Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Houška: Čtvrtfinále s Ústím? Jedině na zimáku, tady by hala praskla

Děčínský basketbalista Jakub Houška | foto: Ondřej Bičiště, MF DNES

22 2014
Po domácí parádě s Opavou venkovní trapas v Prostějově. Byli jsme jako mátohy, přiznal kapitán děčínských basketbalistů Jakub Houška. Odčiní v sobotu debakl Válečníci doma s Tury ze Svitav?

Říkají si Válečníci, ale do bitvy v Prostějově jakoby předem vstupovali s rukama nahoře a mávali bílou vlajkou. Orli je ale neušetřili, naopak hlavně v první čtvrtině zle poklovali. Prohrát desetiminutový úsek 8:35, to se jen tak nevidí.

Však také děčínský kouč Pavel Budínský mluvil o trapnosti. "A taky jsme trapní byli. Bylo to hrozné, ale už je to za námi. Musíme si zapamatovat ty věci, které jsme udělali špatně, aby se už nikdy neopakovaly, protože byly vážně strašidelné," štvalo i děčínského kapitána Jakuba Houšku, jehož Válečníci se v hale druhého celku NBL červenali po debaklu 61:88.

Co se v Prostějově dělo?
Totálně jsme shořeli v 1. čtvrtině, byli jsme jako mátohy. Najednou to bylo o 30, a my ani nevěděli jak. Nebyli jsme schopni nic udělat v obraně ani v útoku, bylo to z naší strany nekoukatelné.

Však vás taky kouč po té první čtvrtině všechny vystřídal ve 13. minutě, to je taky rarita.
Bylo to jako v hokeji, kouč chtěl, abychom se zvedli. Ale přišlo to až po přestávce, což už bylo pozdě. Přiblížili jsme se na nějakých 14-15 bodů, víc už to nešlo. Prostějov se dostal do pohody tím, jak nás v první čtvrtce drtil. Ale prohrál tam každý, není tragédie, že se to stalo i nám. Uspěli jsme tam už jednou, mohl to být další plusový bod nás. Není, tak jedeme dál.

Je tahle porážka komplikace v bitvě o třetí místo?
Pořád je to v našich rukách. Ale musíme za tím jít jinak než s Prostějovem. Chceme všechny zápasy vyhrát, jen tím ovlivníme, jak dopadneme. Chceme být třetí čtvrtí, šance pořád je. Celou sezonu máme plný barák a fanoušci by si zasloužili, abychom v play-off měli výhodu domácího prostředí.

Na 3. až 6. místě je mela. Jak to prožíváte?
Je to teď taková hra kdo s koho, kdo jak, kdo proč, kdo nač... Už se ani neříká, jaké zranění kdo má, to k tomu patří. Nikdo nechce otevřít karty. Není to ještě úplné play-off, ale blíží se to k tomu. Každé vítězství se počítá, kalkuluje se. My si řekli, že na tabulku se vybodneme. Mezi námi, Opavou, Ústím a Pardubicemi je to neskutečně vyrovnané. A i když skončíme třetí, nic to pro čtvrtfinále nezaručuje.

Na druhou stranu venku nejste tak výrazní. Proč?
Snažíme se s tím bojovat, ale diváci nás doma vyburcují k mnohem většímu výkonu, než v nás je. Tým je mladý, možná proto tolik podporu potřebuje.

Z 3. místa je možné se v případném semifinále vyhnout Nymburku. Je to motivace?
I Nymburk se dá porazit, že jo (úsměv). Musíme hrát hlavně tak, abychom byli spokojení. Před sezonou jsme vyměnili kádr a kdo by řekl, že můžeme hrát takhle dobře. Z nás se ždímá něco, co je možná trošičku navíc. Jestli třetí nebo čtvrtí, to je od nás hrozný kalkul. I 4. místo by bylo skvělé, nebudeme naštvaní. Hráli bychom sérii 4-5, o medaili! To je skvělý.

Koho si pro čtvrtfinále přát?
Opava je hrozně daleko... S Pardubicemi máme po loňsku nešťastnou prohru ve čtvrtfinále, derby s Ústím by byla taky úžasná věc. Věřím, že by byla neskutečná atmosféra, kterou Ústí nezažilo, Děčín taky ne. Asi by tady praskla hala, možná by se to muselo dát na zimák. Neříkáme, koho chceme. Můžeme s každým prohrát i vyhrát.

Opava i vy jste bez Američanů, přesto nahoře. Čím to?
Čeští hráči hrají kolektivně. Třeba Ústí to tak úplně nemá, tam prim hrají Američani, mají 35 minut a hrají, hrají, hrají. My sázíme na jiný styl, na tempo basket. Rychlý, dopředu, střílíme. A myslím, že to každého baví. I diváky. Proto jich chodí hodně.

Trenér vás chválí, že s vámi je tým jiný. Jak se lichotky poslouchají?
Jsem kapitán, jsem tady od toho, abych v kabině říkal různé věci. Někdy pochválím, někdy křičím, snažím se tým dostat zpátky na vlnu, abychom tomu věřili. Jsem takový. Trenér a všichni to vědí. Když na kluky zařvu, není to proto, že je nesnáším, ale protože chci něčím pomoct. Není to o chvále, ale o tom, že člověk chce vyhrát všechno. Basket miluju.



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze