Dlouhých třiadvacet zápasů trvalo, než jeden z nejuznávanějších basketbalistů planety v probíhající sezoně poprvé zasmečoval. „Krásný vánoční dárek!“ radovali se komentátoři, hala aplaudovala vestoje, spoluhráči na střídačce v euforii vyskočili a sám aktér vesele vyplázl jazyk.
Legendární Kobe Bryant se zkrátka už musí umět radovat z maličkostí.
Jeho Los Angeles Lakers, hollywoodsky slavný tým a jedna z ikonických značek zámořského sportu, jsou momentálně pro smích. Jen čtyři výhry zatím slavili (horší jsou v celé NBA pouze ultrazoufalci z Philadelphie s jedním vítězstvím), naposledy podlehli doma Houstonu o 20 bodů. Cíl sezony, již nyní odsouzené ke zmaru, se smrskl na vzdávání holdu hráči s číslem 24.
„Bude mou poslední,“ ohlásil Bryant - a od té chvíle je na permanentním „rozlučkovém turné“. Místo pískotu je na hřištích soupeřů vítají ovace. „Je úžasné, když se venku dočkáte takovýchto reakcí. A je to důkaz, že všechno stálo za to,“ prohlásil Bryant.
Pětinásobný šampion NBA, dvojnásobný olympijský vítěz, sedmnáctinásobný účastník All-Star Game... Ani čísla však zcela nevystihují to, čím Bryant je doopravdy: ikonou, symbolem éry. Bohužel pro něj ovšem nebude patřit mezi ty, již se loučí na vrcholu. Jeho tým je mizerný, Lakers jsou na dně.
A ani sám Bryant už nezáří, návrat po vleklém zranění by byl komplikovaný sám o sobě, navíc věk neumějí zastavit ani basketbalové legendy. Pomáhají mu aspoň větší pauzy, respektive nižší herní čas, odpočatý Kobe má lepší úspěšnost střelby. Proto mohl po poslední prohře 87:107 s Houstonem říkat: „Ani nevím, kde se to ve mně vzalo, ale cítím, že mám svěží, silné nohy.“
On sám s 22 body odehrál velmi dobrý duel, Lakers jako tým však propadli. O moc lepší to asi už ani nebude.
Kobe Bryant patří k nejslavnějším basketbalistům planety, ale jeho tým je na dně NBA.
„Když máte v týmu Kobeho, chcete ho vidět pořád na hřišti - je to prostě Kobe Bryant. Ale myslím si, že už všichni pochopili, že to takhle dál nejde,“ řekla klubová legenda Jamaal Wilkes. „Snažím se pomoci, jak nejlépe umím. Když v NBA působíte dvacet sezon, nehoníte se za odehranými minutami; takové věci už nemáte zapotřebí,“ dodal smířlivě Bryant.
Smířlivost je emocí, která je na místě, ikona Lakers se nerozloučí titulem ani trofejí MVP. Na druhou stranu - důstojnost by chybět neměla. Včasným ohlášením poslední sezony v kariéře se Bryantův příjezd do soupeřových hal stává všude speciální událostí.
„Jsou jako smečka šelem. Každý chce svůj kousek Kobeho, protože novináři vědí, že žádné příště už nebude,“ řekl pro New York Times kondiční trenér Gary Vitti, 61letá legenda trenérského štábu Lakers.
Právě on si dobře pamatuje ročník 1988-89, jenž Vittimu po čtvrtstoletí naskakuje jako déja vu. V něm říkal své „adieu“ Kareem Abdul-Jabbar, jiný hrdina Los Angeles a jeden z vůbec nejlepších basketbalistů historie. Celý rok sbíral při venkovních zápasech pocty - co vám to připomíná?
Tehdy každý zápas Lakers u soupeřů začínal pětiminutovou poctou Abdul-Jabbarovi. V Utahu dostal pušku winchestrovku, jinde mu předávali videorekordéry, vyřezávané křeslo či sochu slona.
Po sezoně pak v LA nastal hotový rozlučkový hodokvas: dorazily hollywoodské hvězdy včetně Jacka Nicholsona a mezi dary byl nejen tenisový kurt s umělým osvětlením, ale i třeba Rolls-Royce; ten bohužel dlouhánovi Abdul-Jabbarovi neseděl, a tak se jej musel zbavit...
Tohle všechno ještě (nejspíš) přijde a Bryanta vzdor výsledkovému zmaru Lakers může těšit, jaké pozornosti se jeho posledním duelům dostává. Třeba „božský“ Magic Johnson na nic podobného neměl nárok, jeho boj s virem HIV mu přerušil kariéru tak náhle, že idea rozlučkové sezony nepřipadala v úvahu, došlo jen na kraťoučký comeback.
To basketbalová instituce s iniciálami KB prožívá své odcházení naplno. „Páni, ještě včera jsme byli mladí kluci, kam se všechen ten čas poděl?“ posteskl si nedávno po duelu v Minnesotě, když se objal se svým vrstevníkem, 39letým jiným olympijským šampionem Kevinem Garnettem.
Čas je neúprosný i k těm, jimž dlouhé roky patřily lesk a sláva pódií.
Nyní je třeba být vděčný za každou smeč.
