Loni skončili olomoučtí baseballisté na posledním, osmém místě a svou extraligovou čest museli hájit v baráži. Podařilo se, vše špatné už je pryč, letos vyhlížejí lepší rok. Získali tři posily ze zahraničí a s nimi chtějí zaútočit na play-off. „Do play-off se dostane šest týmů z osmi. Náš cíl je bojovat kolem čtvrtého místa, ale pokud skončíme šestí, bude to také dobré,“ vypráví catcher Skokanů Jakub Voják, který má s reprezentací čerstvé zážitky z kvalifikačního turnaje World Baseball Classic v Mexiku.
Každý rok chtějí Skokani do play-off, ale zatím to nevychází. Letos ovšem máte tři výhry ze čtyř zápasů - ukazuje povedený začátek, že nepůjde o nereálný cíl?
Tak jsme si to přáli a hlavně i výkony byly stabilní. S výjimkou prvního zápasu, i když i tam bylo pár pozitivních věcí. Máme tři výhry v řadě, to je dobrý rozjezd do dalších zápasů, jsme naladění na pozitivní vlnu.
Vyhrát třikrát za sebou byla pro vás v minulých letech spíš výjimka. Dá se z toho usuzovat, že letošní rok bude jiný?
Věříme, že by to mohl být lepší rok. Start je vždycky důležitý, protože jsme hráli s týmy, které jsou na podobné úrovni jako my - mladí hráči doplnění zahraničními posilami plus pár zkušených borců. Arrows a Tempo byli loni na čtvrtém a šestém místě, takže výhry nad těmito družstvy mohou být důležité v boji o play-off.
Extraliga přináší změny, chce být atraktivnějšíDlouhodobě se nejvyšší baseballová soutěž hraje jen ve čtyřech městech - Brně, Praze, Ostravě a Olomouci. Proto Česká baseballová asociace rozhodla o rozšíření extraligy na deset účastníků. Poslední dva celky letos budou hrát s prvními čtyřmi z 1. ligy baráž o čtyři volná místa. Novinkou jsou také páteční večerní zápasy, které budou probíhat na hřištích s umělým osvětlením, tedy na Eagles Praha, Arrows Ostrava a u Draků Brno, což má baseballu přinést větší společenskou prestiž. |
Získali jste tři zahraniční posily - Američana Devona Ramireze a Australany Nathana Van Der Lindena a Tysona Cosgrowea. Kdo z nich by měl být největší osobností?
Devon Ramirez, Američan s filipínskými kořeny. Je to levoruký nadhazovač i výborný zadopolař, který dobře pálí, takže je to důležitá posila do útoku i obrany. Navíc má zkušenosti z dobrých lig i reprezentace Filipín. Z prvních zápasů je vidět, že nepřijel jen na výlet, ale chce s týmem něco udělat a dokázat. I spoluhráči vnímají jeho přístup pozitivně a letos bude největší tahoun.
Z Perthu s ním přijel Tyson Cosgrowe. Jakou bude mít v osmnácti letech roli?
Je to talentovaný kluk, který se chce zlepšovat, byl i skautovaný z Ameriky, takže předpoklady má. Samozřejmě mu chybí zkušenosti a začátek byl trochu nervózní, ale bude to posila. Proti Tempu výborně odházel šest směn a dostal jen dva hity a tři body, ty ale padly na jinou velkou chybu. Doplnil nám baterii nadhazovačů, která bude důležitá na víkendy, kdy se budou hrát tři zápasy. Letos by nám nadhazovači chybět neměli.
A druhý Australan Van Der Linden?
S Nathanem jsem hrál před dvěma lety za tým West Torrens, takže ho znám z hřiště a ne podle nějakých doporučení. Neměli jsme spojku a byl to pro nás velký kámen úrazu, jestli ji seženeme, nebo ne, protože je to hodně důležitý post. Povedlo se nám ho sem dostat a je to velmi kvalitní hráč, jenž je i na soupisce profesionálního týmu Adelaide Bite.
S angažováním zahraničních hráčů máte bohaté zkušenosti. Co jim musíte a můžete nabídnout, aby přijeli hrát do Česka?
Záleží na hráči. Extraliga není profesionální soutěž, takže je motivuje poznat novou zemi, mentalitu a zároveň hrát baseball, zlepšit se i předat zkušenost. Nejvíc je láká to neznámo, spousta kluků v Evropě nikdy nebyla a je to jejich první kontakt s evropskou kulturou a odlišným chápáním baseballu. Mohou nám předat něco z amerického stylu baseballu, poznat cizí zemi a cestovat po Evropě, ale to už je pak něco navíc. My jim musíme udělat takové podmínky, aby se jim to vyplatilo a nebyli ztrátoví. Nemůžeme si dovolit je nějak platit, protože jsme amatérský klub, ale musíme jim poskytnout ubytování, stravu nebo posilovnu zadarmo, tak aby si to tu užili a líbilo se jim tu.
