O jeden a půl sekundy zaostal za českým rekordem a v cíli závodu na 1 500 metrů už nestačil přesprintovat vítězného Kipkorira z Keni. I tak z běžce Jakuba Holuši v cíli vyzařovala kromě velkého vyčerpání také spokojenost. Memoriál Josefa Odložila mu včera na Julisce vyšel, časem 3:36,32 totiž překonal vlastní maximum.
A to v těžkých podmínkách: ještě před sedmou hodinou, kdy Holušův závod přišel na řadu, panovalo na Julisce velké dusno. Proto po doběhu do cíle dlouho nemohl popadnout dech. "Bylo opravdu vedro jako prase. Mám co dělat, abych vůbec mohl mluvit," ulevil si v cíli šestadvacetiletý atlet.
Čím to bylo, že jste i v tomhle počasí předvedl tak dobrý výkon?
Cítím, že je to ve mně už dlouho. Jen to zatím bylo někde schované, nedokázal jsem to prodat. Ani dneska to ještě nebylo ideální, cítím, že mám pořád na víc. Třeba i na překonání českého rekordu. Je to v mých silách.
Proč nebyl závod ideální? Kvůli zmíněnému vedru?
Hlavně jsem byl strašně nervózní. Lidi ode mě hodně očekávali, závodil jsem doma, přišlo se podívat hodně známých. Když jsem se byl rozklusávat, vůbec jsem z té nervozity nemohl běžet. Až přijde závod, ve kterém na mě nebude takový psychický tlak, můžu ukázat mnohem lepší výkon.
V českých tabulkách už jste druhý...
Proto je teď rekord další cíl. Jsem moc rád, že jsem překonal Michala Šnebergera, protože to je jeden z mých vzorů. Když jsem začínal s atletikou, ještě jsem s ním běhal... Teď zbývá dostat se na úplný vrchol, snad se to povede už letos.
V létě vás čeká mistrovství Evropy v Curychu. S takovým časem se asi dá myslet na medaili, že?
Já ani na nic jiného nemyslím. Proto dělám atletiku, proto dřu jako kůň a potím krev. Vždycky chci vyhrávat, a pokud stáhnu ještě dvě sekundy, může být v Curychu všechno možné.
Třeba byste mohl zaujmout i organizátory Diamantové ligy.
Přál bych si to. Teď bych měl běžet patnáctistovku jako předprogram v Oslu, ale je možné, že mě přesunou na hlavní závod mílařů. Pro mě by to bylo jedině dobře, určitě bych si to rád zkusil.
Osobní rekord vás určitě nakopne i psychicky, ne?
To rozhodně. Jediné, co si teď přeju, je, aby mi vydrželo zdraví.
