Kdo bude v boji o Rio českými soupeři soupeři? Nejdřív Japonsko s Lotyšskem, v play-off pak nejspíš Portoriko a domácí Srbové. Tak rozhodl úterní los, boje v Bělehradě začnou 4. července. „Může se stát cokoli,“ věří izraelský kouč Ginzburg ohledně olympijské kvalifikace.
Berete ji jako největší výzvu kariéry?
Pro mě určitě. I pro hráče, pro Českou republiky, pro každého - i pro vás, reportéry. Věřím, že pokud by se nám to podařilo, potkali bychom se společně v Riu... Každý po tom touží. Výzva je to obrovská.
Jaká je obecně vaše reakce na los?
Místo není tak sympatické - utkat se případně se Srby v Srbsku, to není nic snadného. Ale ukázali jsme, že zvládneme hrát všude. Skupina je O. K. Minulé léto jsme si před Eurobasketem říkali, že si ani neumíme představit skončit do sedmého místa, tedy dostat se vůbec do olympijské kvalifikace. V tak krátkém turnaji se může stát cokoli. Nejdřív je třeba myslet na skupinu, pak na další bitvy.
Základní cílem je postoupit do play-off, tedy skončit nejhůř druzí?
Určitě. Je to zvláštní turnaj, můžete maximálně sehrát čtyři zápasy v průběhu sedmi dní; přihodit se může cokoli. Obětovali jsme tomu hodně už loni v létě. Jasně, nejdřív je třeba dostat se dál. A pak třeba přijdou Srbové nebo Portoriko.
Český rozehrávač Tomáš Satoranský /vlevo) a trenér Ronen Ginzburg během tréninku.
Ano, to jsou případní soupeři pro play-off...
A jsou dobří! Znám basketbal Portorika, mají velmi slušné hráče, jejich styl se docela liší od evropského. O Srbech se ani nemusíme bavit. Ale myslím si, že v jednom zápase se může stát úplně všechno - i proti Srbsku, i proti Portoriku. Věřím našemu týmu a doufám, že budeme v kompletní sestavě, se Satoranským, Veselým, Welschem, Bendou. Nejdřív jsou na řadě Japonsko a Lotyši.
Označil byste los za dobrý?
Lokalita není super, ale neviděl jsem žádnou lehkou skupinu. V té naší jsou navíc ze tří mužstev dva celky z Evropy.
Je výhodou, že Lotyše i Japonce znáte? Utkali jste se s nimi loni.
Určitě se známe, mezi týmy nejsou žádná vzájemná tajemství. A jestli to pomůže? Ukáže se až na hřišti. Myslím, že to nejsou vůbec špatní soupeři.
Právě Japonsko je trochu netradičním, neboť neevropským sokem. Co od něj čekat?
Hráli jsme proti nim minulé léto, předvádějí odlišný styl basketbalu. Pěkný, ale jiný, protože to nejsou žádní velcí chlapi. Jak jsem řekl, v jednom zápase se může stát cokoliv - jak z dobré, tak ze špatné stránky. Japonsko bude chtít překvapit, ale musíme se s tím srovnat.
Těšíte se na atmosféru? Bělehradská multifunkční Kombank Arena má kapacitu 25 tisíc diváků...
Myslíte na českou podporu? Doufám, že lidi přijedou a my postoupíme. Bude se hrát ve velké hale, nikoli v Pioniru, atmosféra bude bláznivá.
Že by Srbové kvůli Janu Veselému, jenž má k zemi mimořádný vztah, nejdřív fandili vám?
Doufám, že nás kvůli tomu podpoří. Ale obecně je pro fanoušky z Česka dobrá zpráva, že se nehraje přece jen tak daleko jako v případě Filipín, nemusí se nikam letět. Podpora z hlediště by nám moc pomohla. A doufám, že pro Jana bude turnaj hraný v Srbsku plusem.
Jaký je vlastně plán přípravy národního týmu?
Začneme v květnu a je to trochu problém, protože někteří hráči jsou stále ve svých ligách, třeba Saty (Tomáš Satoranský) nebo Jan (Veselý). Budou hrát Euroligu, ale takový je kalendář. Na druhou stranu to není zanedbatelný problém: máme hráče v turecké a španělské lize, a ty končí později.
