Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Hruban, nečekaný střelec basketbalistů: Snad mi něco zbylo na Bělehrad

Český basketbalista Vojtěch Hruban jde s míčem do koše. | foto: ČBF / Václav Mudra

30 2016
Jeho forma je pro kouče basketbalové reprezentace rozhodně potěšitelná. „Až to radši musím zaklepat,“ říká Vojtěch Hruban. I jeho body přispěly k první výhře v přípravě před olympijskou kvalifikací - a platné by měly být právě na turnaji v Bělehradě, který startuje už v pondělí 4. července.

15+15=30. Tak jednoduché jsou poslední dobou počty pro křídelníka Nymburka. Vojtěch Hruban byl s 15 body nejlepším střelcem při nedělní prohře v Chorvatsku a stejný počet jich zaznamenal i v úterním pražském duelu s Tuniskem, kde si Češi konečně připsali úvodní letní výhru.

A také poprvé nastoupili kompletní: s Tomášem Satoranským, Janem Veselým, Blakem Schilbem... Lepší než Hruban byl ovšem pouze čahoun Veselý (19 bodů), který jej předstihl díky skvělé koncovce. „Vojta je v dobré formě celou sezonu. Kdyby tolik bodů dával v obou poločasech, nejen v prvním, tak už by hrál NBA,“ žertoval reprezentační trenér Ronen Ginzburg. „Mám radost z toho, co týmu přináší. Věřím, že si to přenese i do olympijské kvalifikace.“

A reakce obrozeného kanonýra? „Doufejme, že jsem si něco nechal na Bělehrad a všechno si nevystřílel,“ usmál se Hruban.

Formu máte, ne?
Cítím se dobře. Po sezoně jsme si trochu odpočinuli, máme čerstvé nohy, příprava nebyla žádná divočina. Musím to zaklepat.

Před Tuniskem se tým konečně sešel se všemi esy a vyhráli jste. Jaké máte z tohoto duelu dojmy?
Je to další účastník olympijském kvalifikace a nemají špatný tým: spousta hráčů z Evropy, jsou vysocí i rychlí a mají několik vynikajících osobností, hlavně střelců. Jakmile jsme jim nechali metr volna, byla z toho trojka. Náš výkon šel postupně nahoru. První půle byla hlavně v obraně taková nejistá, pak se to zvedlo a dokázali jsme skóre utrhnout a mít trochu klidu.

Na Mexiko chceme být zase čerství, přál si Hruban

Mezi oficiální úterní a čtvrteční přípravy vložili basketbalisté netradiční věc: středeční souboj s Tuniskem za zavřenými dveřmi. „Doufám, že budeme víc střídat,“ usmál se Hruban, při první výhře nad Afričany s časem 28:14 nejvytíženější z Čechů. „Máme dohromady čtyři zápasy za pět dní, k tomu cestování, středeční vyhlášení Basketbalisty roku, další mediální akce. Docela šílený program.“ Nepřítomnosti diváků a kamer hodlal tým kouče Ronena Ginzburga využít i ke zkoušení kombinací, které zatím mají soupeřům zůstat utajeny. „A taky k tomu, abychom proti Mexiku před diváky vypadali čerstvě a netahali nohy,“ zve Hruban fanoušky - na Královce se ve čtvrtek začíná opět od 18.00.

Na začátku byla nerozehranost znát, co se v poločase změnilo?
Řekli jsme si, že prostě nesmíme dělat takové krávoviny. Snažili jsme se tlačit, ale nic z toho nebylo; naopak z toho těžil soupeř, lehce nás obcházel a my byli všude pozdě. Pak jsme začali hrát sice agresivně, ale i trochu s rozvahou. Což vycházelo, nedostávali jsme tolik jednoduchých košů.

Halu Královka několikrát rozbouřily smeče Jana Veselého. Dařilo se i ostatním, ale on vám musel dodat spoustu energie, souhlasíte?
To jo, byl hlavním strůjcem vítězství. V první půli se do toho tolik nedostal, zdvojovali ho. Ve druhé to naopak vzal na sebe a předvedl několik krásných akcí, kvůli kterým asi diváci přišli. Jsem rád, že to mohli vidět naživo.

Jak moc tým přítomnost hvězdné dvojice Satoranský, Veselý vlastně posiluje?
Samozřejmě to bylo znát. Oni jsou velkou součástí našeho týmu a našeho úspěchu. Bez těch dvou bychom těžko mohli pomýšlet na dobré umístění na Evropě, nedejbože na olympijskou kvalifikaci. K tomu, abychom hráli dobrý basket, je potřebujeme. To je fakt.

Už v sobotu míříte do Bělehradu, kde čeká životní šance, vítěz projde na olympiádu do Riu. Objevuje už se trochu nervozita?
Myslím, že ta přijde až s prvním rozskokem - do té doby je všechno v pohodě, klídek. Nebo asi přesněji s tím, až přijedeme na první zápas do haly, tím srandičky skončí. Ale ani tak snad nebude nijak velká. Do Srbska jedeme v pozici, kdy toho nemáme moc co ztratit, můžeme jenom překvapit. Takže proč být nervózní?



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze