Členka supersilné fedcupové generace opouští Paříž s aspoň částečnou výsadou: v singlu zbyla jako poslední Češka. Ani ona neprošla do druhého týdne, stropem pro jednotlivce bylo čtvrté kolo.
Barbora Strýcovájejí konec v Paříži přehledně |
„Když na grandslamu pokračujete, kolo od kola spíte míň a míň. Jste tak na čtyřech hodinách, no,“ popisovala Strýcová po svém vyřazení. „Pořád se v posteli převalujete a přemýšlíte o tom... Ale že by už se to nikdy jindy nemuselo povést, to v hlavě nemám.“
Škoda její příležitosti proti charakterově protivné, zato antukářsky velmi zdatné Julii Putincevové. Kolik takových ještě přijde?
S přibývajícími lety mohou být velké momenty více svazující než u rozjařeného mládí. „Ale neřekla bych, že jsem nervóznější,“ pronesla Strýcová. „Spíš jsem čekala v šatně a říkala si: Vždyť jdu hrát na velký kurt, kde to vyhrála Steffi Grafová a já na ni koukala, když jsem byla malá, což je zážitek, na který nezapomenu nikdy. Nervózní bývám v prvním kole. Ta jsou peklo!“
Zarputilá Plzeňačka je svébytná postavou, hrou i projevem. Barvitá a svá. A taky pořádně pracovitá, což nutně potřebuje.
„Díky tomu, jak má silnou vůli a jak je disciplinovaná v tréninku, je tohle bonus,“ říkal její trenér David Kotyza o tom, že si ve 32 letech zlepšila na svém nejméně oblíbeném grandslamu maximum.
A to měla za sebou před Paříží děsivou sérii osmi proher: „Kdyby nepracovala i mentálně... V dřívějších letech by se z toho hroutila víc než teď. Povedl se jí tady fajn postup. Nechci říkat, že na stará kolena, ale kdo ví, jak dlouho bude hrát.“
Strýcová si uvědomuje, jak potřebná je každá minuta na masážním stole. „Snažím se tělu dávat co nejvíc zpátky, protože mu teď dost beru,“ vypráví.
Mezi nasazenými ženami byla starší než ona jen Venus Williamsová, tedy velká šampionka. A pak už následuje ona, malá velká bojovnice. Se sny kurážnými jako její hra: že to ještě pořád může být lepší.
