Krále královské disciplíny královny sportů. Vládne atletickým desetibojařům, jako první překonal bájnou hranici devíti tisíc bodů.
"Pozvání bylo milé, ale nevím, jestli budu mít během tréninku čas," pravil jediný český olympijský vítěz z Atén 2004.
To, že držíte výkonem 9026 bodů světový rekord v desetiboji, není tajemství. Kolik jste dal nejvíc piv?
Žádný světový rekord. Pivo moc nepiju, takže výkon nic moc: šest sedm, maximálně osm kousků.
Po čem tedy sáhnete, když se chcete dostat do nálady?
Rum s colou.
Co je pro vás důvodem pro bujarou oslavu?
Můžu si to dovolit na konci sezony. Pak se jdeme uvolnit jak fyzicky, tak psychicky. Když je legrace, tak se docela odvážu.
Zvou vás lidi na panáka?
Zvou, ale nepiju to.
Váš spánkový rekord?
Asi v Austrálii, kdy jsem šel spát v sedm a probudil jsem se druhej den v devět. Spal jsem v kuse. Doháněl jsem časový posun i spánkový dluh.
Kolik jste dostal nejvíc esemesek?
Zhruba kolem šedesáti. Bylo to stejně po úspěchu v hale i po zlatu na olympijských hrách. Moje číslo moc lidí nemá, takže mám uzavřený okruh telefonických gratulantů.
Dostáváte dopisy od fanynek? Nabídky k sňatku?
Ne, neznají mou adresu a snad vědí, že jsem ženatý.
Jedlíkovský rekord: kolik jste snědl knedlíků?
Třicet dva. K rajské, bylo to ještě v jídelně na gymplu, ale byly to takový ty nadejchaný. Ty tam padaj dobře.
Kam až se vyšplhala vaše váha?
Držím si pořád tu svou. Po operaci jsem měl 83 kilo, to bylo nejmíň: tři měsíce jsem nic nedělal, byl jsem ve stresu, co bude dál. Jinak se pohybuju mezi 86 a 90 kily.
I o Vánocích?
Mám rád sladký, třeba banánek v čokoládě, to si dávám i přes rok. Ale v pohodě. Hrozí mi jenom, když jedeme do Olomouce, tchyně má cukrárnu, pokaždé napeče věnečky, a to se vždycky přejím.
Manželka říkala, že vám někdy ochabnou svaly. Je to tak znát?
Na konci sezony, když mám dva měsíce volno, je to znát hodně. (smích)
Vaše manželka je bývalá atletka, chodíte spolu někdy běhat?
Je to spíš svátek. Někdo musí hlídat Štěpánka.
Ví, co dělá jeho táta? Budou mu tři roky.
Ví, že jdu závodit nebo trénovat. Volá na mě: Nepudeš! A já mu pak dlouze vysvětluju, že musím, abychom měli penízky, a mohli mu koupit hopíka.
Hraje si na vás?
Běhání ho baví, na hřišti u baráku honí míč. Musím předvádět, že ho startuju.
Čtete mu pohádky?
Včera jsem mu četl, jak kočička s pejskem vařili dort. Chtěl přeskočit ke zlýmu pejskovi, kterej sežere dort a je mu špatně.
Po vás i po manželce má úžasné genové předpoklady, aby se stal sportovcem. Je to i vaše představa?
Byl bych rád, kdyby si vybral jakýkoli sport, to je podle mě dobrá cesta životem. Odrazuje od škaredých věcí.
Máte životní motto: Kdo sportuje, nemá čas na neřesti. Co děláte, když nesportujete?
Pořád sportuju, to jemoje velká neřest. Jak říká fyzioterapeut Pavel Kolář, jsem hyperaktivní člověk, který si nedovede odpočinout. Když mi přijede kamarád, tak jdem hrát fotbal nebo jdu na golf.
Jste pořád při golfu tak vzteklý?
Pořád, zvlášť když hraju špatně. Jeden turnaj jsem zabalil, jen jsem odbouchal druhou devítku.
Není to prohra, vzdávat to? Vždyť desetiboj jste nikdy nevypustil.
Když jsem pak v tom golfu skončil pátý, hodně jsem si to vyčítal. Měl jsem ještě máknout.
Pořád jste vášnivý sázkař?
Rád se vsadím o cokoli. Hlavně když vím, že vyhraju.
Nedávno jste se při golfu vsadil s manažerem o auto. Nepřepískl jste to? Prý to bylo hodně těsné.
