Po dlouhých 36 letech se zástupci východní části ostrova Hispaniola probojovali mezi basketbalovou elitu. Při nyní již zaprášené premiéře tehdy Dominikánci ve skupině nic nevyhráli a o bod podlehli Československu. Mimochodem - Kamil Brabenec byl v roce 1978 nejlepším střelcem turnaje.
Nyní, v roce 2014, mají nakročeno k play-off. Výhry nad Finskem a Novým Zélandem jim daly naděje. V duelu proti superfavoritům z USA se těžko dal čekat bodový zisk, určující bude poslední utkání s Tureckem. I tak je to pro malý basketbalový stát něco nezvyklého.
„Na hřišti se maximálně obětujeme. Každý z nás udělal něco extra, proto ty skvělé výsledky,“ říká ústřední tvář týmu Francisco Garcia, který už dlouho působí v NBA, nyní hraje za Houston Rockets.
Ve světě profesionálního sportu jsou vazby uvnitř dominikánské reprezentace už tak trochu neobvyklé. „Jsem na něj hrozně hrdý. Ostatně jej znám už od 16 let,“ říkal kouč Orlando Antigua po výhře nad Finskem o Eloyi Vargasovi. Ten jej však opravil: „Znáte mě už od 13 let, trenére.“
Dvě hvězdy - Garcia a Jack Martinez - zase svůj vzájemný vztah popsaly následovně: „Víme, že jsme lídry týmu. Jsme přátelé, ve všem si rozumíme, i na hřišti. Cítíme se jako bratři.“
Dominikánská republika není lokální sportovní velmocí (až na zmíněný baseball). Země dosud získala všehovšudy šest olympijských medailí, v basketbalu nyní na světovém šampionátu ve Španělsku zažívá hvězdnou hodinu.
Basketbaloví reprezentanti Dominikánské republiky pro MS ve Španělsku.
„Klíčem je tohle: Snažit se tím víc, že jsme nyní v centru pozornosti, a čekat sami od sebe velké věci,“ říká Garcia. „Všichni soupeři jsou těžcí, ale naším jasným cílem je postup do další fáze.“
Když na úvod podlehli Ukrajině, byl trenér Antigua rázný: „Musíme se zlepšit, takhle to nepůjde. Vždyť hrajeme mistrovství světa.“
A najednou to šlo. Výhry číslo 1 a 2 zemi nadchly. Velký basketbalový sen rázem není tak daleko.
