Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Stísněné pocity a pak úleva. Strýcová po 12 letech vyhrála v Paříži

Barbora Strýcová servíruje. | foto: Reuters

23 2016
Paříž (Od našeho zpravodaje) - V chladném počasí se dvě české tenistky rvaly na kurtu číslo 16. Barbora Strýcová bojovala proti nervům, těžkým podmínkám i rozjeté kvalifikantce Lucii Hradecké. Po hodině a půl uspěla; a zlomila tak dvanáctileté čekání na výhru ve dvouhře na Roland Garros. "Jsem za to strašně ráda," řekla.

Byla to velká úleva?
Ano. Dneska to nebylo o tenise, ale o hlavě. Jsem ráda, že jsem zápas nějak zvládla a přežila. Nebyl moc hezký na koukání, spíš byl o nervech a hlavě.

Nechtěla jste, aby se vám nepříznivá pařížská bilance dostala do hlavy. Povedlo se?
Nešlo o to, že bych myslela na mojí zdejší bilanci. Ale jdu na kurt a už se cítím divně, tak stísněně. Vůbec jsem nehrála jako v předchozích týdnech. Dneska jsem u tenisu vůbec nepřemýšlela, jaké jsem měla nervy. Špatně jsem dýchala, takže mi nepracovala hlava. Ale poslední balón jsem vyhrála!

Proč vám nesedí Paříž?
Míče jsou tu hrozně těžké. Jak jsem malá, tak je pro mě náročné hrát svůj tenis. Ale třeba jsem to teď prolomila. Každý zápas je tu pro mě hrozně těžký, ale zase budu bojovat a třeba zase poslední míč vyhraju.

Byl to dnes triumf vůle?
Rozhodně. Nemůžu mluvit za Lucku, ale z mé strany to bylo jen o vůli, být odolná v hlavě, snažit se myslet pozitivně.

Znepříjemnilo vám start i to, že jste stála proti krajance?
Nepřidá to, ale v tu chvíli je to soupeřka jako každá jiná.

Ani podmínky nebyly jednoduché - chlad, čekání kvůli dešti...
Míče byly nacucané vodou, kurt pomalejší, moc to neletělo. Ale že by mě nějak ovlivnilo čekání kvůli dešti, na ten jsem už tady zvyklá, to mi nevadilo.

Jaký máte vztah k pařížskému grandslamu?
Je to můj nejmíň oblíbený grandslam z těch čtyř. Samozřejmě se tady pro nás snaží dělat první poslední, ale já to tady nemusím. A to už od juniorů. Ale třeba jsem to teď prolomila a budu se cítit líp a líp.

Poslední výhru v singlu jste tu dobyla jako osmnáctiletá. Vzpomenete si, jaká jste tehdy byla?
Emotivní jako teď. Taky jsem byla bojovná a tlustá (smích). Asi jsem se dost změnila za těch šíleně let. Připadá mi to jak věčnost. Vidím tady spoustu trenérek a lidí, se kterými jsem ještě hrála a ony tady už jezdí s kočárky. Je to zvláštní. To jsou momenty, kdy si říkám: Já už jsem starááááá!

Teď vás čeká Slovinka Hercogová, s níž máte bilanci 0:3. Co od ní čekat?Hraje antukový tenis, používá hrozně moc rotace ze servisu a forhendu, takže mi to bude skákat nahoru. Odehrála jsem s ní spoustu těžkých zápasů. Bude to o vůli, bude potřeba být silná v hlavě a připravená na to, že to nebude dobrý. To je možná lepší než si říkat, že budu hrát dobře.





Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze