„Psal jsem trenérovi, ať se mnou na zimáku aspoň na minutu počítá,“ usmál se Houška, jenž se stejně jako fanoušci znovu těší na domácí finálový duel, který Válečníci odehrají na zimním stadionu v Děčíně 20. května. „Když to vyjde a budu moct hrát, budu hrozně rád, protože si to moc přeju. Ale když to nepůjde, tak jsem už nastavený tak, že si z toho mašli nehodím.“
Jak jste na tom zdravotně? Můžete začít už trénovat?
Do konce týdne určitě ne. Ani nevím, kolik bych toho byl schopný natrénovat, vždyť už jsem skoro dva měsíce na zdravotní dovolené. Asi do toho půjdu na blind (smích). Když budu moct, tak jo, ale když ne, tak to nebudu lámat přes koleno. Bude to hezké tak i tak, budu rád, že tam budu moct být, to je pro mě důležité. Zažil jsem si toho teď hodně, takže riskovat kvůli něčemu, co stejně asi všichni víme, jak dopadne? To asi ne.
Co se ještě zkomplikovalo při vašem zotavování z několikanásobné obličejové zlomeniny?
Tělo nepřijmulo destičku, co jsem měl v puse, která držela kost. Pár dnů po operaci to vypadalo, že to je dobré, ale pak se to znovu zanítilo, bakterie na té destičce pořád vznikaly dál. Zkoušeli se mnou dělat všechno možné, ale stejně pak došli k závěru, že se ta destička musí vyndat. A teď to konečně vypadá dobře. Snad už to má ten dobrý průběh, co to mělo mít od začátku.
Letos se musel Děčín v play-off probít do finále bez vás. Těší vás to, nebo máte smíšené pocity?
Byl bych víc nešťastný, kdyby se to nepovedlo. Samozřejmě, když jsem v neděli večer seděl doma, bylo mi to trošku líto, že v Prostějově nemůžu být s kluky. Já to prostě miluju, takže jsem byl šťastný z postupu do finále, ale zároveň jsem tam chtěl být. Bylo těžké se s tím srovnat, ale zároveň jsem byl hrozně rád. S kluky jsme si volali, psali, posílali fotky, bylo to fajn.
Loni jste juchali po postupu do finále i v Praze na Václavském náměstí, jaké budou letos oslavy?
Loni to bylo hodně ve velké euforii, dělaly se různé věci. Ale i letos si třeba Jirka Jelínek oholil po postupu hlavu. A na Václavák musíme letos taky. Uvidíme, možná tam pojedeme až s medailí.
Jak se těšíte na finále na zimním stadionu?
Šli jsme za tím celou sezonu, pořád jsme si to připomínali, vyprávěli o tom klukům, co to nezažili. Že to byl vážně neskutečný zážitek. Byla to jedna z mnoha motivací, proč se dostat do toho finále znovu. Doufám, že zase přijde hodně lidí.
Věříte, že znovu padne divácký rekord? Prolomí se pětitisícová hranice?
Určitě bychom si měli dát nějaké motto toho finále, že bychom ten rekord chtěli překonat. Nevím, jak to bude reálné. Loni to fakt bylo na takové vlně, ale lidi, co to zažili, budou chtít přijít určitě znovu. Vždyť i Nymburáci říkali, že hrát v takové atmosféře je krásné.
Šance na titul je asi zase stejně mizivá jako loni, že?
Nymburk je Nymburk, člověk s tím nic neudělá. Nejsme tak dobří hráči, jako jsou oni.
Ústecký šéf Tomáš Hrubý říkal, že by pro ligu možná bylo lepší, kdyby se hrálo bez Nymburku. Souhlasíte?
Byla by to rozhodně zajímavější, protože byste mohli něco vyhrát. Pro mě má teď dva roky po sobě hrozně velký náboj pohár, který Nymburk nehraje. Hned to je o něčem jiném. Pomohlo to i poháru. Nymburku úspěch přeju, jsou dobří, ale liga bez nich by měla větší náboj.
