Welsch. „Srbská nátura a srbská hrdost, tu ze zemí bývalé Jugoslávie cítím nejsilněji. Proto jsou asi i nejúspěšnější.“
V úvodu zmíněné sousloví stojí před obří skulpturou basketbalového míče tyčícího se před Kombank Arenou. Na tribuny multifunkční haly se vejde výrazně přes 20 tisíc fanoušků, kteří budou křičet, pískat, tleskat, lomozit a snad, doufejme, naopak nebudou nic házet na palubovku.
Jak do RiaBasketbalový boj o olympijské Rio startuje v Bělehradě v pondělí; Češi do něj zasáhnou v úterý soubojem s Lotyšskem a o den později dokončí základní skupinu proti Japonsku (oba zápasy startují ve 21.00). Druhou skupinu tvoří domácí Srbové, Portoriko a Angola. Semifinále se hraje v pátek a finále v sobotu. Na olympiádu postoupí pouze ten nejlepší ze všech. |
Cíl je jasný: postup na olympiádu.
Cokoli jiného bude v kvalifikaci o Rio podobnou ránou do srdce národa, jako kdyby někdo místním zrušil kavárny či plovoucí bary na Dunaji, popřípadě si nevážil odkazu slavného vynálezce a srbského rodáka Nikoly Tesly, jehož jméno nese městský park i letiště.
„Basketbal je pro Srby určitě nejdůležitější sport. Poslední dobou jsou na vrcholu, sleduje to strašně moc lidí,“ soudí Jan Veselý, vzhledem ke svému někdejšímu angažmá v Bělehradu a extrémně silnému poutu k zemi jasně největší znalec v týmu. „Prohrávat doma a nepostoupit, to bolí. A je by to bolelo ještě víc.“
Srbové jsou v basketbalu velmoc nejen duší, ale i fakticky. Samozřejmě z velké části díky medailím bývalé Jugoslávie či státu, jenž byl od 90. let ještě spojen s Černou Horou. Zcela osamostatněni od té doby zatím stihli světové i evropské stříbro a seznam aktuálních hvězd rozhodně není krátký.
Crvena zvezda i Partizan jsou leckdy až předmětem úcty, však Kombank Arenu na své duely v Eurolize pravidelně zaplňují až po střechu. Ne, není to vysloveně basketbalová hala: hostila už třeba tenis, volejbal, judo nebo četné koncerty, jejichž nejznámější interpreti jsou v útrobách stále připomínáni zarámovanými plakáty.
Ale ani na hudební miláčky teenagerů tu nebývá takový randál, jako když oranžový míč zrovna směřuje do toho správného koše.
Tak znovu: můžou mít vůbec Srbové jiné ambice, než před tribunami po sobotním finále tančit radostí s jistotou letenek do Ria?
„Nemůžou,“ odvětí Welsch. „Jejich myšlení nepřipouští nic jiného než vítězství. Předpokládám, že tento turnaj tu pořádají proto, aby ho vyhráli. Nic jiného pro ně neexistuje.“
Česká basketbalová esa v Bělehradu: vlevo Tomáš Satoranský, vpravo Jan Veselý.
Pokud se tak má stát - a že Češi budou proti - snad je k cíli dotlačí jen hukot haly, nikoli třeba přízeň sudích; čeští házenkáři nedávno v Makedonii tuto odvrácenou sportovní stranu Balkánu poznali až moc konkrétně. Organizace krátkého turnaje doposud šlape a přispět k jeho úspěchu mají i diváci.
Však nemá Welsch, světoběžník se zkušenostmi z NBA, sebemenší problém při otázce na nejbouřlivější atmosféru v kariéře. Vzpomenete si, kapitáne?
„Vzpomenu. V Bělehradu. Jen o pár kilometrů dál ve staré hale Pionir. Hrát před srbským publikem je opravdu zážitek, navíc Pionir má jedinečnou atmosféru. Tohle jsou pro mě mimořádné vzpomínky,“ říká.
A nehledě na „sterilnější“ podmínky multifunkční Kombank Areny má jasno: „Tady jsme vržení přímo do jámy lvové. Na srbské duely bude plno do posledního místa a přijde absolutní sportovní peklo.“
I peklu se dá vzdorovat, jak to zde v listopadu 2013 dokázali ve finále Davis Cupu čeští tenisté. Marně Novak Djokovič a spol. hecovali své příznivce, „salátovou mísu“ si odvezli hosté.
A na vzácný lup myslí Češi také nyní - v zemi, kterou by taková varianta vzhledem k jejímu poutu k basketbalu šíleně ranila.
