Prapor z okna na její podporu vždy roztáhli rodiče a pak se těšili ze skvělých výsledků. Vrchol přišel v roce 2005, báječné a nečekané páté místo na mistrovství světa v Helsinkách.
„Finišovala jsem, dotahovala. Závod měřil dvacet kilometrů, a kdyby tam třeba jeden přidali, mohla jsem dosáhnout až na medaili,“ říkala Barbora Dibelková, aniž tušila, že výraznější úspěch už v kariéře nepozná.
Barbora Dibelková-PitákováNarodila se 25. května 1983 v Čáslavi, kde také v proslulém areálu Vodranty začala s atletikou. Později přestoupila do USK Praha a stala se nejlepší českou chodkyní. V roce 2005 skončila pátá na mistrovství světa v Helsinkách. Má dvě děti se svým bývalým trenérem Ivo Pitákem a po ukončení kariéry pracuje jako lékařka. |
Místo velkých medailí se však radovala z jiných pokladů. Nejprve se narodil syn Matěj, a když mu byly tři roky, přišla na svět v lednu 2010 i dcera Adéla.
Bylo zřejmé, že to pro skvělou atletku znamená ve 26 letech konec vrcholové kariéry. „Po prvním děcku jsem se ještě do sportovního kolotoče vrátila, trénovala jsem i s kočárkem. Když jsem otěhotněla podruhé, uvědomila jsem si, že přednost dostane rodina,“ uvedla Barbora Dibelková, nyní už také Pitáková.
Otcem obou dětí i manželem je Ivo Piták, její bývalý trenér, jehož prostřednictvím může i dál zůstávat u někdejšího odvětví. Piták totiž nyní koučuje Anežku Drahotovou, která již dokázala navázat na Dibelkové výsledky.
Že by Barbora Dibelková-Pitáková předčasného konce kariéry litovala, s tím na ni nechoďte. Její další životní uplatnění je mnohem vznešenější a pro společnost přínosnější než sport. Bývalá chodkyně pracuje jako lékařka.
„Fakultu jsem na Univerzitě Karlově studovala už během aktivního závodění,“ vypráví žena, která se kdysi stala republikovou šampionkou jen dva měsíce a 26 dnů po porodu. „U medicíny jsem si vždycky vyčistila hlavu a hrozně mě to bavilo. Bylo jasné, že se lékařskému povolání chci věnovat.“
„Bára už žije doktorským světem,“ přitakává i manžel Ivo Piták. „Ke sportu na plný úvazek už se nikdy nevrátí.“ A přesto u něj zůstává... Jako sportovní lékařka v tréninkové skupině svého muže dohlíží na různé bolístky jeho svěřenců. Ordinovat ji můžete najít i v Jilemnici či Vrchlabí.
Zůstala bez medailí, přesto spokojená.
