Od konce závodu oštěpařky Barbory Špotákové uplynulo už několik desítek minut, na oficiálních stránkách první ligy mistrovství Evropy družstev se však dalo dočíst pouze o délce jejího prvního pokusu.
Ona sama hovořila o „hrozné mrše, která letěla na 62,27“, ačkoliv ve skutečnosti hodila ještě o 30 centimetrů více.
Čtvrtkařka Denisa Rosolová zase popisovala, jak vypadalo v sobotu běžné setkání atletických kolegů z reprezentace. „Každý se ptá na umístění. Nebo se ptají, kolik jsem běžela.“
Dálkař Radek Juška si stěžoval: „U dálky ani trenér Pepa Karas nevěděl, jaký jsem měl vítr, odpočet na rozběhu nikde...“
Maslák to shrnul slovy: „Nemají to tady dobře podchycené.“
Nelze s ním než souhlasit. Stadion Pankrition byl více než důstojným místem pro pořádání první ligy, pár tisícovek převážně řeckých fanoušků vytvořilo solidní atmosféru. Jenže výsledkový servis výrazně selhával.
Na informační tabuli se sice poctivě aktualizovalo pořadí národů, údaje o konkrétních výkonech ale chyběly. Hlášení na stadionu byla z valné většiny v řečtině. V jedné části stadionu sice byla obrazovka s přenosem, rozhodně ji ale nešlo nazývat velkoplošnou.
„Viděl jsem Kubu Holušu, Lenku Masnou a Páju Masláka, ale neviděl jsem ani nikde časy, výkony. Ta obrazovka je tak malinká...“ líčil výškař Jaroslav Bába.
Zachytit umístění závodníků se při poctivém sledování dalo, zjistit jejich výkony už ale byl obtížnější úkol. „Tady nikdo neví, kolik běžel,“ pravila výstižně Rosolová.
Na doskočištích u tyčkařského či výškařského sektoru svítí logo „Atény 2004“ připomínající poslední řeckou olympiádu. Nejen dle něj se občas zdá, jako by se v zemi čas zastavil před 11 lety.
