"Na mistrovství v krátkém bazénu dospělých jsem byla poprvé, protože před rokem jsem startovala na mistrovství světa a před tím jsem byla ve výběru Evropy v souboji s Amerikou," podotkla. "Byla to pro mě novinka. Hlavně to bylo únavné, protože to trvalo čtyři dny. Ale mohu být spokojená."
Závadová má za sebou životní změnu. Už tři měsíce žije v Praze, kde studuje na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. A vyměnila trenéra, Vítězslava Hartmanna po pěti letech vystřídal Jaroslav Strnad. Leč nadále zůstává plavkyní KPS Ostrava. A členkou Centra individuálních sportů Ostrava.
Dá se říct, že jste ke konci roku ožila?
I tak by se to dalo nazvat. Mám za sebou změnu prostředí, trenéra. Doufala jsem, že to bude dobré.
A byl z toho český rekord na 200 metrů motýla.
Ten jsem chtěla dát už pod vedením pana Hartmanna, takže určitě to je jeho zásluha, nejen mého nynějšího trenéra pana Strnada.
Od bývalého kouče jste neutíkala?
To ne, ale člověk potřebuje změnu. Potřebovali jsme si od sebe po pěti letech odpočinout.
Motýlkářský rekord patřil 12 let Marcele Kubalčíkové. Znáte ji?
Už jsem nezažila, jak plavala, ale v ten den, v sobotu, se na bazénu byla shodou okolností podívat. Ale nepotkaly jsme se.
Zaměříte se nyní více na motýla?
To ne. My jsme si s trenérem Strnadem dali za úkol v tomto půlroce zlepšit dvě stě prsa a dvě stě motýla, což se obojí povedlo. Je to stupínek k tomu, abych celkově zlepšila polohovku, která zůstává mou hlavní disciplínou a v níž potřebuji všechny styly.
Prsa pořád patří mezi vaše slabší disciplíny?
No, slabší. Teď jsem na šampionátu byla druhá na prsařské dvoustovce. Už jsem na nich hodně zapracovala, hodně se mi zlepšily. Teď se to musí projevit v té polohovce. Potěšilo mě, že jsem si zaplavala osobní rekord a dokázala se probojovat mezi nejlepší tři prsařky v republice.
Máte za sebou nejúspěšnější šampionát. Stále platí, že krátký bazén nemáte moc ráda?
Nemám, protože pořád mi nejdou obrátky. Teď ale trénuji v krátkém bazénu a možná se trochu zlepšuji, jenže stále to ještě není dokonalé.
Není chyba, že se nepřipravujete v dlouhém, padesátimetrovém bazénu, v němž se plavou největší světové soutěže?
Toho jsem se také bála, v Praze do něj chodíme jednou týdně, ale od ledna začneme častěji.
Co vám vůbec přineslo stěhování z Ostravy do Prahy?
Mimo jiné jsem v týmu, kde jsou jenom tři plavci, takže přístup je individuálnější než v Ostravě. K tomu se musím více starat sama o sebe. Předtím jsem byla u maminky, která mi, když to řeknu s nadsázkou, podstrojovala.
Zvládnete studium i vrcholové plavání?
Dá se to skloubit. Školu máme přes den kolem poledne, takže v pohodě stíhám tréninky ráno i k večeru.
Zůstáváte plavkyní Ostravy?
Ostravský tým je moje srdíčko a nechci opouštět ani Centrum individuálních sportů Ostrava, které mě podporuje a vždy mi tam vyšli vstříc.
Nechtějí vás pražské kluby přetáhnout?
Jsem ve vysokoškolském tréninkovém centru, které zaštiťuje plavce v celé republice, plavců tam je dost. Jsem tam vedená jako sparingpartnerka Pavla Janečka, který také plave polohovky.
