Australští fotbalisté porazili před třemi lety Mexiko, Uruguay a remizovali se slavnou Brazílií, ale dokázali také prohrát 0:7 s Chorvatskem. Jaká je tedy fotbalová síla šesté největší země na světě? Ve středu ji poznají čeští reprezentanti, které čeká přípravný zápas v Teplicích. "Bacha na ně, z jejich hry jsem byl nadšen," říká Dušan Fitzel, který nedávno sledoval Australany v Budapešti. Vyhráli jasně 3:0. "Hrají jako Leeds teď proti Slavii. Jednoduše na jeden dva dotyky, rychle, přímočaře, technicky. Vodili Maďary, jak chtěli," líčil Fitzel. Stejnou zprávu předal i trenéru Chovancovi. Je pozoruhodné, jak si hráči dokonale rozumějí. Vždyť minulý rok australské národní mužstvo nenastoupilo k jedinému utkání. "Nehráli jsme žádnou soutěž a přáteláky by hráče zbytečně zatěžovaly," říká kouč Frank Farina. Tým se totiž skládá až na jednu výjimku výlučně z fotbalistů, kteří působí v evropských ligách. A je-li někdo v Manchesteru (Bosnich), Leedsu (Kewell), Glasgow Rangers (Moore) nebo Fiorentině (Okon), získá nejvíc zkušeností právě v klubu. Je raritou, jak se mužstvo schází k zápasům. Žádný sraz v přesný čas. Z různých koutů světa postupně přiletí lékařka, trenéři, jeden novinář a hráči. První dorazili včera, poslední jsou očekáváni dnes navečer. Výbava hráčů leží už několik týdnů v Teplicích, Australané si ji nechali přepravit rovnou z Maďarska. Je to opravdu zvláštní mužstvo, které na velké úspěchy zatím čeká. Hrálo jen jednou na mistrovství světa v roce 1974 v západním Německu, ale v paměti zůstává známá příhoda z kvalifikace na turnaj, který se hrál před dvěma lety ve Francii. Anglický trenér Terry Venables tehdy obletěl svět, aby objevil, kde všude hrají Australané. Postavil silný tým, který v baráži remizoval 1:1 v Íránu před 100 000 diváků, v odvetě vedl 2:0. Tři góly vstřelil v zápasech devatenáctiletý Kewell. V Melbourne se už slavilo, ale Íránci v posledních třinácti minutách vyrovnali a svět pak spatřil obrázky plačících Australanů.
27. března 2000
