U Bábova jména zůstane jako výsledek z halového mistrovství světa ve Valencii číslo devět. Poslední muž finále, jenž jako jediný nezdolal 227 centrimetrů.
"Přitom jsem se cítil suprově," říkal bronzový medailista z halového světového šampionátu 2004. "Rád bych se na něco vymluvil, ale nemám na co. Nepovedlo se."
Proč?
Jo, to kdybych věděl. Jenže nevím. Třikrát spadla laťka. Smůla. Přitom jsem se cítil mnohem líp než v kvalifikaci, v rozcvičování mi to lítalo. Jen mi to nesedlo. Zasekl jsem se na těch 227 centimetrech.
V kvalifici jste si stěžoval na povrch. Ve finále jste se s ním srovnal lépe?
Určitě. Neměl jsem problém, ale byl jsem trochu ztuhlý, v rozběhu křečovitý. Nebylo to prostě dneska ono. I když skoky na 219 a 223 centimetrů byly v pohodě. Ale pak se to zaseklo.
Nestihla vás únava?
Právě, že vůbec. Nejradši bych skákal. Ale nevyšlo to.
Měl jste problémy s technikou?
Nevyšel mi dobře rozběh, byl jsem v něm křečovitý, neuvolnil jsem se. Možná kdybych těch 227 skočil, pak už by to bylo něco jiného.
Trochu s nadsázkou, nechyběl vám sobotní start k rozběhu, kdy jste vyrážel z prostoru mezi dvěma časomírami?
Určitě ne. Posunuli mi je, řekl jsem jim, že mi tam překážejí.
Vždycky jste před velkými závody dodržoval pravidlo: malé pivo na dobrou noc. Nezrušil jste tuhle tradici?
Teď to bylo pivo čtyřdecové. Možná jsem měl mít o deci míň. Tradici jsem dodržel. Nemůžu se na nic vymlouvat. Doufám, že v dalším závodě skočím 230 centimetrů, jsem nahecovaný, chci si dokázat, že na to mám. Ještě mám před sebou tento rok olympiádu, tak bych se na ni chtěl připravit a napravit si tam reputaci.
