„Má neuvěřitelný cit pro jízdu, auto i pro volant. Je to obrovský talent. I když má jeho bugina málo koní, dokáže s nimi neskutečně hospodařit,“ vysekl mu poklonu doyen autokrosových tratí Jaroslav Hošek. Možná i proto mu podal pomocnou ruku. Před časem mu prodal svůj starý vůz.
A Smrž se šance chopil. Letos poprvé triumfoval v závodě mistrovství Evropy v portugalském Casttelu, v domácím šampionátu slavil první triumf v Dolním Bousově na Mladoboleslavsku. „Byla to dosud má nejlepší sezona, nepočítámli dva tituly z Junior buggy,“ ohlédl se za letošním rokem.
Smrž se od šesti let věnoval bikrosu pod dohledem otce, který ho postupně nasměroval k autokrosu. Starší Smrž se v něm stal dokonce průkopníkem, když na přelomu devadesátých let vymyslel s Jiřím Dvořákem třídu Junior buggy pro začínající jezdce. Jeho syn v premiérovém ročníku 1992 skončil třetí, ale za rok již slavil titul, který získal i o dva roky později.
V roce 1996 Smržové usoudili, že nazrál čas pro přestup a mladý Jan začal v královské kubatuře do 3500 ccm poměřovat síly s tuzemskou elitou. „Koupili jsme Tatru od Romana Keřky, ale bylo to špatné auto. Ze začátku jsem jezdil hodně vzadu, ale každý rok jsme buginu vylepšovali. V roce 2000 jsem se dostal do reprezentace pro středoevropskou zónu a tento seriál vyhrál,“ vzpomíná Jan Smrž.
V následujícím roce už s autem od Jaroslava Hoška nakoukl i do mistrovství starého kontinentu.
„Hošek je mým velkým vzorem. Možná, že ve mě vidí svého nástupce, a proto mi nabídl své auto, díky němuž jsem udělal velký krok dopředu,“ netají se obdivem k legendě českého autokrosu. Na trati ovšem Hoškovi nic nedaruje. Když ho poprvé nechal ze sebou, uslyšel od něj poznámku: „Lituju, že jsem ti to auto prodal.“
Hošek svá slova myslel v žertu, jinak by Smržovi nepomáhal s úpravami vozu, tomu však pod kapotou chybí zhruba 100 koní. „Snažíme se auto odlehčit a zlepšit výkon motoru, jenže bohužel nemám silného sponzora, a tak si nemohu dovolit platit ani mechanika,“ stěžuje si vlastník autoservisu v Senohrabech, který se kolegy z práce často vrtá v bugině dlouho do noci.
„Všechny peníze, co vydělám, vrazím do autokrosu.“ Sport je pro Jana Smrže víc než koníčkem, což pochopila i jeho přítelkyně, která ho na cestách po Evropě provází.
„Občas se dokonce oblékne do montérek a jde nám pomoct. Dnes už si ani ona život bez autokrosu neumí představit, jinak bychom spolu těžko vydrželi,“ oceňuje jezdec toleranci partnerky.
O autokrosu dokáže vyprávět hodiny. Na závodění mu imponuje zrychlení buginy a adrenalin. „Slyšet za zády řev motoru je něco úžasného. Stejně jako stát na startu vedle Hoška nebo Bartoše. Kdo to nezažil, ten to nepochopí,“ vyznává se Smrž.
Jeho snem je titul mistra starého kontinentu. Kdy se mu to podaří? „Toť otázka. Velké ambice jsme měli už letos, ale záleží na penězích. Rád bych jednou evropský titul získal. Děláme všechno, co je v našich silách. Během zimy auto kompletně repasujeme a příští rok se snad skončíme opět o stupínek výš,“ neztrácí víru Smrž.
