"Říct mi někdo takový scénář před sezonou, brala bych to všemi deseti. Před tím jsem přitom měla obavy, nevěděla jsem, co mám čekat," říká třiatřicetiletá atletka.
Proč ty pochybnosti? Byla to první sezona, do níž vstoupila v roli mámy nyní patnáctiměsíčního syna Janka. "Při závodech ale dokážu vypnout a na dítě nemyslet," tvrdí oštěpařka, kterou hned tak něco nerozhodí.
"Jen jednou to bylo jiné - když jsem Janečka slyšela brečet na začátku finále mistrovství Evropy v Curychu. Bylo to dost pozdě večer, věděla jsem, že by měl spát, naštěstí pak už byl na tribuně v pohodě. S Lukášem jsme si říkali, že by u toho měl být, jednou bude vědět, že mi u toho titulu asistoval. Příští rok je ale mistrovství světa v Pekingu, tam Janečka ani Lukáše nepovleču, a zřejmě ani na olympiádu do Ria, na což by si Lukáš stejně musel vzít dovolenou a pak jsme spolu minimálně. To si radši užijeme společnou dovolenou po sezoně," přemítá.
Jestli do Afriky, tak až v olympijské sezoněSezonu hodnotili s trenérem Janem Železným už o víkendu v Maroku. "Letos jsem nebyla se skupinou na soustředění v Jižní Africe a měla jsem štěstí, že zima byla celkem prima. On věří, že pobyt v teple dělá strašně moc a jistě bude chtít, abych tam na jaře jela. Rodina je ale přednější, potřebujeme dodělat dům a stěhování v příští sezoně je lepší než napřesrok, kdy bude olympiáda. Navíc by partnerovi Lukášovi Janeček ty dva měsíce, co by byl se mnou v Africe, chyběl - ne, přes to nejede vlak. Už takhle se hodně obětuje, letos jsme spolu nebyli déle než půl dne. Jestli do Afriky, tak až v olympijské sezoně," říká Špotáková. |
V této věci má jasno. "Nejsem příznivec tahání dítětě po zeměkouli. Zvlášť když vím, že tady je o něj postaráno, pečují o něj babičky. Jedna v Lukášově Sýkořici, kde Janeček ráno vypouští slepice a večer je zavírá, moje maminka ho zase hlídá v Unhošti."
Raději cestuje po závodech sama a užívá si to. "Hlídání kontrolovat nemusím - dneska je výhoda, že mi na mobil přijde fotka, jak Janeček po obědě spí, to vydá za všechny telefonáty nebo esemesky. Navíc u nás v rodině platí heslo žádná zpráva, dobrá zpráva," usmívá se.
Krizová situace prý dosud nenastala. "Ale jednou byl takový náznak. Na soustředění v Nymburce dostal vysokou horečku 39,8 a byl malátný jako hadrový panáček, takže jsem každou hodinu utíkala z tréninku na pokoj, kde ho hlídala moje maminka. Naštěstí se brzy ukázalo, že to bylo jen od zubů, ty dva dny ale nebyly příjemné," pokyvuje hlavou.
V příští sezoně se chce vedle atletiky soustředit víc na rodinu, nicméně ví, že se očekává návrat dvou nyní téměř čerstvých maminek a jejích velkých soupeřek, Němky Christiny Obergföllové a Rusky Mariji Abakumovové.
"Zrovna v pondělí mi od Christiny přišel e-mail, ptala se, jak jsem začínala trénovat, jestli mám chůvu a podobně. Ráda jí odpovím. Podobně se mě vyptávala už v době jejího těhotenství, poslala jsem jí tři obsáhlé odpovědi. Mateřství nás sblížilo," říká.
Zato Abakumovová to bude mít s dvojčaty zřejmě složitější. "Ale prý trénuje fest. Příští sezona bude o to zajímavější, když budeme závodit jako tři matky."
