Mike Powell posedává u dálkařského sektoru a masíruje si stehno. Jako by mu v něm cukalo. Jako by chtěl atletům ukázat, jak se to má dělat správně. „Chybějí mi výjimeční specialisté,“ posteskne si 51letý Američan.
To on v památném duelu s krajanem Lewisem ve finále mistrovství světa v Tokiu 1991 skočil do jiné dimenze a jeho 895 centimetrů zůstává nepřekonatelnou bariérou.
Jestliže Bob Beamon v roce 1968 předvedl skok do 21. století (a 21 let pak s výkonem 890 centimetrů držel trůn rekordmana), Powell skočil do jiného milénia. A dálkařské sektory na čtvrt století zaklel.
„Na svěťák je hodně daleko, nikdo na něj nemá,“ kývne Radek Juška, jedenáctý muž včerejšího finále. „Leda by měl pružinu v tretře.“
Přestože si v květnu zlepšil „osobák“ na 815 centimetrů, k Powellovi se ani neblíží. Jenže ani mezi soupeři české jedničky se nezjevil nikdo s rekordním potenciálem. Vítězný Rutherford za bájnou metou zaostal o víc než půl metru.
„Částečně je to technikou,“ uvažuje Powell. „Ale hlavně skokanským prostředím. Zatímco já jsem se musel učit od toho nejlepšího v dějinách a musel jsem skákat daleko jako Carl Lewis, dnešní kluci tohle nemusí. Nikdo je nikam netlačí, neposunuje.“
Mike Powell zůstává už 24 let nepřekonán.
Od senzačního skoku se Powellovi přiblížili jen krajané Walder s Phillipsem (874 cm), Panaman Saladino (873). Ale skoky na dohled devíti metrům, či snad za touto hranicí? „Ale ano, i takové skokany vidím,“ mrkne Powell, ale neprozradí.
„Rekord je o mimořádném závodě a mimořádných místech,“ přidá se šéftrenér reprezentace Tomáš Dvořák a rozhlíží se po Ptačím hnízdě. „Jo, toto je takové místo.“ Také on však ví, že historie se zatím měnit nebude. Protože nemůže. „Dneska se hodně vymýšlí a málo dělá,“ myslí si.
Jestliže Powell a spol. sázeli na jednoduchost a přímočarost, na rychlý rozběh v kombinaci se špičkovou technikou, dnešní generace je jiná. „Moc lidí už neskáče jako oni, dneska se všichni snaží vymyslet, jak to ošulit, hledají fígl. Myslí si, že vymyslí něco nového, ale ono se vymyslet nic nedá,“ varuje bývalý desetibojař. „Přijde mi, že dřív měli skokani daleko větší cit.“
Powell před lety sám přišel s jedním tipem: Snad jedině Usain Bolt má schopnost mým rekordem zatřást. „Mohl by skákat tak šíleně daleko,“ myslí si. „Hlavní elementy pro dálku jsou rychlost a výška a on má obojí.“
Rozběh dálky měří 40 metrů a podle dat z MS v Berlíně 2009, kde Bolt zaběhl svou rekordní stovku, pádil ve vzdálenosti pomyslného odrazu rychlostí 43,2 kilometru v hodině. O 3,6 km/h rychleji než Powell v Tokiu! Při teoretickém výpočtu by tak Jamajčan s ideální technikou doletěl 10,5 metru daleko. „Ale on na to nemá tělo adaptované těmi desetitisíci odrazů,“ namítá Dvořák.
Matematici však reagují: I kdyby ztratil třeba 20 procent původní kinetické energie, kalkulačka a vzorce stále ukazují výkon 9,46 metru.
Bolt, nejrychlejší muž planety. Bolt, nejdelší dálkař světa? „To ne, on do toho nepůjde,“ ví Dvořák. „Už je pozdě. Navíc on je schopen se rozbolavět i při hladkém sprintu. A dálka je ještě horší.“
Proto se hledání skokana s pružinou zatím nezastaví.
