Drobná bojovnice má čestné místo v generaci, která v národních kláních vládla světu. Strýcová byla v kádru už ve „zlatých“ letech 2011 a 2014 a o dvou dalších fedcupových titulech sama aktivně rozhodla.
V Rusku (2015) i ve Francii (2016) po boku Karolíny Plíškové vždy zvládla rozhodující čtyřhru. Zvlášť ve Štrasburku se stala hrdinkou, neboť nejdřív srovnala na 2:2 v singlu a poté dílo dokonala.
Po mečbolu padla na zem a ve tváři emotivní Strýcové hrála všechna radost světa. „Jsem na sebe pyšná. I malý kašpárek může zahrát velké divadlo,“ líčila tehdy svérázně. „Tyhle pocity se mi nikdy neomrzí!“
Bylo to krásné - a bylo toho dost. „Rozhodla jsem se, že tento víkend bude mým posledním v reprezentační části mé kariéry,“ vzkázala Strýcová před losem souboje s Američankami. „Je pro mě moc hezké, že můžu ukončit fedcupovou kariéru na vrcholu, tady v Praze, v O2 areně, po finále. Cítím, že nastal správný čas.“
Její mise se natáhla na dlouhých 16 let. Premiéru si Strýcová odbyla jako šestnáctiletá naděje v roce 2002 proti Kanaďance Drakeové.
„Byla jsem takový ucho,“ vzpomíná teď s úsměvem. „Od té doby jsem toho zažila spoustu. Mám hodně zkušeností, i když jinak jsem pořád stejná prdlá holka. Kdyby mi tehdy někdo řekl, co přijde, brala bych to všemi deseti - a spíš bych na něj koukala a nevěřila. Byla to ohromná, hrozně úspěšná jízda. Úžasné chvíle i pocity. Jsem vděčná, že jsem mohla reprezentovat v éře tak silných holek.“
Další radost chce přidat v sobotu a v neděli proti USA. Přesně takhle si to totiž vysnila. „Na víkend se hrozně těším. Přemýšlela jsem o konci v podstatě od začátku roku,“ líčí 32letá tenistka, aktuálně 33. na světě. „A když jsme se dostaly do finále, řekla jsem si, že už je asi čas. Sama cítím, že mám i věk. Ty tři volné týdny v roce navíc pro mě budou hodně důležité, abych si odpočinula, připravila se.“
Kariéru totiž balit nehodlá, to ani náhodou. Chvílemi se zdá, že ji tenis po třicítce baví čím dál víc, letos na všech grandslamech prošla minimálně do 3. kola.
Barbora Strýcová ve čtvrtfinále turnaje v Tokiu.
„Na tenisových důchod se nechystám. Jedu dál, singly i debly,“ říká. A reprezentační sbohem jí usnadňuje fakt, že Česku rostou další naděje, například její současné spoluhráčky Kateřina Siniaková a Barbora Krejčíková. „Holky jsou výborné,“ souhlasí Strýcová.
V reprezentaci zažila celkem pět kapitánů - a může přidat už pátý titul. „Fed Cup byl pro mě vždycky moc důležitý,“ povídá. „K loučení hodně přispěje i plná aréna. Chci divákům poděkovat, i díky nim jsem předváděla takové výkony.“
A chce je předvést i naposledy.
