Za chorvatskou ikonou zůstala o pouhé dva centimetry, když výkonem 193 cm vylepšila svůj vlastní český juniorský rekord a obsadila druhou příčku.
Jaké to je, skákat ve společnosti dvojnásobné mistryně světa a stříbrné medailistky z loňského šampionátu v Pekingu?
Závodila jsem s ní už před dvěma lety při mítinku Prague Indoor a nelíbilo se mi, jak se předvádí, ty tanečky a tak. Já se radši soustředím na sebe, na svůj výkon. Teď ale byla jiná, bolela ji noha, takže se to obešlo bez tanečků. Na vítěznou výšku 195 se dostala jen třemi pokusy a po každém za ní utíkali doktor a fyzioterapeut. Evidentně neměla ze skákání radost a naznačila, že kvůli noze nejspíš nepojede na březnové halové mistrovství světa do amerického Portlandu.
A atmosféra ve splitské hale? Na slavnou rodačku, které se podařilo obnovit mítink po pěti letech, se zřejmě přišlo podívat hodně lidí...
Asi patnáct set a když měla skákat Blanka, dost ji povzbuzovali. Hned jsem si ale vzpomněla na úžasnou atmosféru v pražské O2 aréně při loňském mistrovství Evropy. S tou se ta splitská vůbec nedá srovnat, při vzpomínce mám i dnes mrazení v zádech.
Zmínila jste halové MS v Portlandu, svým výkonem jste se trefila přesně do limitu. Máte radost?
Radost samozřejmě mám, ale do Portlandu nepojedu. Mistrovství začíná až 17. března a kdybych tam jela, halová sezona sezona by se mi hodně protáhla a už by mi to omezilo přípravu na léto. Je to trochu podobné jako s loňským mistrovstvím světa v Pekingu - v sedmnácti jsem považovala za zbytečné usilovat o šampionát dospělých.
Cesta do Splitu se vyplatila i proto, že jste splnila limit také pro olympiádu v Riu...
No, je to maličko jinak. Limity se počítají z loňska jen našim špičkám, které je letos musejí potvrdit nejméně „béčkovým“ výkonem, já ale špičkou nejsem. Pro nás ostatní platí, že se olympijské limity mohou plnit až od 27. a 28. února, kdy bude v nové ostravské hale mistrovství republiky. Pevně doufám, že se mi podaří těch 193 alespoň zopakovat, nejlépe už v Ostravě. To by bylo skvělé, měla bych pak větší klid na přípravu.
V otázce trenéra jste nedávno prošla jistou obměnou, Ctibora Nezdařila vystřídala jeho někdejší manželka Alena Nezdařilová. Potřebovala jste změnu?
Přesně tak, a je to lepší, s trenérkou si rozumíme. V přípravě jsme zavedli nějaké novinky a je vidět, že šlo o změny k lepšímu. V zimě trénujeme v tělocvičně gymnázia Ludvíka Daňka v Brně.
Vy ale studujete na gymnáziu Hády v Brně - Líšni. Máte individuální plán?
Mám, ale využívám toho jen při závodech nebo soustředěních, kdy mi spolužáci posílají, co se zrovna probírá. Jinak se snažím chodit do školy denně, vyplatí se to, jsem ve třetím ročníku.
Vzali spolužáci na vědomí, že jste v pátek ve Splitu vylepšila svůj český juniorský rekord o dva centimetry?
Vzali, až mě to překvapilo. Když jsem v pondělí přišla do školy, gratulovali mi, bylo to velmi příjemné.
Jaké máte nejbližší závodní plány?
Ve čtvrtek budu skákat na Banskobystrické laťce, což je první díl Mezinárodní výškařské tour. Druhý, Beskydská laťka, bude v neděli v Třinci.
A plány pro léto?
Největším lákadlem je samozřejmě olympiáda, doufám, že to s limitem vyjde. Ještě předtím, na začátku července, bude mistrovství Evropy v Amsterdamu - pro ten je limit 190. Plnit se bude rovněž od domácího mistrovství v Ostravě. A ještě mám jeden vrchol, mistrovství světa juniorů na konci července v Bydhošti, kde bych měla obhajovat stříbro z Eugene 2014. Je toho docela dost, že? (směje se) Ale třeba to zvládnu.
Váš bývalý trenér říkal, že s vaším potenciálem můžete už letos v létě útočit na dvoumetrovou hranici...
Já bych se tolik nepřeceňovala. Spíš doufám, že budu pokračovat stejně jako dosud. A říkat, že budu v létě skákat takhle vysoko... Na to mám ještě čas. Ale až přibydou roky a zkušenosti, třeba k těm dvěma metrům dospěju.