Nakonec to nebylo těsný. Na sedmý jamce mě prdýlka trochu dělala. Ale když jsem viděl, že je asi pět metrů před námi štíhlá břízka, přestal jsem mít strach. Říkal jsem si, že tohle nemůže nikdo trefit, kromě mého manažera. A bylo to tam. Ale běžně se o auto nesázím.
Zašel byste do sázkové kanceláře?
To mě neláká. Chci mít při sázení nějakou šanci.
Vsadíte si na sebe před letošním mistrovství světa v Aténách?
Nikdy.
Váš manažer na vás před olympiádou v Aténách vsadil 20 tisíc korun a vyhrál 18 tisíc čistého.
Ty kráso! A já jsem nedostal žádný procenta. (smích)
Je vám osmadvacet let. Jak dlouho se chcete ještě živit desetibojem?
Nechystám se končit. Začal jsem pozdě a necítím se ještě opotřebovanej ani tak starej. Všichni moji desetibojařští kolegové v mém věku jsou na rozdíl ode mě už šediví.
Fotbal miluju
Co dál? Vrátíte se k fotbalu, který jste také dělal závodně?
Asi jo, najdu si krajský přebor nebo divizi, kde bych mohl hrát.
Ale to je kolektivní sport, může vám to někdo zkazit.
Tam už se s tím vypořádám v pohodě. Fotbal miluju. Když budu chtít být individualista, tak si zajdu na golf.
Od fotbalu jste šel k atletice právě proto, že vám bylo kolektivní myšlení trochu cizí.
Jako útočník budu taky trochu individualista, podívejte se třeba na Baroše. S jinou náturou by nebyl tam, kde je.
Nikdy vás nemrzelo, že jste nezůstal u fotbalu? Klíčoví fotbalisti dostali za bronz na mistrovství Evropy víc než sedm milionů korun, vy jste za olympijské zlato bral jeden milion korun.
Přesně osm set tisíc korun, protože mi to poslali zdaněný... No, mohli by s tím udělat něco pánové na olympijském výboru. Ale byla to moje volba, můžu si stěžovat jenom na sebe. Třeba bych tak dobrej ve fotbale nebyl.
Zahojíte se aspoň na reklamách?
Nemám o příjmech za reklamy přehled. To za mě dělá agentura. Já za to mám nějaký servis a nějaké peníze. Na atletické poměry jsou malé, protože jsme desetibojaři, ale nestěžuju si.
Změnilo vás nějak olympijské vítězství? Aleš Valenta po triumfu v Salt Lake říkal: Ať mi okolí dá facku, jestli se změním.
Nevím. Přátele mám stejné, stejnou manželku, syna...
Lidi vás o to víc poznávají. Jak to vypadá, když vyrazíte někam na procházku?
Byli jsme minulou neděli v zoo a podepsal jsem se jenom osmkrát a dvakrát jsem se vyfotil, takže to bylo ještě v pohodě. Když chodím na Duklu trénovat, tak tam běhají vojáci z povolání. Aspoň deset z dvaceti mi řekne stejnou věc: Nechcete to odběhnout za nás? Už jsem byl vyřízený, když mi to řekl asi třicátý člověk, na kterého jsem se musel usmát, tak jsem řekl: Za litr. To byste viděl, jak zmizeli.
Co takhle vzít si někdy černé brýle, kšiltovku a vyrazit?
Jo, to když chci jít na diskotéku a opít se tam. (smích) Pozná mě tak už jenom polovina lidí.
Poznal jste kolem sebe závist? Hodně českých hokejistů tvrdí, že se v Česku úspěch neodpouští.
Závistiví lidi jsou všude na světě, záleží na každém, jak se s tím vyrovná.
Myslíte, že k vám mají lidé jako ke známé osobě jiný vztah? Že jsou třeba v obchodech ochotnější?
Když mě vidí prodavačka, která mě pozná, je na mě milá. Taky bych se asi choval jinak ke Gottovi než k člověku, kterého neznám. Možná to zní blbě, ale je to normální.
Stalo se vám, že vás v Česku někdo nepoznal?
Během závodu Pražská tyčka, který se koná na Václavském náměstí, jsem se potřeboval na záchod. Paní před toaletou po mně chtěla pětikorunu. A dost drsně. Jak jsem byl rozeběhlej, tak jsem jenom zamumlal: Paní, nemám ani korunu. Pak už nic neříkala.
