Už 69 výher mají za sebou, což je samo o sobě báječná bilance, jedna z nejlepších v dějinách basketbalové NBA - konkrétně to zvládly pouze dva celky, LA Lakers (1971/72) a Chicago Bulls (1996/97).
Jenže Golden State Warriors vedeni nezpomalujícím trojkařem Stephenem Currym nechtějí milníky vyrovnávat, touží je zlepšovat. Včetně bájné mety 72 výher patří dynastickému Chicagu v čele s Michaelem Jordanem z ročníku 1995/96.
A to rozjíždí jedny z nejzábavnějších debat, jaké si sportovní fanoušci i experti tak rádi užívají. Kdo by tedy byl/je lepší? Jordanovo Chicago? Curryho Golden State?
Odpověď se hledá těžko, ale legenda klubu s býkem ve znaku má jasno. Slovutný Scottie Pippen nabídl následující teorii: „V sérii play-off bychom je sfoukli jako nic. Stačily by čtyři zápasy, ani jeden navíc. Michael Jordan by bránil Klaye Thompsona, já bych si vzal na starost Stephena Curryho.“
Lehce fanfarónská slova doplnil Pippen tím, že by Curryho udržel pod 20 body...
Basketbalisté Warriors podobná slova poslouchají již od chvíle, kdy začalo být zřejmé, že na TEN rekord skutečně mohou zaútočit. Někdy tyto výtky odrážejí s úsměvem, jindy jsou lehce naštvaní. A někdy je na místě si trochu zafilozovat.
Do toho se pustil současný kouč Golden State Steve Kerr, jenž jako aktivní hráč náležel právě k Jordanově ekipě. S reakci na Pippena tak měl „problém“.
„Nejen kvůli tomu, že jde o srovnávání tak rozdílných ér, mám problém hlavně gramaticky. Především nevím, kdo jsou oni, a kdo jsme my,“ usmál se v narážce na působení v obou týmech. Ale vážněji už dodal: „Srovnáváme téměř nesrovnatelné... Za dvacet let se basketbal ohromně proměnil.“
A tím se dostal ke své pointě, na niž je v „hypotetickém duelu“ Bulls vs. Warriors dlouhodobě upozorňováno. Změnila se totiž hlavně pravidla NBA.
„Jim by rozhodčí pískl asi tak milion faulů za tvrdé zákroky. Nám by zase odpískal přibližně milionkrát porušení pravidel o obraně,“ usmál se Kerr.
Tak jako totiž jedni argumentují ve stylu „Jakou by měl Jordan úspěšnost střelby, kdyby jej nemohli faulovat“, existuje i opačná strana pravidlových úprav. V dobách povinné osobní obrany by Currymu možná stačilo k uvolnění tak málo...
Jedna z možných odpovědí tedy zní: ti nejtalentovanější hráči by byli úspěšní v každé basketbalové době.
Otázka, která basketbalové nadšence momentálně baví snad nejvíce ze všech, však zůstane bez řešení; snad to tak i má být. Jen v jednom má Kerr jasno: „Kvůli všem těm faulům by rozhodčí měli pořádně těžkou práci. A zápas by kvůli neustálým přerušováním trval přibližně šest hodin.“