Občas se stává, že neodehrají celou sezonu a v průběhu léta zmizí domů. Dá se tomu nějak předejít?
Za pět let nám odjeli snad dva hráči a vždycky to bylo kvůli nabídce práce nebo osobním problémům. Dopředu se to nedá nikdy ovlivnit, protože hráči nejsou pod profesionálními smlouvami, takže jim nemůžeme v odjezdu bránit. Ale už z komunikace jsem z těchto tří kluků vycítil, že chtějí odehrát celou sezonu a udělat výsledek. Start sezony všechny nakopl, vidí, že tady je v hráčích potenciál, nehrajeme špatně a hlavně se jim tu líbí. Pak budou mít chuť tu hrát a zůstat celou sezonu.
Úvodních dvanáct zápasů hrajete kvůli rekonstrukci trávníku na hřištích soupeřů. Má to na tým vliv?
U baseballu domácí prostředí nehraje velkou roli. Na spoustě stadionů je ze začátku sezony zima, v Praze na Tempu nebyli žádní diváci, protože byly tři čtyři stupně a mrholilo. Na baseball nechodí pět tisíc lidí, kteří by hnali hráče dopředu, to je práce do budoucna, pak by byla výhoda domácího hřiště důležitější. Hřiště jsou všechna stejná, jediný rozdíl je tak cestování před zápasem, a ani to u nás není nic extrémního.
Skokany posílí rekordmanOlomoučtí Skokani hlásí po startu soutěže posilu, z Ostravy přichází na hostování Aleš Navrátil, rekordman soutěže v počtu hitů. |
Jaké je hrát před plným stadionem, jste zažil v březnu s reprezentací na World Baseball Classic v Mexiku. Jak vzpomínáte na bitvy s Mexikem (1:2), Německem (15:3) a Nikaraguou (6:7)?
Zanechali jsme velmi dobrý dojem, jak na lidi, kteří se kolem baseballu u nás pohybují, tak i u veřejnosti, protože nám z domova fandila spousta lidí. Zároveň jsme ukázali světu, že jsme schopní hrát i s nejlepšími hráči na světě. Před čtyřmi lety pro nás stejný turnaj skončil dvěma debakly proti Německu a Velké Británii. Teď jsme na stejném turnaji ještě silnější Německo porazili rozdílem. Mexiko a Nikaragua jsou světové týmy a my jsme s nimi hráli až do konce vyrovnané zápasy a mohli jsme i vyhrát. To je strašně pozitivní, že jsme světu ukázali, že český baseball jde dopředu.
Jaký zážitek řadíte nejvýš?
Každý zápas byl zážitek. První utkání proti Mexiku bylo s otvíracím ceremoniálem a před plným stadionem, kde mohlo být dvacet třicet tisíc lidí. Je to úplně něco jiného hrát na takovém stadionu, než před stovkami lidí v Česku. To je obrovský zážitek a je super, že jsme se toho nelekli a hráli proti Mexiku výborně. Ani to množství diváků nás z míry nevyvedlo, trenéři nás na těžké zápasy výborně připravili.
Pak přišla vysoká výhra nad Němci.
Totálně jsme je rozdrtili, na to se nezapomíná. Je to evropský soupeř, se kterým jsme často prohrávali a porazit je rozdílem na takové úrovni a vidět, jak se svěšenými hlavami odcházejí z hřiště, je super pocit.
O finále jste bojovali s Nikaraguou a prohráli až v jedenácté směně. Už vás to přebolelo?
Třetí zápas byl nádherný, se smolným koncem. Měli jsme to ve svých rukou, soupeř vyrovnal v osmé směně na 4:4 díky naší zásadní chybě a díky chybnému rozhodnutí rozhodčího. V deváté a desáté směně byla neuvěřitelná atmosféra, oba týmy měly šanci bodovat a nervy byly na pochodu. V jedenácté směně jsme bohužel prohráli 6:7. Krásný zápas se smutným koncem, ale s odstupem času to byl krásný zážitek.
Bere to český baseballista jako splněný sen, když se celý život dívá na přenosy ze světa s desítkami tisíc diváků a teď si může v takové kulise sám zahrát?
V Evropě na nás nejvíc přišly dva tři tisíce lidí a bylo to super. Tím, že si zahrajete na obrovském stadionu, je i zážitek větší. Ano, je to splněný sen hrát před tolika lidmi na takovém stadionu. Starala se o nás spousta lidí jako o hvězdy, měli jsme super zázemí a ten týden jsme prožili jako profesionální baseballisté a hvězdy v Major League. V tom je to pro hráče z Evropy také obrovský zážitek. Doufám, že český baseball bude v těchto výsledcích pokračovat.
