Právě Sládek by mohl být tím, kdo na kvalifikačním turnaji v Mexiku třeba homerun zvládne. Tak ještě jednou: co je třeba? „Roky tréninku. Mně hodně pomohlo angažmá v Japonsku, když to přirovnávali k samurajskému meči,“ popisuje 26letý Sládek. „Důležité je trefit balon tvrdě, pokud možno co nejkratší cestou.“
Je to vlastně psychologický souboj, vždyť elitní nadhazovači jsou schopní vyprodukovat rychlost i nad sto mil, tedy 160 kilometrů za hodinu.
„Čím častěji to člověk vidí, tím přirozenější se to pro něj stává. Zlom přichází okolo 15. roku, kdy hrajete na větším hřišti a musíte si zvykat,“ říká Sládek. „Když jsem prvně viděl 160kilometrový nadhoz, šlo v mých očích o něco, co jsem chtěl porazit. Nebál jsem se, bylo mi jedno, jestli mě to trefí. Chtěl jsem dokázat, že na to mám. Naštěstí se to povedlo - sám jsem byl překvapený.“
Sládek by měl být oporou Česka už kvůli unikátním zkušenostem z Japonska, kde si v roce 2012 zahrál nejvyšší nezávislou ligu, faremní soutěž pro profesionální kluby v japonské obdobě MLB. „Co se týče baseballu, nejlepší zkušenost. Moc jsem si to užil, ale v životě jsem předtím nezažil takovou samotu jako tam,“ soudí.
Důvodem je, že Sládek si kromě Japonska vyzkoušel baseball také v USA. A tím pádem nahlédl do kompletně jiných světů - jeho sport ve vlasti neláme žebříčky popularity, zato ve dvou zmíněných zemí může mít až nábožný podtext.
Jakub Sládek, pálkařské eso české baseballové reprezentace.
„V Česku je to mezi námi takové rodinné, tým žije spolu, kamarádí se,“ říká. „V Americe a v Japonsku hrajete s někým, komu berete práci; on vás tím pádem úplně nemá rád, ale musíte spolu vycházet, protože hrajete v jednom týmu... Do USA jsem navíc šel v 17 letech, rodina, přátelé daleko, neuměl jsem tolik řeč, nikoho jsem tam neměl, nikdo mi neřekl, jak to tam probíhá. Ale když se podívám zpátky, byla to zkušenost k nezaplacení. V budoucnu snad budu moci pomáhat mladým a připravovat je na to, co je venku čeká. Aby mohli být o krok dál.“
Soudržnost a dobré vztahy v týmu, které Sládek zmiňuje, by mohly Česku pomoci i v kvalifikaci na World Baseball Classic, kterou národní tým zahájí 17. března v Mexiku. Průnik na extrémně prestižní turnaj však bude dost těžký, soupeři jsou domácí, Německo a Nikaragua.
„Mexiko bude rozehrané po zimě, Nikaragua taky, Němci si přivezou hodně naturalizovaných hráčů. Papírově na tom nejsme moc dobře, ale já věřím, že uděláme maximum, abychom to jedno místo urvali. Těším se moc,“ říká Sládek.
Když se z Japonska vrátil do Česka, nemusí to u něj být konečná, vždyť aktuálně jedná asi s deseti kluby: „Uvidíme, co se bude dít dál.“ Nabídkám je otevřený už proto, že po návratu dokončil univerzitní studia a s titulem inženýra ekonomie říká: „Jsem zase otevřený tomu jít kamkoli hrát.“
Boj o World Baseball Classic může napovědět nejen o jeho budoucnosti, ale i o případném angažmá dalších hráčů.
„Mě hlavně baví každý zápas, kde se hraje na tak vysoké úrovni. Proto to děláme. Před 30 tisíci diváky normálně v Česku nenastupujeme,“ říká Sládek. „A pokud se někomu podaří podepsat smlouvu, jedině dobře.“