Možná si dala dohromady, že vás odněkud zná.
Asi, byl jsem v elasťákách a v dresu.
Cítíte, že díky olympiádě vzrostla vaše cena?
Určitě se to zlepšilo.
Chodíte rád na večírky?
Ne. Můj manažer Karel Tejkal je dobrý, on mě šetří. Tomu důvěřuju.
Hvězdy showbyznysu mají svůj ceník, za kolik si je může firma pozvat na večírek. Máte taky nějakou cenu?
Když je to charita, tak to dělám zadarmo. Když řeknou děti nebo nemocnice, tak jsem si za to nevzal nikdy ani korunu. Třeba knížka o desetiboji pro malé. Když to bude firma, která si tím zvedne prestiž, tak to je byznys. Ale nemám žádnou svou cenu. Dobrou nabídku bych klidně přijal. Proč ne, kačky se hodí vždycky.
Třeba byste musel říkat historky? Nebylo by vám to trapné?
Záleželo by na ceně. Možná bych i zatancoval. Když dá někdo melouna, tak se klidně svlíknu do slipů. (smích)
Styděl jste se, když jste se fotil nahý?
To už je dávno. Asi dvakrát. Na kalendáři Dukly jsem ani nebyl zvlášť svlečený. Nechali mi na sobě slipy, které mi vyretušovali. Na jedné fotce mi nechali nějaké hnědé.
Takové hnědé duklácké slipy...
Takový vůbec nemám! Byly fakt hrozný.
Konkurence mě nutí trénovat
Býváte nervózní před závody?
Hodně. Nervozita roste s formou a velikostí závodu.
Má na výkon vliv sex před závodem?
Umě to asi roli nehraje. Nepamatuju se, že bych před závodem někdy něco měl. Manželka je většinou pryč. Leda autoerotika maximálně. (smích)
Kdy přijde další rekord?
Brzy, jen nevím, jestli bude můj.
Bojíte se, že vám roste ve světě konkurence?
Konkurence mě nutí trénovat, zlepšovat se. Chybí mi titul mistra světa. Říkal jsem si, že můj největší soupeř Clay mohl přijít až za dva roky, ale nebudu neskromnej. Ještě bych ho chtěl párkrát porazit. Aspoň dvakrát: jednou na mistrovství světa, jednou na olympiádě.
To jsou sportovní sny. Co dál? Ještě si pořád chcete pořídit labradora?
Přeju si ho pořád. Ale jsem často pryč, pes by byl nešťastnej. Máme kočku, která nevyžaduje takovou péči, ale stejně mám výčitky. Dáváme jí jenom jíst, vůbec ji nevidíme. Pes počká, až malej trochu vyroste.
Co dovolená snů?
To je dovolená, kde to baví malýho. Vezmeme babičku, abychom mohli večer třeba na procházku, zašli na golf.
A rodinné cíle? Plánujete třeba dcerku?
Chci dobře vychovat Štěpána, aby byl sportovec, aby se nikde nepoflakoval a já si s ním rozuměl.
Kdy byměl začít? Někteří rodiče to mají dopředu naplánované.
Nechám to na něj, od šesti let může zkoušet, co ho bude bavit. Na vrcholový sport má spoustu času.
A co když se stane právníkem, nebudete zklamaný?
Nebyl bych zklamanej, ani kdyby hrál na housle. Musel bych chodit na koncerty, byl bych tam nešťastnej, ale nedal bych to na sobě znát.
Roman Šebrle očima manželky: Na mě si nedovolíKdekterá fanynka jí ho závidí. Je manželkou zlatého desetibojaře Romana Šebrleho. Jsou spolu osm let, vychovávají synka Štěpána a brzy oslaví pětileté výročí svatby. Potkali se na atletice, ona byla tehdy nejlepší českou běžkyní na 800 metrů. "Ale už spolu běhat nechodíme. Roman by se mnou dlouho nevydržel," říká s úsměvem osmadvacetiletá Eva Šebrlová. Proč Romanovi říkáte kutil Tim? Jak vypadá, když mu po sezoně ochabnou svaly? Jak se vám líbí jeho obnažené fotky? Byl by hezký model? Hrajete s ním počítačové hry? Rád se sází? I s vámi? Rád žertuje, bafá na přátele. Dostal vás někdy? |
 OLYMPIJSKÝ VÍTĚZ. Zahalen do české vlajky si Roman Šebrle vychutnával obrovský úspěch. |
