"Jsem workoholik, jsem k sobě tvrdá," říká. "Snažím si věci moc nepřipouštět a makám. To je život, dnes se člověk musí pořádně starat." Ženské kladivo váží čtyři kilogramy a je tak o 3,26 kilogramu lehčí než náčiní, kterým hází muži. Hlavice je menší a struna je o dva centimetry kratší.
"Ale technika se vůbec neliší," tvrdí Milan Matoušek, trenér Hajdu. "Dobré kladivářky by měly házet stejně dobře jako chlapi. " Teď je pravý čas se kladivu věnovat. Od loňské olympiády je disciplína oficiálně mezi těmi, v nichž jde o medaile na velkých soutěžích. Loni v Sydney překvapivě vyhrála sedmnáctiletá polská školačka Kamila Skolimowská.
I v českých podmínkách se koná kladivářský boom. Za poslední dva roky se hodnota národního rekordu posunula o osm metrů. Díky souboji Hajdu s Lucií Vrbenskou, další kladivářkou, která se kvalifikovala do Edmontonu. Hajdu zatím vede, 2. června hodila 65,91 metru.
Pro ni sport ale nikdy neznamenal to hlavní. Raději se vdala, ve čtyřiadvaceti porodila dcerku Sáru. Devět let už hází kladivem, ale teprve letos dostala v Jablonci svou první profesionální smlouvu.
"Markéta to pořád dělá jako koníček," říká Matoušek. "Je to na úkor tréninku, nebo na úkor práce. Ale pořád to není vrcholová příprava. Jenže vrcholový sport, to není zábava, ale těžká dřina." Hajdu by teď ráda ve sportovní kariéře trochu přidala, ale účetnické profese se vzdát nehodlá. V tom má jasno.
"Člověk by měl znát víc věcí," vysvětluje. "Účetnictví je speciální oblast. Když z toho vyjdu, tak mi toho spousta uteče. Zákony se mění každý den. Ale pro mě je to i relaxace. Když se nedaří, tak si sednu k počítači." Ovšem mistrovství světa je pro ni velkou motivací, tahle zkušenost ji požene dál.
V Edmontonu bude mít těžkou pozici. Ve světových tabulkách je šestadvacátá a do finále půjde jenom dvanáct nejlepších. Nedávno navíc prodělala zánět průdušek. "Ale pro mě to jsou největší závody, na kterých jsem kdy byla. Budu chtít být co nejlepší," tvrdí Hajdu.
